Jen stěží bychom ve světě audiovizuální fantastiky hledali většího fanouška žánrového filmu než jakým byl a je Peter Jackson. Snil svůj sen a dokázal se vypracovat na pozici špičkového tvůrce s houževnatostí, jakou by mu mohly závidět i některé formy života starší než druh homo sapiens. Zkusme si tedy představit, že jsme fanoušci, kteří věří ve svou schopnost natočit žánrový film. Koupíme kameru, přesvědčíme kamarády, aby v našem opusu účinkovali, a potom každý víkend zvoláme akce a noříme se do tvůrčího opojení. Řešíme speciální efekty, po večerech pilujeme scénář a masky pečeme v matčině troubě. Ačkoliv se nám to zdá legrační a neskutečné, přesně takové byly začátky rodáka z Pukerua Bay, Petera Jacksona, režiséra, který dokázal zfilmovat nezfilmovatelné…

Pokud byste někdy zaslechli žehrání lidí, že jejich neúspěch je jen důsledek špatných poměrů či nepřízně lokálních podmínek, vzpomeňte si na Petera Jacksona. Cesta tohoto odhodlaného rodáka z Nového Zélandu k postavení uznávaného režiséra a tvůrce takřka povinného žánrového audiovizuálního opusu působí sice jednoduše, uvědomíme-li si ale množství práce, osobní víry a času, které do svého snu ve snímku Vesmírní kanibalové (Bad Taste, 1987) investoval, nezbývá nám než se utišit a hledat, kde by se daly koupit levné kamery. Svůj celovečerní debut totiž natočil jako čistě fanouškovskou záležitost, masky upekl v matčině troubě a dialogy bylo potřeba (kvůli nekvalitnímu záznamu) ještě jednou namluvit. Ovšem černý humor, láska k žánru i množství neotřelých situací si získaly srdce fanoušků i užaslé odborné veřejnosti. Část snímku, kterou natočil s přáteli a obyvateli Pukerua Bay, totiž prezentoval Novozélandské filmové komisi a získal dotaci na jeho dokončení. Vznikl pozoruhodný opus, který se díky souhře šťastných okolností dostal až do Evropy mezi festivalové projekce a slavil úspěch i u zdejších žánrových fanoušků. Názor na tento opus si ovšem musí udělat každý sám. Takřka devadesát minut neskutečně groteskní, žánrové, černohumorné podívané s australským akcentem speciálních agentů nemusí sedět každému, ale už v tomto období byl znát výrazný rukopis režiséra.

Další z celovečerních snímků Meet the Feebles, loutkový muzikál, ve kterém se střílelo ostrými náboji (kvůli nedostatku slepých), jen potvrdil režisérův osobitý smysl pro humor, který mísí černotu, splatter a smysl pro napětí. Úspěch byl ještě větší než s předchozími Vesmírnými kanibaly, a tak WingNut Films nestálo nic v cestě za dalším vysněným filmem. Celovečerní zombie podívanou, která byla později prohlášena za nejkrvavější film všech dob, Braindead – Živí mrtví (Braindead, 1992), dodnes oslavují žánroví fanoušci po celém světě a oceňují především vtip i parodický nadhled, se kterým se Peter Jackson vrhl do natáčení. A hrnuli se nejen fanoušci, ale i žánrové festivalové ceny. Asi by bylo zbytečné připomínat tento snímek, ovšem to, co skutečně potvrdilo režisérovy kvality, je jeho další dílo.

Debut Kate Winsletové pod taktovkou Petera Jacksona Nebeská stvoření (Heavenly Creatures, 1994) sice nepatří mezi černohumorně krvavé podívané, za pozornost ovšem rozhodně stojí. Příběh dvou dívek-vražedkyň, jehož scénář byl psán podle skutečné události, která svého času šokovala australskou veřejnost, už nepatřil do kategorie snímků, u kterých se lidé čistě baví. Vykreslení citlivých povah, které unikají z krutého světa šedé reality do fantasy představ a tento rozpor je dožene až k vraždě, zvládl Peter Jackson vskutku důstojně. Vysloužil si nejen nominaci na Oscara za scénář, ale také množství žánrových nominací a festivalových cen. Čtvrtým celovečerním počinem jednoznačně potvrdil, že jeho talent je neoddiskutovatelný a dokáže si poradit i s vážnou tématikou. Přičemž jeho další snímek šokoval ještě víc.

Pokud by Peter Jackson natočil své Zapomenuté stříbro (Forgotten Silver, 1995) v české produkci, většina diváků by se ani nepodivila nad stylizací tohoto dílka. Stejně jako my máme Járu Cimrmana, nechal Peter Jackson ožít pro australské publikum zneuznaného režiséra Colina McKenzieho. Ačkoliv patříme mezi publikum značně otrlé a geniální vynálezci, kteří přicházejí na patentový úřad pět minut po dvanácté, jsou nám dobře známi, přesto i pro nás skrývá tento televizní snímek mnoho poučného. Vskutku netradiční sugestivní zpracování slavilo úspěch a na hlavy tvůrců se snesla nejen vlna zvídavých dotazů, ale později i nekompromisní kritiky, že obelhávají svůj národ. Dalším soustem Petera Jacksona ovšem měla být opět hororová komedie, tu si ale představíme až příště.