Když v roce 2010 zazněla na adresu společnosti British Petroleum slova “…podobně jako my všichni jsem sledoval se vzrůstající hrůzou a obavami, co se děje v Mexickém zálivu a říkal si, že ti pitomci neví, co činí…”, byla většina filmových fanoušků spíše překvapena tím, kdo je vyslovil. Ovšem muž, který se takto ozval, nebyl v daném oboru žádný nováček a v mnoha ohledech se podobal Richardovi, hlavnímu hrdinovi z povídky Kristine Kathryn Ruschové Záchrana Apolla 8, která vyšla v aktuálním lednovém vydání časopisu XB-1. Oba muži mají sen, za kterým si jdou, oba musí kvůli němu překonat a vyřešit mnoho technologických nedostatků. Sice nešlo o vesmírné technologie, ale o mořské hlubiny, ale i tak posunul James Cameron poznání o pořádný kus dál.

Mohli bychom dlouze diskutovat o tom, nakolik film Michaela Crichtona Westwood (Westwood, 1977) Jamese Camerona při jeho debutu ovlivnil, ovšem sám režisér jako zdroje inspirace uvádí jiná díla. Od mládí byl fanouškem sci-fi v audiovizuální i literární podobě. První povídky psal od základní školy, dokonce vzdal i studium na univerzitě, aby se mohl soustředit na vlastní tvorbu a snahu proniknout do Hollywoodu. Svou cestu si ale musel tvrdě odpracovat. Začínal jako obyčejný řidič kamionu a scenárista. Příběhy, které vymýšlel při řízení, se mu ovšem nedařilo prodat, a tak začal stavět makety vesmírných korábů a planet ve společnosti New World Pictures. Tam poté vyzkoušel hned několik postů a měl tak možnost detailně prostudovat trikové možnosti žánru. Svou první režisérskou šanci dostal ve filmu Piraňa 2: Létající zabijáci (Piranha Part Two: The Spawning, 1981).

Od začátku se Jamesi Cameronovi toto natáčení v Itálii stalo noční můrou. Rozpory mezi ním a producentem Ovidio G. Assonitisem dosáhly až tak daleko, že je u výsledného filmu uvedený jen jako pomocný režisér. Stres, který natáčení provázel, se projevil i špatnými sny a horečkami, ovšem nebyl by to James Cameron, aby si jeden z nich nepoznamenal a nerozpracoval ho do celovečerního scénáře, který nabídl Gale Anne Hurdové. Producentka příběh přijala, a tak mohl mít v roce 1984 premiéru Terminátor (The Terminator, 1984), film s malým rozpočtem, který stvořil hned dvě hvězdy, Arnolda Schwarzeneggera a Jamese Camerona.

Než svůj debut dotočil, měl již dokončený scénář k pokračování Vetřelce. A protože se příběh producentům líbil, nabídli mu i jeho režii. Pokračování především atmosférického hororu Ridleyho Scotta bylo natolik odlišné, že opět zaznamenalo úspěch a snímek Vetřelci (Aliens, 1986) získal dokonce dva Oscary (vizuální efekty a střih zvukových efektů). A teprve při natáčení tohoto filmu se naplno projevil Cameronův perfekcionismus, který slabší povahy jeho spolupracovníků doslova ničí. Nejenže si sám navrhl podobu královny Vetřelců (a obešel tak H. R. Gigera), svou vizi se snažil předat i ostatním včetně Jamese Hornera, skladatele hudby. Skutečně pozorný byl i k designu zbraní, herci, kteří měli role mariňáků, absolvovali před natáčením dvoutýdenní vojenský výcvik, časové údaje ve filmu jsou přizpůsobeny skutečnosti (výsadek, patnáctiminutový countdown v závěru filmu).

Až po úspěchu tohoto pokračování mu okolnosti dovolily vyprofilovat se a konečně vnést na plátno i jednu ze svých dřívějších vizí. Propast (The Abyss, 1989) byla blízká jednomu z příběhů, který James Cameron napsal už na základní škole. Od roku 1989 se Cameron obracel k moři a hlubinám čím dál častěji. Podobně jako u předchozího snímku, i při tvorbě Propasti zůstával náročným až na hranici únostnosti – herci museli absolvovat potápěčský výcvik. Většina filmu byla natáčena v Jižní Karolíně, v Gaffney, v nedokončeném jaderném reaktoru. V tomto snímku byl také poprvé použit Adobe Photoshop a James Cameron se poprvé vyrovnával s technickými potížemi při natáčení pod vodou.

Ačkoliv nebyla zprvu přijímána tak vřele jako Terminátor nebo Vetřelci, postupně si Propast získala nejen uznání i přízeň fanoušků, ale i několik cen a nominací a dokonce i Oscara za vizuální efekty. Rozhodně tedy patří do zlatého fondu žánrového filmu. Předjímala i Cameronovu náklonnost k podvodnímu světu, která dokonce vyústila i k režisérově částečnému odmlčení se ve světě filmu…