Ačkoliv jsme se minule dotkli generace filmařů, u které nebylo samozřejmostí, že prošli filmovou školou či nějakou systematickou formou audiovizuálního vzdělávání, nejnovější generace tvůrců je už jiná a pozornost si také zaslouží. S technickým pokrokem a neuvěřitelnými trikovými možnostmi se posunuly nejen zobrazovací možnosti, ale vzrostla i obliba žánrových snímků a produkce audiovizuální fantastiky po celém světě prudce stoupla. Ovšem ani prestižní univerzita, jakou je například Harvard, nedokáže tvůrcům zajistit úspěch u diváků či pozornost producentů. V dnešním článku připomeneme dosavadní práci talentovaného a osobitého scenáristy a režiséra Darrena Aronofskyho, jehož žánrové snímky rozhodně nejsou tuctové a svou atmosférou se vztahují ke klasikům, jakým byl například Alfred Hitchcock.

Natočení jeho prvního autorského snímku, který neměl nálepku studentský, trvalo dva roky a rozhodně nebylo jednoduché. Ačkoliv Aronofsky vystudoval obor hraný film na Harvardu a všechny jeho studentské počiny byly malou událostí. Absolventský Supermarket Sweep (1991) získal několik ocenění a dostal se i do finále National Student Academy Award. Peníze na natočení debutového Pí (Pi, 1998) ovšem musel získat stejně jako ostatní. Z minimální podpory a vlastních zdrojů. Natáčení tak bylo nejen přerušované, ale svým způsobem nelegální. Ani na jednu z lokací totiž neměl štáb vydané povolení, a tak se nedílnou součástí tvorby filmu stalo i vyhlížení policejních vozů, které natáčení ukončovaly. Černobíle vyprávěný příběh o matematikovi hledající číslo byl svěžím překvapením jak pro fanoušky, tak pro kritiku a získal množství festivalových cen. Atmosférou velmi podobný snímku Eraserhead Davida Lynche, si Pí vedl natolik dobře, že jej koupila produkční společnost Artisan a film byl okamžitě uveden do kin. Tísnivý a plný bezmoci je druhý z počinů Darrena Aronofskyho Requiem za sen (Requiem for a Dream, 2000). Nežánrový, ale nesmírně silný příběh o lidech lapených závislostmi a beznadějí otevřel režisérovi dveře k větším rozpočtům i známějším hereckým jménům. Je třeba poukázat i na množství cen, které snímek získal, a pojmenovat ho správným slovem – žně a připomenout i sugestivní závěrečnou scénu, jejíž hudební část se stala hitem.

Ovšem ani další ze snímků Darrena Aronofskyho, který měl už k dispozici velký rozpočet a rozjednaná slavná herecká jména, neměl lehkou cestu ke stříbrným plátnům. Původní scénář, který Darren Aronofsky psal na motivy mayské mytologie, musel být po odstoupení Brada Pitta předělán, kulisy, které v té době už stály, byly prodány v aukci. Projekt byl na čas pozastaven, ale nakonec přeci jen realizován s Hughem Jackmanem v hlavní roli. Jak už to u tohoto tvůrce bývá, snímek Fontána (The Fountain, 2006) ohromí diváka svou audiovizuální silou natolik, že nestihne vnímat jemné detaily, které jsou v příběhu odvyprávěny. Silná témata, kterým se Darren Aronofsky nevyhýbá, tentokrát zazněla naplno nejen díky hudební složce Clinta Mansella, ale pro silnou vizuální složku často nevynikla. Seznam ocenění z žánrových i nežánrových festivalů by byl opět dlouhý. Bohužel prodejně zůstal snímek i přes nadšené reakce kritiky v červených číslech.

O dva roky později si režisér napravil kasovní reputaci snímkem Wrestler (Wrestler, 2008), ovšem jeho dosud nejvýraznějším a nejúspěšnějším filmem je Černá labuť (Black Swan, 2010). V tradičně působivém a niterném příběhu baletky, kterou pohltí touha po vysněné roli, excelují nejen herci zvučných jmen. I když nesledujeme nikterak prvoplánovou a hororově čitelnou proměnu hlavní hrdinky (jako například v Mouše), atmosféra je natolik mrazivá, že leckteré horory překonává. Nízkorozpočtový a přitom nesmírně úspěšný film tak potvrdil Aronofskyho umění. I přes další dlouhou řadu ocenění, které si Černá labuť připsala, se ovšem našly i kritické hlasy, které poukazovaly na příliš viditelnou inspiraci Romanem Polanskim či Carlosem Saurou. A i když bylo jméno Darrena Aronofskyho chvíli zmiňováno i v souvislosti s novým Wolverinem, místo toho dokončuje vlastní zpracování biblického příběhu, ve kterém se představí v hlavní roli Russell Crowe. Po křehké baletce nás tedy čeká praotec Noe a nezbývá než doufat, že Darren Aronofsky natočil toto mnohokrát zpracovávané téma svěže a neotřele.