Ani nejslavnější Hollywoodští režiséři, kteří se mohou pochlubit sbírkou Oscarů, se nevyhýbají audiovizuální fantastice, a tak je často velmi zajímavé, jak se například tradiční hororová témata pod jejich zkušeným uměleckým vedením mění. Éra Nového Hollywodu vynesla na výsluní mnoho nových jmen, ale jen několik z nich zůstalo v povědomí diváků jako jména skutečně zvučná. Jedním z nich je i Francis Ford Coppola. A ačkoliv právě tohoto tvůrce legendárního Kmotra či Apokalypsy zná skutečně každý fanoušek audiovizuálního umění, málokdo tuší, že jeho debutem byl snímek žánrový. Připomeňme si tedy čtyři celovečerní žánrové počiny, které dosud během své kariéry natočil, a dva krátkometrážní snímky, které byly součástí zajímavých projektů.

Začněme hned oním zmiňovaným krátkometrážním snímkem. Výsledný projekt totiž stojí za zhlédnutí už jen díky jménům, která se na něm podílela. Vedle Francise Forda Coppoly, pro kterého to byla první z prvních režijních zkušeností, se na snímku Strašení (The Terror, 1963) jako představitelé hlavních rolí podíleli Jack Nicholson či legendární Boris Karloff. Jack Nicholson se potom podílel na jedné z epizod i jako režisér. Ve stejném roce ovšem natáčí F. F. Coppola svůj celovečerní debut, kterým je hororový snímek Dementia 13 (Dementia 13, 1963). Film vznikl pod producentským vedením Rogera Cormana, který se specializoval na nízkorozpočtové počiny. Dementia 13 je hororový příběh situovaný na zámek rodu Haloranů kdesi v Irsku. Jak už to bývá, rodina skrývá temné tajemství a jeden po druhém umírají rukou vraha. Temný černobílý snímek, který byl později kolorován, slavil mimořádné úspěchy a stal se Coppolovou vstupenkou do světa filmu.

K žánru se režisér vrátil o pět let později a zfilmoval muzikál ze čtyřicátých let Divotvorný hrnec (Finian’s Rainbow, 1968), ve kterém zazářil v hlavní roli Fred Astaire. Snímek je spíše rodinnou podívanou s motivy pohádky o irském skřítkovi a jeho hrnci plném zlata, ovšem ani přezpívávané party, které herci nezvládli, nijak neubírají filmu na kvalitě a nadčasovosti. Melodie i příběh takřka zlidověly. Vody žánrů fantastiky poté Francis Ford Coppola opustil. Než natočil další, uplynulo takřka třicet let a mezitím si získal obrovské renomé.

Rozhodně nejvýraznějším žánrovým počinem je jeho adaptace známé klasiky Brama Stokera Drákula (Dracula, 1992). A adaptace to není nikterak tuctová. Především je snímek skutečným hereckým koncertem všech hlavních představitelů. Bojovníka se zlými silami Van Helsinga ztvárnil Sir Anthony Hopkins, Minu a Elisabeth křehká Winona Ryder a temného knížete Gary Oldman. Angažmá Keanu Reavese bylo od začátku problematické a režisér se netajil určitou averzí, kterou k němu choval. Zajímavá jména ovšem najdeme i ve vedlejších rolích. Svůj part si tak zahráli například Tom Waits či Monica Belluci. Snímek je velmi výpravný a nechybí množství trikových sekvencí, ovšem co ho činí pozoruhodným je bezesporu fakt, jakým způsobem se pokusil Francis Ford Coppola přistoupit ke scénáři. Scénář sám měl totiž svůj vlastní příběh. Původně se jednalo jen o televizní adaptaci, ve které měla hrát Winona Ryder. Té se ovšem příběh natolik líbil, že ho odnesla slavnému režisérovi. A adaptace, ve které hrabě Drákula není jen ryze zápornou postavou, ale mužem, kterého zlomila smrt životní lásky, mohla být natočena ve velkolepé výpravě. Snímek si odnesl hned tři Oscary a posbíral řadu dalších cen. Ovšem i přes svůj úspěch mu skalní fanoušci nemohli přijít na chuť. Právě romantické zjemnění charakteru knížete, který jinak pouští hrůzu skutečně poctivě, bylo pro mnohé z nich nepřijatelné. I když možná právě tento prvek otevřel klasiku audiovizuální fantastiky širšímu publiku.

Posledním žánrovým snímkem Francise Forda Coppoly a jeho zatím posledním snímkem vůbec je hororový příběh Twixt (Twixt, 2011) v hlavní roli s Val Kilmerem. Tento počin bohužel pro svou přílišnou stylizovanost u diváků propadl. Snové výjevy se zde natolik vpletly do reality malého městečka opředeného záhadou, že se příběh stal pro diváky méně čitelným. Je jistě zajímavé, že F. F. Coppola vyzkoušel i žánr science fiction. Ovšem ani jeho zkušenosti a zručnost Supernově (Supernova, 2000) nepomohly. A tak zatím zůstává u Francise Forda Coppoly na pomyslném žánrovém vrcholu adaptace Brama Stokera.