Ocenění

Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky 80 – V. Vorlíček 1/2

Autor Petra Kubátová | Aktuality | Pátek 14 Únor 2014 9.00

Šedesátá a sedmdesátá léta přinesla československé kinematografii mnoho zajímavých osobností a tvůrců, kteří se zapsali nejen do srdcí domácích diváků, ale i do početné rodiny fanoušků audiovizuální fantastiky. Ovšem nejen u nás slavili své úspěchy, někteří – byť zpoza zavřených trezorových dveří – prorazili i v zahraničí. Scénáře i zpracování si u nás objednávaly televize rovněž ze západních zemí a hrdinové těchto žánrových příběhů se dodnes těší značné popularitě. Dalším z těch, kteří zůstanou zaručeně nezapomenuti a jehož první snímek dokonce inspiroval i filmaře za oceánem, je Václav Vorlíček. Připomeňme nejen jeho filmy ze zlaté éry české komedie, ale i ty, které obohatily český slovník o řadu vtipných narážek, a v neposlední řadě i jeho úspěšné žánrové televizní seriály.

Václav Vorlíček, absolvent pražské FAMU, debutoval v roce 1960 dětským detektivním příběhem Případ Lupínek (1960). První velký úspěch byl pro něj ovšem snímek, ve kterém úspěšně zparodoval superhrdinské komiksy Kdo chce zabít Jessii (1966), jejichž obsah u nás paradoxně znalo v době totalitního režimu jen několik zasvěcenců. Ačkoliv to byl žánr zcela zakázaný, bylo povoleno mladému režisérovi a talentovanému scenáristovi Miloši Macourkovi natočit na toto téma komedii. Původně sice tvůrci chtěli točit film o snech Co se dětem zdá a s nápadem se Václav Vorlíček svěřil scenáristovi až ve vlaku na mezinárodní filmový festival ve Zlíně, ale s postupujícím rozvíjením příběhu a následně i s příchodem talentovaného Káji Saudka došlo k radikální změně tématu. Ovšem natáčet snímek, ve kterém se pohybuje Superman – byť v záporné roli, rozhodně nebylo v době totalitního režimu lehké. Tvůrci museli obhájit hrubě sestříhaný materiál nejen před cenzory, ale uspořádat i předpremiéru pro veřejnost, aby nadřízené přesvědčili, že se lidé budou bavit a smát.

Humor, který se jim podařilo na plátno dostat, neměl do té doby obdoby a slavil obrovský úspěch. Jen málo snímků získává s léty na půvabu, Jessie mezi ně rozhodně patří, což jistě potvrdí mnoho fanoušků audiovizuální fantastiky, kteří americké komiksy či komiksové adaptace znají. Nejen to je ale pozoruhodné. Po uvedení komedie se ozvali i američtí producenti a začali s Václavem Vorlíčkem a Milošem Macourkem vyjednávat o natočení remaku v barevném provedení. Byla dokonce oznámena i jména hlavních představitelů – Jack Lemmon a Shirley MacLaine. Mohl to být skutečně obrovský úspěch a také nezapomenutelný divácký zážitek, ovšem přípravné práce přerušila okupace vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Sen o americkém remaku ve hvězdném provedení se tak rozplynul. Snímek tak bodoval pouze na MFF v Locarnu, kde získal zvláštní cenu a stal se ojedinělou přehlídkou mnoha talentovaných umělců, kteří se na něm podíleli. Tak tedy: “Já nekoušu, pane docente!”

O tom, co se stane, rozhodne-li se vládce nejmenovaného evropského království po nešťastném incidentu zrušit armádu, zamotá-li se do děje jasnozřivý astrolog, krásná herečka a plastický chirurg, jenž umí transplantovat mozek, vypráví prostřednictvím největších hereckých osobností Vorlíčkova sci-fi komedie Pane, vy jste vdova (1970). Bláznivý příběh, na kterém se podílel například i Theodor Pištěk jako kostýmní výtvarník, měl premiéru v nejtužších letech normalizace. Záběry Hradčan i scéna s politicky nevhodným dialogem o užitečnosti armády musely být dodatečně vystřiženy, naopak ruka, ze které vytéká modrá krev, byla zařazena až dodatečně. Snímek opět slavil úspěchy jak u našich, tak i u zahraničních diváků, Iva Janžurová hrající jednu z hlavních postav, které je transplantován mozek šílené vražedkyně, obdržela za svůj výkon na IX. mezinárodním festivalu fantastických filmů v Terstu cenu Stříbrný asteroid. Ovšem období zpřísněného dohledu strany a vlády, které je známo pod termínem normalizace, ale dalším komediím nepřála, a tak se Václav Vorlíček následně přiklonil spíše k pohádkám.

Žánrové prvky pohádky, fantastického světa i nadpřirozených bytostí v podání tvůrců Vorlíček-Macourek-Franková, namíchané do příběhu mladé čarodějnice, která se rozhodne vyměnit svůj svět za svět lidí, opět dokázaly, že se sešel mimořádně úspěšný tým. Dívka na koštěti (1971) v hlavní roli s Petrou Černockou patří nejen mezi nejoblíbenější žánrové počiny, ale i mezi nejoblíbenější filmové příběhy českých diváků vůbec. Na svou dobu totiž obsahovala nejen vtip i poetiku, ale i velmi povedené speciální efekty, za které i architekt Oldřich Bosák získal v roce 1973 na Katalánském MFF ve Sitges cenu. Ačkoliv se v době normalizace uchýlil spíše k tvorbě dětských filmů, smysl pro humor určený dospělým divákům prosvítá skrze každý z filmových počinů Václava Vorlíčka. V příštím týdnu připomeneme jeho slavné televizní seriály i další nezapomenutelné eskapády nadpřirozených bytostí v našem světě.

172 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.