Ocenění

Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky 8 – Stalker

Autor Petra Kubátová | Aktuality | Pátek 26 Srpen 2011 7.00

Jak už se mnohokrát potvrdilo, jedním z výrazných a stěžejních prvků pozoruhodných snímků s fantastickou tématikou bývá kvalitní literární předloha. Filmaři šedesátých a sedmdesátých let měli z čeho vybírat, a tak vznikala v této “triky nepolíbené” době skutečně nadčasová díla budující atmosféru a příběh jinak než efekty. Nejinak tomu bylo i na druhé straně “železné opony”, kde si tvůrci museli vystačit s mnohem omezenějšími rozpočty, kde se technické nedostatky improvizovaně zakrývaly a kde se muselo pozorně dbát na příběh kvůli politické situaci v zemi. Paradoxem bylo, že se podmínkami vybičovaná lidská tvořivost ukázala jako dobrý průvodce i přes všechny tyto překážky. A průvodce je i jeden z představitelů dalšího snímku, který si naši pozornost rozhodně zaslouží.

Autory předlohy filmu Stalker (1979) není třeba představovat. Díky faktu, že naše kraje dlouhá desetiletí patřily do sovětského mocenského bloku, je nám literární tvorba bratrů Strugackých dobře známá. Román Piknik u cesty vyšel poprvé v roce 1972 (u nás 1974) a autoři za svůj příběh dostali i švédskou cenu Julese Vernea. A právě po příběhu muže, který proniká do podivné “Zóny” a vynáší z ní věci zasažené zřejmě mimozemskou silou, sáhl ruský režisér Andrej Tarkovskij. Tarkovskij poprvé fantastický žánr zfilmoval v roce 1972, kdy adaptoval Solaris (knižně vyšlo 1961, u nás poprvé 1972) od Stanislawa Lema. Už na tomto snímku bylo patrné, že si vystačí s minimálním počtem efektů a své příběhy buduje dlouhými záběry a niterně psychologickou rovinou. Přeci jen ale v jeho prvním fantastickém filmu nalezneme podivné úkazy, raketu nebo jiné ryze žánrové prvky. A oproštění od všeho takového se povedlo až v adaptaci Pikniku u cesty. Tarkovskij natočil žánrový snímek, který vlastně neobsahuje žádné viditelné prvky fantastiky.

Jak je možné, že jsou tři v přírodě se podivně pohybující muži a házející matice ovázané cárem látky zajímaví? Tarkovskij vlastní příběh, který známe z knihy, společně s bratry Strugackými výrazně pozměnil a současně s herci ho vypráví i kamerou a prací s barevnou korekcí filmu. (Faktem ale také je, že film byl přetáčen, protože původní záběry byly v laboratoři technickou chybou zničeny.) Především ale vystavěl svou adaptaci na lidském prvku a poznávání charakterů postav při cestě. Ani divák ani protagonisté příběhu se přitom nesetkají s něčím ryze fantastickým, z kontextu jen vyplývá, že by stalkerovi, který je vede, měli slepě věřit. Mají strach, pochybují, ptají se a přemýšlí o důvodech, které je k cestě přinutily. Ale směřují ke společnému cíli – ke komnatě, která plní nejtajnější přání. Jaké z jejich přání je však nejtajnější?

Inspiraci příběhu můžeme hledat nejen v samotné atmosféře studené války a prvním vlaštovkám subžánru postapokalyptické sci-fi (povětšinou způsobené lidským chováním případně neustále hrozícím jaderným konfliktem), ale také u skutečných událostí. Předobrazem filmové “Zóny” prý byla oblast u Čeljabinsku, kterou v důsledku zasažení radioaktivním spadem v roce 1957 uzavřela armáda, což samo o sobě bylo velice nebezpečné téma. Historie se poté hned několikrát opakovala na obou stranách železné opony (zmíníme-li testy francouzských jaderných zbraní nebo havárii Černobylu).

Tarkovského a Strugackých Stalker se tedy stal sondou, která se pokusila zjistit motivace i trápení různých lidí a která povýšila atmosféru a prostředí na dalšího aktéra příběhu. Film měl premiéru v roce 1979 a získal mnoho cen (Cena francouzské kritiky, Zvláštní cena a Cena ekumenické poroty na MFF v Cannes v roce 1980, Cena Luchina Viscontiho v roce 1980, Cena FIPRESCI na II. MFF vědeckofantastických filmů v Madridu v témže roce, Prémie filmové kritiky na I. MFF v Terstu a další). Ačkoliv v něm tedy nenajdeme jediný vizuálně ztvárněný “fantastický prvek”, snímek si svou silou rozhodně zaslouží pozornost. V hlavní roli tu totiž nejsou lidé, ale “Zóna” a její domnělá schopnost rozpoznat skutečný charakter člověka. Tedy téma, která se v tehdejší produkci Hollywoodu okouzleném Hvězdnými válkami, vůbec nevyskytuje, ale které začíná být znovu objevováno.

