Razantním a značně originálním nástupem do vod žánrového velkofilmu na sebe sourozenci Wachowští strhli pozornost většiny fanoušků audiovizuální fantastiky a příznivců kinematografie vůbec. Trilogie ze světa Matrixu byla nejen povedenou syntézou hned několika žánrových proudů, ale i precizně provedenou vizuální a trikovou akcí. Ovšem i když byl jejich originální svět, který v sobě slučoval japonský komiks, hongkongské akční snímky a prvky kyberpunku, pečlivě koncipován po mnoho let, pokračování prvního dílu rozdělilo příznivce na dva nesmiřitelné tábory. Ani animované snímky, ke kterým sourozenci psali scénáře, následně nedokázaly jejich universum více osvětlit. A tak ho Wachowští po šesti letech práce opustili a oprášili svou adaptaci komiksu slavného tvůrce Alana Moora.

Stejně jako u adaptace Z pekla (From Hell, 2001) či Liga výjimečných (The League of Extraordinary Gentlemen, 2003) nechal své jméno u snímku V jako Vendetta (V for Vendetta, 2005) Alan Moore vyškrtnout a vyjádřil se o scénáři dosti nelichotivě. Sourozenci Wachowští na příběhu pracovali ještě před Matrixem, a tak se tu zjevně odrazila jejich nezkušenost. Kritikům a skalním fanouškům předlohy Alana Moora navzdory ovšem snímek slavil mezi fanoušky i festivalovými porotami úspěch. Nelze si ale nepovšimnout inspirace, kterou režisér James McTeigue při svém debutu čerpal hlavně z legendárního snímku 1984. A tak znovu navštívíme totalitní společnost, z obrazovky zahlédneme tvář Johna Hurta a zamyslíme se nad hrůzami, které někteří z našich rodičů stále ještě dobře pamatují. Na režijní práci sourozenců Wachowských pak fanoušci čekali až do roku 2008, kdy měl premiéru jejich další neotřelý žánrový snímek.

Adaptace legendárního japonského komiksu Speed Racer (2008), který je o dobrých čtyřicet let starší než snímek, vtrhla na plátna kin jako vizuální bomba. Množství triků, barev i stylizace zaútočí na divákovy smysly v tak nebývalé míře, až odchází z kina v polovičním epileptickém záchvatu. Sourozenci Wachowští tentokrát vyprávějí celkem přímočarý příběh rodinného typu a plně soustředí svou originalitu na vizuální zpracování. Celý snímek se totiž natáčel před pozadím greenscreen, a tak ani kousek z tohoto světa budoucnosti nepochází z ateliéru. Navzdory kladným recenzím i pozoruhodně vypracované trikové stránce se ovšem snímek stal propadákem, který oceňovaly jen poroty vybraných filmařských profesí (zvukaři a tvůrci speciálních efektů). Ovšem i tak je zajímavé film zhlédnout a porovnat ho s komiksem i animovanými adaptacemi, které běžely na televizních obrazovkách dávno před první klapkou.

Další adaptací s neuvěřitelně propracovanou vizuální složkou bylo nedávné zpracování bestselleru Davida Mitchella Atlas mraků (Cloud Atlas, 2012). Pravdou je, že tak kvalitní předlohu žánrový snímek dlouho neměl, a tak za zmínku stojí především detailně propracovaný scénář, který byl tvořen sourozenci Wachowskými, a souběžné natáčení dvou štábů. Snímek je jeden z mála, který má hned tři režiséry, co se podíleli na tvorbě rovným dílem (Wachowští a Tom Tykwer), a preciznost každé scény je více než zřejmá. Ze stříbrného plátna na diváka tentokrát útočí nejen zvučná herecká jména (Hale Berry, Tom Hanks, Hugo Weaving, Jim Sturgess…), ale i několikrát oceňovaný střih či tradičně kvalitní vizuální zpracování. Ačkoliv si snímek udržel vysoká fanouškovská hodnocení a dokonce i autor knižní předlohy považuje tuto adaptaci za zdařilou, na obrovský kasovní úspěch universa Matrixu se opět nepodařilo navázat. Festivalové ceny i jeden Zlatý globus rozpočet nijak nezachránily, a tak sourozencům nezbývá než čekat, jak si snímek povede v širším časovém horizontu, a pracovat na dalším filmu. Tím by mělo být science fiction Jupiter Ascending s předpokládaným uvedením v roce 2014. Nechme se překvapit.