V audiovizuální fantastice není mnoho tvůrců, kteří by si ke svým počinům psali i scénáře a tvořili tak doslova autorská díla, ovšem mezi touto hrstkou rozhodně vyniká americký režisér indického původu M. Night Shyamalan. V první části článku jsme připomněli jeho začátky i přelomový duchařský horor Šestý smysl, který vzbudil mezi kritikou i fanoušky doslova poprask. Ten, jehož jméno podle amerických producentů nejde vyslovit (neplést s tím, jehož jméno se nevyslovuje!), se tak stal takřka ze dne na den nadějí audiovizuální fantastiky, která zoufale žíznila po úderných pointách a silných příbězích. Dalšími filmy poté jen potvrdil, že se nejednalo o náhodu, a rozvinul svou slibnou kariéru k většinové radosti všech fanoušků. Zároveň se ale s každým dalším počinem dostal do zákeřné pasti přehnaných očekávání.

Navzdory velmi silné atmosféře, nominaci na Oscara za hudbu (James N. Howard) i festivalovým oceněním se dočkal v roce 2004 rozporuplného přijetí například hororový snímek Vesnice (The Village, 2004). Zatímco jedna skupina fanoušků vyčítala M. Night Shyamalanovi obdobný styl vyprávění, který sklouzl k mravoučným poučkám a polopaticky podávaným pravdám, které rozpouštěly dlouho budovanou hutnou atmosféru strachu, druhá režiséra oslavovala a vynášela snímek mezi nejlepší počiny všech dob. Ať už přistoupíte k Vesnici jakkoliv, je třeba podotknout, že je svým příběhem tradičně Shyamalanovsky jiná. Pokud jste tomuto režisérovi neodpustili poněkud nevěrohodné a dalo by se napsat až odbyté vizuální zpracování mimozemšťanů ve Znameních, na Vesnici se raději nedívejte. Je ale více než zřejmé, že M. Night Shyamalan tyto prvky ve svých filmech až okatě pomíjí. Jak už bylo napsáno výše, každý jeho další snímek je očekáván s nesmírným napětím, a tak se nelze divit, že Vesnice rozbouřila mezi fanoušky velikou debatu. Ovšem i přes to se stala velmi úspěšnou.

Zatímco většina dosavadních počinů M. Night Shyamalana držela velmi dobré skóre jak mezi festivalovými cenami, tak v návštěvnosti, Žena ve vodě (Lady in the Water, 2006) byla propadákem ověnčeným dokonce Zlatými malinami za nejhorší režii a herce ve vedlejší roli. Ale odsoudit tento snímek by bylo příliš krátkozraké. I přes svou nezastíranou naivitu a pohádkový příběh si mezi fanoušky audiovizuální fantastiky své zastánce našel a našli se i tací, kteří si zamilovali to, co bylo nejčastěji M. Night Shyamalanovi vytýkáno. Výlet do laskavějšího fantastického světa ale nebyl úspěšný ani finančně, a tak se v dalším počinu vrátil zpět ke své poetice vyprávění i osvědčenému hororovému žánru.

Stalo se (Happening, 2008) je prvním filmem M. Night Shyamalana, který má přístupnost až od osmnácti let a z jehož testovacích projekcí údajně odcházeli diváci oněmělí hrůzou. Je ale třeba podotknout, že se podobná zpráva mohla objevit v reakci na to, jakým způsobem snímek přijala kritika a diváci. Stále častěji se ozývaly hlasy, které označovaly tento počin jako konec kariéry, kromě hudby se film dočkal opět jen anticen. Je ovšem velmi zajímavé, že i přes to všechno neskončil v červených číslech a našli se i tací, kteří nešetřili superlativy. Ovšem vzhledem k tomu, že snímek nebyl prodělečný, konec kariéry se nekonal. M. Night Shyamalan ovšem ve své další práci porušil vlastní zásady a následující fantasy počin byl prvním, který nemá jeho autorský scénář.

Poslední vládce větru (The Last Airbender, 2010) je adaptací velmi oblíbeného seriálu, který oplývá bohatým světem, propracovanou mytologií i množstvím zajímavých hrdinů. Tento počin M. Night Shyamalana se stal doposud nejdražším filmem, který natočil, zároveň i prvním, ke kterému nenapsal původní scénář. Navzdory kritickým hlasům, které poukazovaly na přílišné zjednodušení příběhu i nedbalé prokreslení postav, si nevedl nijak špatně. Je sice pravdou, že při adaptaci tak rozsáhlého světa se nedá ve stopáži jednoho filmu představit vše, k obrovské škodě se tu ale nepodařilo skoro vůbec nic, co by zastánce původní animované předlohy uspokojilo. Navzdory kasovnímu úspěchu se však tento počin stal zdaleka nejúspěšnějším v získávání anticen a také i nejhůře hodnoceným filmem M. Night Shyamalana vůbec.

V tomto roce měl premiéru zatím poslední z počinů audiovizuální fantastiky M. Night Shyamalana Po zániku Země (After Earth, 2013). Ve své podstatě komorní příběh otce a syna, kteří ztroskotají na nehostinné planetě, si prozatím vede v návštěvnosti dobře, ovšem ohlasy jsou opět rozporuplné a spíše negativní. A vzhledem k tomu, že se po tomto snímku rozhodl pracovat poprvé pro televizní produkci a natáčí seriál Wayward Pines, můžeme tušit, že se nejspíš Shyamalanův styl v kinosálech na čas odmlčí…