Čím současnějším počinům v audiovizuální fantastice se věnujeme, tím častěji narážíme na vlivy dříve zmíněných kultovních snímků. A zatímco se v dalších částech série budeme věnovat i pozoruhodnému vzestupu žánru, který nastal díky trikové technice a skutečně zlomovým změnám v atmosféře světového uspořádání po pádu železné opony, nyní připomeneme mladší z generace tvůrců, kteří čerpali svou inspiraci právě z kultovních počinů, které již byly v sérii zmíněny. Jedním z prvních, jemuž se zároveň podařilo vytvořit nejeden nový kult, je Alex Proyas, australský režisér s řeckými kořeny. Ač patří k nové generaci tvůrců, o jeho filmech se už mnoho napsalo i namluvilo. A nejen pro obrovskou tragédii, která ho potkala hned v počátcích jeho režijní kariéry.

Alex Proyas začal filmovou kariéru jako režisér krátkometrážních snímků, reklam a hudebních videoklipů. Jeho celovečerním debutem se stal snímek Spirits of the Air, Gremlins of the Clouds (1989), ke kterému si i sám napsal scénář. Příběh o sourozencích přežívajících v postapokalyptickém světě byl nominován na dvě australské ceny a poprvé upozornil na fakt, že Alex Proyas dokáže vytvořit hodnotný celovečerní film. A už o pět let později dokončil tragicky poznamenané dílo plné smutku, které se stalo kultem.

O nešťastných událostech při natáčení adaptace kultovního komiksu Vrána (The Crow, 1994) Jamese O´Barra bylo napsáno opravdu mnoho. Už samotná kniha není nikterak veselá, její tvůrce se prostřednictvím tohoto příběhu vyrovnával se smrtí snoubenky, kterou srazil opilý řidič. Okolnosti jejího uvedení na stříbrná plátna nebyly o nic šťastnější. Během natáčení jedné ze stěžejních scén zemřel představitel hlavní role Brandon Lee, jenž se shodou okolností měl také po natáčení ženit. Herečka Rochelle Davis, která hrála jeho filmovou snoubenku, pod vlivem této události ukončila svou kariéru a k herectví se nikdy nevrátila. Syna legendárního bojovníka Bruce Leeho zabila kulka vystřelená během natáčení scény přepadení. Mělo jít o poslední klapku této scény a také o poslední střely v natáčecím plánu. O to tragičtější dopad měla tato událost na členy štábu. Alex Proyas stál před rozhodnutím, zda snímek vůbec dokončit a navzdory událostem tak nakonec učinil.

Osudy lidí, kteří se na tvorbě Vrány přímo či nepřímo podíleli, se ovšem zamotávaly stále víc. Následovala nejen kinopremiéra, ale i soudní proces, který znamenal pro čtrnáct lidí štábu včetně producenta a herce, jenž držel zbraň v osudný okamžik, citelný zásah do civilních životů. Úspěch snímku byl obrovský. Nejen díky příběhu, který znali fanoušci jeho komiksové podoby, ale také díky atmosféře, jakou dokázal svým vedením vytvořit Alex Proyas, a hudbě, na které se podíleli do té doby méně známí The Cure. Když James O´Barr zapracovával do svého příběhu odkaz na skutečné hudebníky, podle svých slov se obával, jak tuto skutečnost přijmou. Robert Smith, frontman skupiny, složil titulní píseň Burn, která se stala velkým hitem. Navzdory úspěchu ji ale The Cure nikdy nezahráli naživo. A nejen díky ní se soundtrack stal platinovou událostí a zajímavostí je jistě i fakt, že snímek bodoval i při udílení cen MTV.

Fenomén Vrány žil dál v pokračováních i televizním seriálu, ovšem kvalit první adaptace zdaleka nedosáhl. Ani na jednom z dalších zpracování motivu ducha pomsty se Alex Proyas nepodílel. Své tvůrčí síly plně věnoval žánrovým projektům, které slavily u fanoušků audiovizuální fantastiky další velké úspěchy.