Zatímco žánr science fiction si v průběhu dvacátého století vybudoval v audiovizuální fantastice nepřehlédnutelné postavení, pro fantasy vedla k jejímu sebeurčení mnohem delší cesta. Pomineme-li tvorbu otce filmové fantastiky Georgese Méliese, tvůrci označení „fantasy“ používali velmi málo, a tak byly zpočátku takto zařazovány hlavně různé adaptace pohádek. A ačkoliv jsou pohádky základními kameny fantastiky, málokterá z nich má v sobě tolik žánrového náboje jako ta, ve které je hlavní hrdinkou dlouhovlasá dívka propadající se králičí norou, ve které nalezne usmívajícího se a mizejícího kocoura nebo mluvící housenku. Možná je příčinou fakt, že tento příběh v sobě skrývá řadu neuchopitelných a nepochopitelných věcí, v každém případě má ale  málokterá pohádka na svém kontě tolik pozoruhodných snímků.

Poslední z adaptací knížky Lewise Carolla Alenka v kraji divů byl minulý rok uvedený snímek Tima Burtona Alenka v říši divů (Alice in Wonderland, 2010) využívající technologii 3D s výrazným Johnym Deppem v roli Kloboučníka. Ačkoliv film vznikal pod záštitou Disney Studios a poetika tvůrce Beetlejuice (1988) či Střihorukého Edwarda (1990) slibovala mnohé, snímek byl  přijat rozporuplně. Faktem ale zůstává, že každé uchopení této knižní předlohy vzbuzuje veliká očekávání a je svým způsobem událostí a bez slavných jmen se neobejde. Jaké tedy byly první adaptace? Jak se měnila Alenka v průběhu sta let?

První delší adaptací by se mohl nazývat němý, černobílý snímek z roku 1915 Alice in Wonderland režiséra a scénáristy W. W. Younga. Snímek je vcelku věrnou adaptací knižní předlohy a má jen 52 minut. První zvukovou “Alenkou” pak byl snímek (opět černobílý) z roku 1931 Alice in Wonderland režiséra Buda Pollarda. Roztomile přehrávající herci zvyklí hrát pro němý film jen podtrhávali až naivní pojetí předlohy. Jen o dva roky později vznikla další adaptace. Norman Z. McLeod angažoval do svého snímku velice slavná jména, a tak zde máme možnost zahlédnout vedle sebe Caryho Granta, Gary Coopera a Edwarda Eweretta Hortona. Snímek byl ovšem trikově mnohem náročnější než jeho předchůdci a překvapuje i vloženými animovanými sekvencemi. Scény začínají být snově stylizované a objevují se tu první známky strašidelné atmosféry. Adaptace z roku 1949 režiséra Dallase Bowera pak začíná kombinovat techniku živých herců a animovaných loutek a scény stylizuje výrazněji.

Po premiéře prvního televizního snímku, který vznikl z muzikálové adaptace uváděné na Broadwayi Alice in Wonderland (1955, režie George Schaefer) na sebe další adaptace nenechaly dlouho čekat, a tak se Alenka stala vděčným a bohatým zdrojem námětů. Většina ze snímků si ale všímá spíše hravosti a pohádkovosti.

A protože síla Alenčina příběhu spočívá v uchopení snů a fantazií, začínají se objevovat i první snímky fantaskní až surrealistické. Rozhodně je třeba zmínit opět černobílou televizní verzi z roku 1966, kterou pro BBC režíroval Jonathan Miller. Snímek vznikl v rámci „The Wednesday Play“ a je plný napjaté atmosféry. Alenku tu nacházíme zasmušilou, postavy zvířat hrají herci bez masek a kostýmů, což podtrhuje podivnost jejich chování. Ještě dál v surrealistických vizích pak zašel český režisér a animátor Jan Švankmajer ve snímku Něco z Alenky (1988). Kombinovanou technikou vytvořil svět podivně se hýbajících a bizarních tvorů, kteří udivují i samotnou hlavní hrdinku.

Kniha Lewise Carolla, která je pro fantazii opojná až nepochopitelná, ale pronikla v audiovizuální podobě i do počítačových her. Tady je ale Alenčin svět nejen výtvarně zajímavý, ale také o dost temnější. Surrealistické vize a pokřivené prostory v produkci EAGames, ve kterých nechybí drsný příběh a neodolatelný kocour, měly veliký úspěch a dočkaly se i pokračování. Alenka tu povyrostla a srdcové královně se statečně brání.

A tak se, po uvedení hvězdnými jmény nabité televizní adaptace HBO v roce 1999 Alenka v říši divů, která po výtvarné stránce těžila z původních ilustrací Sira Johna Tenniela, knihy chopil i Tim Burton. Ačkoliv mu někteří vytýkají přílišnou sterilitu příběhu, vytvořil svět, který nejen respektuje původní předlohu, ale prohlubuje především její snovou a temnější část. Alenka se v průběhu sta let z pohádkově laděného příběhu stala pod jeho vedením plnohodnotným fantasy snímkem. Nezbývá než čekat a těšit se na její další cestu, kterou podnikne ve zpracování příštím.