Každý obor má svého génia. Géniem filmové scenáristiky v oblasti tvorby pro děti a mládež byl bezpochyby Ota Hofman. Spisovatel vládnoucí nesmírně sevřeným, dynamickým stylem, využívaným ovšem zejména v psaní pro film. Autor, který dovedl neobyčejně skloubit smysl pro civilní příběh s fantastickým vyprávěním. Pro fanoušky sci-fi pochopitelně především autor seriálu Návštěvníci, ale i mnoha dalších děl, možná ne tak známých. I s těmi vás seznámí kniha Poutník světem fantazie Ondřeje Slaniny (vydal Charon media). Publikace obsahující množství fotografií a reprodukcí plakátů i knižních obalů poskytuje poměrně důkladný přehled Hofmanovy tvorby. Byla připravena v úzké spolupráci s autorovým synem Ottou a nepochybně také s velkou úctou k samotnému tvůrci, takže spíše než o kritický pohled se jedná o pietní připomínku mimořádné autorské osobnosti. Mimochodem, Hofman nebyl jen zdatný spisovatel, byl také vedoucím dramaturgem ve Filmovém studiu Barrandov, takže byl zároveň jednou z určujících osobností podoby filmů pro mládež té doby.

Pojďme se podívat, kde všude se Hofmanova fantazie dotkla science fiction. Poprvé to bylo ve filmu Zpívající pudřenka (1959, scénář), detektivním muzikálu na motivy knihy Svatopluka Hrnčíře Případ skončil v pátek. Sci-fi motivem tu je pudřenka, která je ve skutečnosti technickým vynálezem. Následoval Klaun Ferdinand a raketa (1963, scénář), o němž je známo, že vznikl především pro to, aby byly nějak využity extrémně drahé kulisy pro snímek Ikarie XB-1. (Podobný postup byl využit i později, když byly v kulisách filmu Panna a netvor natočeny ještě další dvě Hofmanovy pohádky Deváté srdce a Kočičí princ.) Hofman byl muž pracovitý, zadání od Jindřicha Poláka, později dlouholetého spolupracovníka a přítele, přijal a film o dobrodružství dětí ztracených v raketě s tajuplným robotem vznikl od začátku psaní scénáře po natočení za neuvěřitelné čtyři měsíce. V září 1963 byl film uveden na MFF v Benátkách, kde zaujal německého producenta Gerta Münterferinga. Ten se okamžitě vypravil za Hofmanem, jenž uměl výborně německy, a tak započala plodná spolupráce se studii východního i západního Německa trvající dalších dvacet let.

Celosvětově úspěšný byl seriál Pan Tau, který Hofman s Polákem vytvářeli od roku 1964. Tajemný muž v buřince, jak prozrazuje i knižní zpracování, k nám přiletěl z vesmíru. I jméno připomíná hvězdu Tau Ceti, u které se hledaly signály mimozemské civilizace. Velmi málo známý je snímek Délka polibku devadesát (1965, scénář společně s manželkou Irenou), režijní debut Antonína Moskalyka, který se později stal Hofmanovým sousedem v novém bydlišti v Říčanech. Obyčejné české rodině se narodí paterčata (tehdy u nás věc ještě neznámá) a jelikož stát razí politiku co nejvyšší porodnosti, stane se rodina centrem rozsáhlého experimentu, kdy je každý jejich krok zkoumán a vyhodnocován.

Přátelství se Součkem

Hofmanovi se dařilo tvořit i na počátku normalizace, dokonce umožňoval práci kolegům, kteří se ocitli na indexu, například pod různými krycími jmény. Politicky byl sice vyhodnocen jako „pomýlený“, ale filmy jeho dramaturgické skupiny prý tvořily 85% všech příjmů Filmexportu v 70. letech. Hofman měl v oblibě žánr sci-fi, jeho čistokrevnou podobu si vyzkoušel až v roce 1976 snímkem Odysseus a hvězdy vyprávějícím o setkání s mimozemskou civilizací způsobem připomínajícím o rok mladší film Stevena Spielberga Blízká setkání třetího druhu. Hofman se přátelil s Ludvíkem Součkem a právě mimozemské civilizace byly prý jejich častým tématem.

Naplno se pak do žánru opřel s Jindřichem Polákem v seriálu Návštěvníci (1984), který má dohromady sedm a půl hodiny, točil se neuvěřitelných 223 dní a bylo kvůli němu postaveno 175 různých dekorací. První nápady pro příběh autorovi přicházely již pět let před dokončením scénáře. Ještě před Návštěvníky si mohl Hofman ověřit řadu sci-fi postupů na jiném seriálu, u nás neuvedeném. Jmenoval se Připoutejte se, letíme nad Atlantidou! (německy Unterwegs nach Atlantis, uveden 1982) a byl napsán na motivy knih německé herečky Johanny von Koczianové. V příběhu se hodně cestuje stroji času do minulosti, hrdinou je chlapec z roku 3000, syn vynálezce onoho stroje času. V seriálu hraje řada českých herců jako Tomáš Holý či Rudolf Hrušínský. Hofman do původního příběhu dodal svou oblíbenou postavu, mága Kelleyho. Velká škoda, že je u nás neznámý.

Na sci-fi premise je založený i seriál Chobotnice z II. patra postavený na trampotách s dvěma chobotničkami z inteligentní hmoty vylovené z hlubiny oceánu. Zajímavostí je, že původně neměly být animované, ale byly koncipovány jako metr velké latexové loutky, které navrhl výtvarník Václav Houf, známý i ilustracemi ke sci-fi knihám a conům. Ukázalo se ale, že by potvůrky vypadaly nechtěně směšně a nevěrohodně, nakonec byly animovány v Německu, které bylo koproducentem. Málo známou skutečností také je, že Hofman napsal i rozhlasovou hru Čtvrtý rozměr smrti spojující žánry detektivky a sci-fi. Byla natočena v roce 1977 a je k nalezení a zpoplatněnému stažení na internetu.

Nerealizované filmy

Zmiňme se ještě o dvou nerealizovaných sci-fi. Velkým objevem této publikace jsou detailní informace o projektu Rozsévači slávy, což měla být filmová verze slavné povídky Ludvíka Součka Bubáci v Deception Bay. Souček dodal v roce 1970 filmovou povídku, do dialogů ji měl rozepsat Pavel Juráček, který vypomáhal i s Ikarií XB-1. Režírovat měl Jaromil Jireš. Z projektu ale sešlo, kniha důvody neuvádí. Jireš namísto toho natočil film o budování pražského metra. Ve stejné době se jednalo o filmu s Karlem Zemanem Fantastická dobrodružství. Čtrnáctiletý Petr se měl s pomocí fantazie přenést se svou kamarádkou do pravěku a vrátit se později zpátky do naší doby i s pravěkým ještěrem. Film byl zrušen z finančních důvodů. Nerealizoval se ani výpravný fantaskní film Čas malých čarodějů, který měl zobrazovat Prahu Rudolfa II. jako místo plné aktivních mágů a vysvětlit svým dějem vznik legendy o Faustovi.

Ondřej Slanina: Poutník světem fantazie

vázaná, 232 stran, 500 Kč