Šedesátá léta nebyla ve světě jen dobou studené války, prvních závažných žánrových snímků či vleklou válkou ve Vietnamu. Zatímco do domácností pronikala televizní zábava, která bohatostí nabídky rychle překonávala stříbrná plátna, v kinosálech stále ještě nebyla zastoupena podstatná část žánrové tvorby. Šedesátá léta se ovšem zapsala do dějin i jinými událostmi. Objevuje se hnutí hippies, do popředí zájmu se dostávají drogy, přichází sexuální revoluce… Celkově dekadentní náladě ve společnosti se věnovalo mnoho tvůrců mainstreamové literatury i zkušených světových režisérů. A v tomto období se také poprvé objevila komiksová hrdinka, která přesně odrážela atmosféru své doby. A opět není od věci připomenout, že tento čerstvý vítr přišel z Evropy.

Dobrodružné příběhy ve formě stripů o krásné hrdince, která cestuje vesmírem a zažívá nepřeberné množství lechtivých příhod, vymyslel a stvořil pro francouzský časopis V-Magazine Jean-Claude Forrest. Vycházet začaly v roce 1962 a brzy si získaly obrovskou popularitu. Už o dva roky později je Eric Losfeld shromáždil a vydal v samostatné knize Barbarella. Bylo jen otázkou času, kdy se knihy chopí filmoví producenti, a tak se jen o pár let později začala chystat i adaptace pro stříbrná plátna. Cesta Barbarelly do kinosálů ale rozhodně nebyla snadná. Ačkoliv se scénáře společně s tvůrci komiksu a režisérem Rogerem Vadimem ujal Terry Southern (Dr. Divnoláska…, později Easy Rider), nejtěžším úkolem bylo obsazení hlavní role. I když byly šedesátá léta a sexuální revoluce v plném proudu, Raquel Welsh ji odmítla, druhá adeptka Virna Lisi byla touto nabídkou natolik šokována, že kvůli ní zrušila své Hollywoodské kontrakty a vrátila se domů do Itálie. Hlavní role se nakonec ujala začínající Jane Fonda.

Ačkoliv se později stala hvězdou, tento snímek Jane Fonda opravdu neměla ráda. Není se čemu divit. Celá předloha i pozdější audiovizuální zpracování jsou vlastně jen sledováním erotických dobrodružství krásné hlavní hrdinky, která ve světě budoucnosti sex nezná a která na svých cestách objevuje jeho různé formy. Je to tedy skutečně film pro dospělé a na svou dobu šokuje otevřeností scén a dialogů. Na druhou stranu Barbarella zprostředkovává nezvykle věrný pohled na náladu šedesátých let (včetně drogového večírku či lesbické lásky) a je prvním komiksovým charakterem, který měl svůj celovečerní film. Pozoruhodná je i pestrost vesmíru, kterou nám tvůrci předkládají, i kostýmové zpracování celého snímku.

Adaptace Barbarelly měla premiéru v roce 1968 a později zcela zmizela z očí diváků. Důvodem nebyl malý zájem, ale fakt, že manžel Jane Fondové Ted Turner tento film na její přání odkoupil a zamezil jeho promítání. Půvaby blond astronautky se potom znovu objevily až v roce 1991, kdy se Jane Fonda s Tedem Turnerem rozváděli. I přes to, že byl na čas uložen v archivu, diváci si ho z půlnočních projekcí dobře pamatovali. Jméno hlavní záporné postavy (profesor Durand Durand) převzali v roce 1978 i klávesista Nick Rhodes a baskytarista John Taylor, když vybírali jméno pro svou kapelu.

Dalo by se namítnout, že Barbarella není prvním komiksovým charakterem, protože dva roky před její premiérou byl u nás do kin uveden snímek Kdo chce zabít Jessii? (r. Václav Vorlíček, 1966), kde se to kreslenými hrdiny jen hemží, ovšem tento snímek nelze považovat za plnohodnotnou adaptaci komiksové knihy. A tak, navzdory televizní produkci, která se již tehdy věnovala populárním hrdinům ve svých seriálech, se první komiksovou postavou na stříbrném plátně stala krásná Barbarella, natočená ve francouzsko-italské koprodukci.

Ačkoliv tento snímek značně zestárl a působí spíše úsměvným dojmem, nelze mu upřít obdivuhodnou atmosféru šedesátých let, kterou nám zprostředkovává, i prvenství, se kterým je spojeno nacházení nových postupů, jak zpracovat komiksovou estetiku v audiovizuální podobě.