Nakolik ale dokáže Tarkovskij poukázat na přesahové možnosti žánru sci-fi lze posoudit během dvou večerů, kdy se vrátíme k jeho v prvnímu žánrovému dílu Solaris (1972) a porovnáme snímek s remakem režiséra Stevena Soderbergha s Georgem Clooneym v hlavní roli Solaris (2002).

318 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 5 »

  1. Comment by standa.e — 31.8.2011 @ 1.34

    K tomu, proč je Stalker jaký je, možná poslouží i vzpomínky samotného Arkadije Strugackého na serveru nostalghia.cz. Jinak Tarkovskij sci-fi jako takové moc rád neměl. O svém Solarisu, mimo jiné, napsal: „Ve filmu Solaris (…)mě zajímal nejenom problém poznání, nejen problém styku lidského vědomí s tím, co je nevědomé, ale také problém vnitřní, psychologický. Zajímalo mě, jestli je člověk schopen žít v nelidských podmínkách a zdali zůstane člověkem. V mém přečtení je obsažen veškerý rozdíl mezi mým filmem a Lemovým fantastickým románem. Film se mi ale nelíbí. Je tam moc technických triků všeho druhu, různých mihotajících se lampiček a jiných cetek. Jedním slovem je tam hodně nesmyslů, které nemají nic společného s uměním.“ (tučně jsem zvýraznil já, citace pochází z této knihy, str. 177-178).
    O Stalkerovi pak tamtéž: „Ve Stalkerovi jsem se snažil přenést těžiště z problémů vnějších na problémy vnitřní, na věci spojené s věrností člověka sobě samému, s věrností svému duchovnímu ideálu. Zajímal mě problém víry jako problém sounáležitosti osobnosti s lidským ideálem. Domnívám se, že člověk se ocitl v bezvýchodné situaci, jelikož zatoužil všechny své problémy řešit fyzicky.“

    No, zajímavé je i zdůvodnění Stalkerovy rozbordelařené police na knihy (Tarkovskij si sám podobnou přál) a vůbec… Odkazovanou knihu mohu jenom doporučit pozornosti ;-)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  2. Comment by standa.e — 31.8.2011 @ 1.46

    Jo a minimálně jeden fantastický prvek najdeme – sklenici v samém závěru… A nedá mi to, ještě jedna zajímavá citace (str.127):
    „Chtěl jsem natočit další film, který by byl pokračováním Stalkera (…) Že se změní. Že nevěří, že lidé sami mohou jít za štěstím, za štěstím přetvoření sebe sama, vnitřní přeměny. Začíná je měnit silou, začíná je do zóny odvádět násilím, pomocí jakýchsi podvodů, aby se jejich život stal lepším. Stává se fašistou (…) cíl ospravedlňuje prostředky (…) Násilím vede tři lidi do zóny (…) a aby mohl stát na svém, nezastaví ho ani prolitá krev.“

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  3. Comment by mambii — 31.8.2011 @ 11.31

    Ta sklenice je diskutabilni. Vzhledem k tomu, ze kolem jede vlak…

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  4. Comment by standa.e — 31.8.2011 @ 16.16

    To je sice pravda, ale Tarkovskij sám v rozhovoru zdůrazňuje: …a pod silou jejího pohledu se sklenice začíná pohybovat směrem ke kameře. Pak děvčátko přenese pohled na druhou sklenici a ta se začíná také pohybovat. Pak se podívá na sklenici uprostřed stolu a vidíme, že i ona se začíná pohybovat pod silou jejího pohledu…“ (str. 58). Jasně, třeba v Zapečetěném čase (stránku teď fakt hledat nebudu ;-)) sám AT tvrdí, že na Stalkerovi je jedinou fantastickou věcí ona výchozí situace. Jenže tady je, myslím, třeba být trochu opatrný, neboť pro AT jako tvůrce nebyly některé mystické, fantaskní či mytologické záležitosti (síla víry, síla lásky a její hmatatelný projev na okolí postav) záležitostí fantastickou, nýbrž reálnou. Nakonec, i kdyby se ve Stalkerovi objevilo UFO, nešlo by nejspíš z pohledu Tarkovského o fantastický motiv. To ale vtipkuji, jde mi o původ vzniku hýbající se sklenice. To není vlakem. Smysl vlaku bude asi jiný – a viděl bych to spíš ve vztahu ke zvuku drezíny, když se vydávají hrdinové na cestu, kde důležitější je, že se vydali než kam jdou. (Jinde také AT říká, že nemá smysl vysvětlovat zónu, protože zóna je v podstatě život. Buď vás zlomí, nebo v ní najdete svou cestu. Také v Zapečetěném čase dumá – znovu u Solaris, ale s možným přesahem do budoucího Stalkera, že nejlepší by bylo všechny rakety a spol vyházet, protože to staví hráz mezi diváka a tvůrce, vytváří to filtr. Být film bez těchto propriet, jen s tím, co lidé znají, byl by prý lepší. No a u Stalkera se proto vydal cestou minimalizace…

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  5. Comment by standa.e — 31.8.2011 @ 17.12

    Děkuji adminovi za rychlou a nezištnou práci ;-)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.