Mnoho fanoušků se do osidel žánru dostalo díky schopnosti přenést diváka do neskutečných světů, kterou fantastika skvěle ovládá. Lidé se tak nechávají překvapovat novými a novými planetami, světy, Zeměmi a vděčně nahlížejí do fantazie autorů. Odvážím se tvrdit, že k oblibě žánrových děl přispívá i divákova žízeň po překvapení. Ať už by se jednalo o překvapení ve vyprávění nebo o ohromení ze samotného prostředí, do kterého je příběh zasazen. A ačkoliv jsme v sérii Pozoruhodných počinů často zmiňovali, že méně je někdy více, i zde se najdou vyjímky. V šedesátých letech totiž vtrhla na televizní obrazovky BBC skupina britských komiků se svými fantaziemi skutečně utrženými ze řetězu.

Jedním z prvků, které proslavily skupinu britských komiků Mothy Pythonův Létající cirkus byly mimo dokonalých dialogů a absurdního humoru nezaměnitelné animované koláže a ilustrace. Tvůrcem originálních výtvarných předělů a titulků byl americký emigrant Terry Gilliam. Ačkoliv se narodil v Americe, Hollywood mu atmosférou vůbec nevyhovoval. Usadil se v Anglii, kde žije a tvoří dodnes. Tohoto fanouška Phillipa K. Dicka přizvali ke spolupráci ve skupině v roce 1969 a nebyla to vůbec špatná volba. Jeho osobitá spolupráce s Létajícím cirkusem by sama o sobě vydala na několik článků, a tak se raději soustřeďme na jeho řežijní žánrové počiny, které jsou samy o sobě pozoruhodné.

První zkušenosti v roli režiséra nabíral Terry Gilliam v historické hříčce Monty Python a Svatý Grál (Mothy Python and the Holy Grail, 1975). Fascinace středověkými iluminacemi i světem tohoto období se potom prolíná takřka celou jeho tvorbou. Hned prvním samostatným snímkem je Žvahlav (Jabberwocky, 1977), který byl inspirován básní Lewise Carrolla a kde svět středověkých rytířů znovu ožije. Přes typicky absurdní humor i obdivuhodnou výtvarnou stránku inspirovanou starými olejomalbami se bohužel snímek nesetkal s větším úspěchem.

Po Žvahlavovi se Terry Gilliam vrátil k osvědčené tvůrčí spolupráci a společně s Terry Jonesem uchopili po svém Nový Zákon a stvořili příběh nedobrovolného Mesiáše jménem Brian. Snímek nese jméno Život Briana (Life of Brian, 1979). Dlužno podotknout, že scéna s hanlivým nápisem, který hlavní hrdina maluje na Pilátův palác, patří mezi nejoblíbenější mezi studenty teologických fakult a je často citována. Samostatným řežijním počinem Terryho Gilliama potom byli až Zloději času (Time Bandits, 1981), kde se malý chlapec vydává s několika trpaslíky na podivnou pouť časem. Ve snímku nabitém slavnými hereckými jmény pochopitelně nechybí typická výtvarná poetika.

Fanoušky i kritikou nejvíce ceněným snímkem ale zůstává Brazil (1985), který natočil po posledním celovečerním počinu Létajícího cirkusu – Monty Pythonův Smysl života (Monty Python’s The Meaning of Life, 1983). Terry Gilliam Brazil nejen režíroval, ale také spolupracoval s Charlesem McKeownem a Tomem Stoppardem na scénáři a společně s nimi byl i za svůj počin nominován na Oscara. Hlavním hrdinou je nijak nevybočující úředník Sam Lowry, který se stane díky své snaze napravit chybu nepřítelem systému. Vize podivné alternativní budoucnosti, které Terry Gilliam divákům předkládá, jsou nejen vzrušující, ale také provokativní. Film se měl původně jmenovat 1984 a 1/2 (jako pocta Federico Fellinimu a jeho 8 1/2), ale rok před premiérou byla do kin uvedena adaptace 1984 (Nineteen Eighty-Four, 1984), a tak byl název změněn. Vzhledem k tomu, že se u obou snímků jedná o antiutopie, najdeme mezi nimi mnoho podobností. Čím déle ovšem (a častěji) sledujeme Brazil, uvědomujeme si zároveň, jak moc se liší. Nalézáme zde nejen satiru, ale i výtvarné a příběhové motivy, které snímky Terryho Gilliama činí určitelnými. Ať se jedná o snové sekvence, motiv oka nebo ženy ze snu, kterou hrdina potkává i ve skutečnosti. Celým příběhem se potom proplétá absurdní a místy černý humor.

Ačkoliv během natáčení zmiňovaného snímku Terry Gilliam díky stresu dokonce částečně ochrnul (hybnost nohou se mu vrátila několik týdnů po dokončení snímku), film zdárně dokončil. A bohužel to nebyl jediný vážný šok, který ho při tvorbě žánrových filmů potkal. V druhé půli článku se tedy přehoupneme do let devadesátých a budeme se podrobněji věnovat dalším z jeho prací.