Americký kontinent nabídl fanouškům audiovizuální fantastiky v období Nového Hollywoodu skutečně nová vedení příběhů i kultovní podívané. Ovšem filmovému průmyslu se dařilo nejen na území Spojených států, ale také i dále na sever, v Kanadě. Protože však v této zemi nepůsobí tak mohutná producentská mašinérie jakou jsou Hollywoodská studia, cesty tvůrců bývají často složitější a vedou přes televizní obrazovky. Překážkou ale není jen absence obdobných filmových kolosů, tvůrci často naráží i na problém jazykové bariéry uprostřed vlastní země. I tak se tu v éře Nového Hollywoodu objevil tvůrce, který se stal svou tvorbou pro fanoušky kultovním a upozornil na sebe nejen producenty, ale i diváky na celém světě. A ačkoliv je v naší zemi nejznámější jeho snímek Moucha (The Fly, 1986), za zmínku stojí i další jeho dílo.

David Cronenberg pochází z Toronta a svůj první snímek natočil už v roce 1966. První úspěchy zažil se svým filmem Stereo (1969), podivným fiktivním dokumentem o experimentu s telepatií a erotikou. Snímek je natolik zvláštní a atmosférický, že se vymyká běžnému přístupu k audiovizuálním dílům. Divák musí akceptovat netradiční zvukovou dramaturgii (snímek je prakticky němý, hovoří v něm jen vypravěč), podivné kulisy a chování lidí, které se vymyká běžným normám. Samotné téma experimentování s účinky drog na člověka je potom příznačné pro celou tvorbu Davida Cronenberga. Více či méně se ve svých snímcích k této problematice vrací a znovu ji umělecky zpracovává.

Hned o rok později podobné téma rozvinul i ve sci-fi snímku Crimes of the Future (1970), který jako kdyby volně navazoval na předchozí snímek. Až „artové“ zpracování vizuálních témat ovšem diváky tolik nezaujalo, a tak se David Cronenberg začal věnovat více televizní tvorbě. Až po pěti letech mohli fanoušci v kinosálech vidět jeho další sci-fi vizi, snímek Shivers (či They Came from Within, 1975). Podivnostmi se hemžící horor, který byl situován do jednoho bytového domu a natočen byl během 15 dní, přitáhl zájem žánrových diváků i kritiky a David Cronenberg upozornil veřejnost, že je třeba s ním počítat. Bohužel ne v takovém tónu, jaký by mu byl příjemný. Jelikož byl film částečně financován i z peněz daňových poplatníků, jeho vliv na veřejnost se dokonce řešil i na kanadské vládě. Díky zdrcující kritice Roberta Fulforda, která vyšla v národním magazínu Saturday Night, bylo nejen ztíženo shánění peněz na další Cronenbergův film, údajně byl i režisér vystěhován z bytu kvůli své pověsti. V každém případě byli Shivers prvním celovečerním snímkem, který předznamenal, že se v případě Davida Cronenberga nejedná o tuctového tvůrce.

Až o dva roky později, poté co se opět věnoval televizní tvorbě, ovšem přišla opět jeho chvíle. V hororovém snímku, kde se opět objeví podivná mutace měnící osobnost i vizáž lidí, zpracovávající variaci na zombie téma, je nositelkou původní nákazy mladá dívka, která podstoupí po dopravní nehodě experimentální operaci. Rabid (Rabid, 1977) byl prvním obrovským úspěchem, který David Cronenberg na poli žánrové audiovizuální fantastiky zaznamenal. Původně zamýšlel, že obsadí do hlavní role Sissy Spacekovou, ale nakonec padla volba na Marilyn Chambersovou, která byla známá díky pornofilmům. Snímek za půl milionu dolarů vygeneroval veliký zisk, a tak je pochopitelné, že se David Cronenberg dostal do hledáčku velkých producentů. Díky tomuto filmu se vlastně stal jedním z nejúspěšnějších kanadských režisérů.

Jedním z posledních méně známých žánrových filmů tohoto Kanaďana je sci-fi horor Mláďata (The Brood, 1979), ke kterému poprvé složil hudbu Howard Shore. Snímek vyniká atmosférou, která je ponurá a otevírá temné stránky lidských duší. Nositelem zla jsou zde děti a téma to bylo natolik kontroverzní, že musel být film pro potřeby kinosálů zcenzurován. Fanoušci ovšem o původní nesestříhanou verzi nepřišli. V tichosti byla uvedena na DVD v roce 2005. Mláďata jsou podle slov Davida Cronenberga jediným snímkem, kde není ani náznak humoru. Režisér napsal námět a scénář po dlouhém a vleklém rozvodu, ve kterém řešil spor o svou dceru, a tak se není možno divit, že je film plný tak bezútěšné atmosféry.

Osmdesátá léta ovšem dostihla Davida Cronenberga v plné tvůrčí síle. Čekaly ho snímky, které se zapsaly do srdcí fanoušků audiovizuální fantastiky a které posunuly žánrové vyprávění opět o kus dál. Ale o tom až příští týden.