Ocenění

Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky 35 – Alan Parker

Autor Petra Kubátová | Aktuality | Pátek 29 Červen 2012 7.30

Ačkoliv dal rozmach filmu v sedmdesátých a osmdesátých letech vyniknout novým režisérským talentům, scéna audiovizuální fantastiky se pomalu plnila i počiny z jiných kontinentů. O svůj díl trhu se přihlásila japonská kinematografie, která obohatila svět nepřekonatelnými animovanými snímky inspirovanými mangou, evropská Nová vlna objevovala žánry a experimentovala s jejich prolínáním. Nové trendy se vznikaly i v hudbě a výtvarném umění a projevovaly se přímo či nepřímo i v audiovizuálním umění. Do vod fantastiky zabrousil i známý britský režisér závažných témat Alan Parker a společně s britskou hudební skupinou vytvořili pozoruhodné spojení hudby a filmového umění. Audiovizuální fantastiku obohatil Alan Parker později ještě o jeden snímek, který také stojí za pozornost.

Asi málokterý počin v hudebním průmyslu přesáhl hranice svého žánru jako album britské skupiny Pink Floyd The Wall. Hlavní tvůrce alba Roger Waters, který se i významně podílel na spoluvytváření audiovizuálního zpracování, ovšem práci britskému režisérovi Alanu Parkerovi nikterak neulehčoval. Pro zkušeného tvůrce snímků s velmi závažnou tématikou to byl již několikátý celovečerní snímek v řadě a na svém kontě měl už i nominaci na Oscara za Půlnoční expres (Midnight Express, 1978). Narozdíl od Rogera Waterse, který upřednostňoval artové zpracování, zastával názor, že by bylo lepší natočit The Wall ve stylu hollywoodských filmů. Vizuální pojetí i snové animované sekvence ovšem překročily rámec svého snímku a staly se inspirací pozdějším žánrovým počinům. Za všechny jmenujme především 1984 režiséra Michaela Radforda, který převzal symboliku zkřížených pěstí i některé výtvarné prvky. Navzdory tomu, že chtěl Alan Parker několikrát od projektu The Wall odstoupit, se snímek podařilo dokončit. Unikátní ovšem nebylo jen spojení tak rozdílných tvůrců, film se stal pro Alana Parkera i prvním setkáním s audiovizuální fantastikou. A o pět let později natočil svůj zatím jediný žánrový počin – horor Angel Heart (1987).

Adaptace novely Williama Hjortsberga Falling Angel je dosud jediným žánrovým počinem Alana Parkera. Jeho zpracování důsledně noirového příběhu soukromého detektiva Angela s názvem Angel Heart (1987), který je najat bohatým Luis Cypherem, aby našel pohřešovaného zpěváka, je fanoušky velmi oceňováno pro svou atmosféru. Vizuálně velmi působivý horor, který stupňuje napětí důmyslným střihem i zajímavými motivy, obsahuje vše, co mají příznivci filmu žánru noir rádi. Soukromého detektiva, hudbu ve stylu padesátých let i syrový příběh. Jak už to potom bývá, snímek musel být krácen pro americká kina. Sestřihána byla především odvážná erotická scéna Mickea Rourkea a Lisy Bonetové.

Mickey Rourke, který se zde zhostil hlavní role, podává pod režijním vedením Alana Parkera skutečně životní výkon. I když byla role původně nabídnuta Al Pacinovi, Jacku Nicholsonovi i Robertu de Nirovi, volba Mickea Rourkeho se ukázala jako více než vhodná. Robert de Niro se nakonec zhostil role ďábelského Luise Cyphera. Atmosféricky silnou hudbu složil Trevor Jones a o kameru se postaral Michael Seresin, který spolupracoval s Alanem Parkerem již na snímku Půlnoční expres. Ačkoliv snímek neoplývá cenami (jen Lisa Bonetová získala za svou roli Young Artist Award), je v žánru hororu nesporně výrazným počinem. Bohužel je to však jediný příběh z oblasti audiovizuální fantastiky, který Alan Parker natočil.

Série článků Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky rozhodně neobsáhla vše, co stojí za podrobnější zmínku. S rozvojem kinematografie i žánrových velkofilmů posledních desetiletí čeká ještě mnoho tvůrců a témat, které se v článcích objeví. Léto ovšem přeje oddechu, a tak v příštích měsících nasadíme lehčí tón a další díly této série budou pokračovat v září.

217 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.