Ocenění

Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky 63 – Takashi Miike 2/2

Autor Petra Kubátová | Aktuality | Pátek 16 Srpen 2013 8.00

Jednoho z nejoriginálnějších tvůrců japonské audiovizuální fantastiky Takashi Miikeho jsme poprvé představili minulý týden a jako poslední z počinů jsme zmiňovali jeho snímek Gozu, který by se dal přirovnat k některým filmům Davida Lynche. Neotřelým mísením žánrů a drsným vizuálním stylem, kterým dokázal šokovat diváky na celém světě, si Takashi Miike získal nejen srdce mnoha fanoušků, ale i nebývalou pozornost kritiky a festivalových porot. Pokud by škarohlídi předpokládali, že se jeho potenciál snímkem Gozu vyčerpal, velmi by se mýlili. Jen o rok později uvedl na plátna hned tři žánrově laděné snímky, které byly i přes rukopis svého tvůrce každý naprosto odlišný. Řeč bude tedy nejen o komediálně laděném Zebramanovi, ale i o nesmrtelném zabijákovi jménem Izo či zajímavé epizodě v rámci povídkového hororového filmu.

Snímek Zebraman obsahuje v mnohém i nadsázku a líčí příběh učitele, který je fascinován televizním seriálem o zebřím (ano, skutečně zebřím) superhrdinovi. Ušije si tedy podobný kostým a po nocích se vydává vstříc dobrodružstvím. Je třeba podotknout, že se dočká nejen velké dávky drsné reality, ale i invaze vetřelců. Pokud dokážete brát superhrdiny i s humorem, narazíte ve snímku opět na pozoruhodné mísení žánrových postupů, množství odkazů na slavné komiksy a skutečné malé zelené mužíčky. I Zebraman se dočkal dvou cen, ovšem zajímavěji rozhodně působí povídkový snímek Sseuri… monseuteo (Three… extremes, 2004), kde Takashi Miike režíroval epizodu s názvem Box. Ve filmu, který je složen ze tří hororových epizod, se sešli hned tři režiséři zvučných jmen. Vedle Takashi Miikeho i Fruit Chan z Číny a Chan-wook Park z Jižní Koreje. Tvůrčí spojení bylo každopádně úspěšné a snímek nabízí kvalitní hororovou podívanou, kterou zdobí množství ocenění.

Ve stejném roce se zjevuje díky Takashi Miikemu nesmrtelný bojovník Izo, jehož katana dokáže rozpůlit i kulku v letu. Zatímco někteří z fanoušků byli tímto snímkem zklamáni a vyčítali mu přílišnou zmatečnost, jiní film adorovali pro jeho dech beroucí vizuální stránku a podivný mix zdánlivě nesourodých prvků žánru. Do americké distribuce si ostatně nesl i podtitul Izo: The World Can Never Be Changed, který příznivci filmů Takashi Miikeho v lecčems napovídá. Dalo by se jistě říci, že Izo rozdělil diváky na dva nesmiřitelné tábory a přinutil kritiky přemýšlet nad tím, zda sledují artový počin či bláznivě nezodpovědnou směsici krvavých scén. Soudy, které nad snímkem lidé vynášejí, jsou tedy značně extrémní. Od absolutního zatracení až k vynášení do nadpřirozených výšin. V každém případě je to typický Takashi Miike, tedy podívaná, kde není o krev nouze.

Pokud se ovšem domníváte, že je Takashi Miike tvůrcem jen pro silné povahy dospělých diváků, velmi se mýlíte. Vaší pozornosti (a pozornosti vašich jistě otrlých ratolestí) by neměl ujít zvláštní počin Yōkai daisensō (The Great Yokai War, 2005), jehož hlavním hrdinou je malý chlapec zachraňující svět duchů, který se ocitl v nerovnováze. Je sice pravdou, že snímek je místy dosti temný a strašidelný, zato jeho vizuální stránka fanouška filmové fantastiky rozhodně opět uchvátí. Čekají vás totiž nejen postavy inspirované japonským folklórem, ale i příběh tradičně ověnčený několika festivalovými cenami, který v něčem připomíná u nás populární Nekonečný příběh.

Takashi Miike je ovšem tvůrce, který své originální vize na plátna kin doslova chrlí, a tak nepřekvapí ani krátké časové úseky, které jeho největší žánrové počiny dělí. Ve stejném roce, kdy uvedl snímek Yōkai daisensō, natáčel i akční sci-fi seriál pro japonskou televizi Urutoraman Makkusu (Ultramax man, 2005) a podílel se i na seriálu Mistři hrůzy (epizoda Imprint, 2006). Hororovému žánru poté zůstal i nadále věrný a uvedl do kin další z počinů, který vyžaduje od diváků silný žaludek, Tantei monogatari (Detective Story, 2007). Tentokrát ale příběh okořenil i špetkou humoru. Ačkoliv je tento jeho snímek méně známý a překvapivě nezískal žádnou festivalovou cenu, rozhodně by neměl uniknout pozornosti fanoušků.

Miikeho filmy jsou natolik zajímavé, že bychom špetku žánrovosti nalezli takřka v každém. Jeho pozoruhodný cit pro sladění zdánlivě nesourodých prvků mu dodává schopnost být vždy originální. V dalších letech mělo premiéru nejen pokračování Zebramana, ale i sci-fi God’s Puzzle, které si odneslo i cenu z Katalánského mezinárodního filmového festivalu. Ovšem je třeba připomenout i velmi zajímavý snímek inspirovaný videohrou Phoenix Wright: Ace Attorney, jenž byl uveden v minulém roce pod názvem Gyakuten Saiban (Ace Attorney, 2012). Posuďte z traileru sami, nakolik se adaptace Takashi Miikemu povedla. A na závěr jsme si nechali trailer k poslednímu z Takashiho pozoruhodných počinů Aku no kyōten (Lesson of Evil, 2012).

99 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.