V první části článku věnovaného tvůrci světově proslulého českého filmu Ikarie XB-1 Jindřichu Polákovi, jehož dramatický snímek o putování vesmírem dal nejen jméno našemu časopisu, ale také se promítal ve 42 zemích a dodnes je citovaným a vzpomínaným počinem, jsme vzpomínali nejen na začátky, ale i na více než deset let jeho života s populární televizní postavičkou kouzelného Pana Tau. A právě Pan Tau, točený v koprodukci s tehdejšími západními zeměmi zajistil Jindřichu Polákovi obrovskou popularitu. V průběhu těchto let nadále psal scénáře a našel si čas na natáčení žánrových i nežánrových filmů. V druhé části článku tedy připomeneme nejen další jeho sci-fi snímek, ale i televizní seriály, jejichž postavy i dialogy doslova zlidověly.

Pan Tau, laskavý kouzelný klaun ztvárněný Ottou Šimánkem, naplnil režisérovi Jindřichu Polákovi tvůrčí období konce šedesátých let a celých let sedmdesátých. Přestávkou v intenzivním natáčení mu byly pouze roky 1976 a 1977, kdy natočil dva celovečerní snímky mimo dětskou tvorbu. Drama Noc klavíristy (1976) a dnes už legendární a často citovanou žánrovou komedii Zítra vstanu a opařím se čajem (1977). V našich zemích ojedinělá a svěží sci-fi, ve které hraje hlavní roli časová smyčka, patří dodnes mezi nejpopulárnější české komedie. Propracovaný scénář i životní role pro Petra Kostku, který ovšem první verzi příběhu odmítl, si získaly srdce všech diváků. Zápletka je prostá, ovšem především výtvarné provedení pod vedením Theodora Pištěka zaslouží bližší pohled. Například na scény v Hitlerově generálním štábu dohlíželi i odborníci na vojenskou historii a kostýmy byly natolik věrné, že i detaily vyznamenání odpovídaly skutečnosti, ve snímku si na okamžik zahraje i legendární prototyp Škody Supersport, která si přelakovaná na černo později zahrála v hororovém filmu Upír z Feratu Juraje Herze. Zítra vstanu přerušila dlouhou řadu epizod o Panu Tauovi a znovu připomněla režisérovu oblibu v žánru.

Po ukončení série o Panu Tauovi se Jindřich Polák nadále věnoval hlavně tvorbě pro děti. Opět pro západní televize natočil seriál Lucie, postrach ulice (1980), ve kterém hraje hlavní roli kouzelná modelína a dva formeláci Ferda a Ferda. Šest epizod o neposedné dívce bylo určeno především pro německou, švýcarskou a francouzskou televizi, a tak musela být i výprava přizpůsobena divákům na západ od hranic. Oblečení bylo nakoupeno v Německu, na scéně se objevují jen vypůjčené zahraniční vozy. Ovšem u nás nebylo dílo uváděno jako seriál, ale jako později sestříhaný celovečerní film, který se dočkal i pokračování …a zase ta Lucie (1984). K podobné zápletce jen s odlišně vypadajícími hlavními hrdiny a dobrodružnějším dějem se vrátil i v pozdějších letech. Seriál i film Chobotnice z II. patra (1986) v konečném důsledku svou podobností s Lucií mírně splynou, ovšem pro ty, kteří na něm vyrostli, si uchoval svébytné kouzlo. Jindřich Polák jím opět plnil poptávku západních televizí.

Klasikou i zaručeně nejmilovanějším domácím televizním seriálem jsou ovšem pro celou jednu generaci žánrových diváků jeho dnes zlidovělí a precizně natočení Návštěvníci (1983). Expedice ADAM 84, kterou vede skrze čas do minulosti nezapomenutelný Josef Bláha, aby na doporučení CML (Centrálního Mozku Lidstva) zabránila katastrofě, opět ukázala oblibu časovek u Jindřicha Poláka a s vtipem karikovala nejen současnost, ale i možnou budoucnost. Celý scénář vznikal bez mála pět let, ale trpělivost se u jeho tvorby rozhodně vyplatila. Natáčel se na mnoha místech Československa i v zahraničí a existuje jak v patnáctidílné, tak sedmidílné verzi. V Německu má dodnes vlastní fanclub, termín amarouny vešel do běžného slovníku. Zajímavostí je, že západoněmecká televize, v jejíž koprodukci seriál vznikal, si vymínila, že musí být vše co nejvíce české. Tvůrci požadavku vyhověli a po Ikarii XB-1 byl uveden další žánrový doslova kultovní počin Jindřicha Poláka.

V devadesátých letech už natočil jen dvě pohádky, s nimiž se opět pojí jeden televizní seriál o dívce Kačence a nezaměstnaných strašidlech – Kačenka a strašidla (1992) a Kačenka a zase ta strašidla (1992), za které získal společně s Vojtěchem Steklačem v Německu cenu Adolfa Grimma. Jindřich Polák, režisér pozoruhodných snímků, které dodnes milují fanoušci audiovizuální fantastiky nejen u nás, zemřel v roce 2003, jen dva roky poté, kdy získal cenu za celoživotní dílo na MFF filmů pro děti a mládež ve Zlíně.

Foto: CTK