Od minulého týdne se věnujeme režisérovi, který se stal pro českého diváka skutečně kultovním a jehož snímky si získaly mnoho generací příznivců. A to jak ty žánrové, tak i nežánrové. Oldřich Lipský, mladší bratr populárního herce Lubomíra, bodoval u diváků hravostí, laskavým humorem i zápletkami. A zatímco jsme před týdnem připomněli jeho první parodii Limonádový Joe či první ryzí československý sci-fi film Muž z prvního století, v druhé části článku o tomto tvůrci se zaměříme na období, kdy točil převážně komedie a objevil i spolupráci s autorskou dvojicí Svěrák-Smoljak. A ačkoliv si období normalizace u nás vybralo i u něj tvůrčí daň, ani fanoušci české audiovizuální fantastiky nezůstali ochuzeni o další zajímavé počiny, jejichž části opět doslova zlidověly.

Dva roky po premiéře experimentálního snímku Happy end uvedl na stříbrná plátna další sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové (1969). Autoři scénáře, mezi nimiž opět figuruje Miloš Macourek, si znovu pohráli s tématem cestování v čase a vytvořili zápletku na základě historicky doložitelného faktu o nehodě, která roku 1911 v Praze málem připravila o život Alberta Einsteina. Výprava z budoucnosti se snaží této nehodě napomoci, aby k neštěstí skutečně došlo, a změnit tak historii, aby slavný fyzik nemohl učinit své objevy a lidstvo nemuselo čelit důsledkům atomové exploze. Ačkoliv diváci vytýkají scénáři určitou překombinovanost, příběh plný hereckých osobností zůstal dodnes vtipný času navzdory.

Jen o rok později se opět objevily na plátnech kin malby nezapomenutelného komiksového malíře Káji Saudka, jenž tentokrát spolu s Milošem Macourkem a Oldřichem Lipským spolupracoval na další žánrové komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970). Scénář byl napsán podle detektivky jugoslávského spisovatele Nenada Brixiho Mrtvým vstup zakázán. Autor literární předlohy ovšem napsal komediální příběh, posunem k parodii ve filmové adaptaci byl sám poněkud rozladěn, ovšem vřelá reakce publika nakonec jeho rozčarování uklidnila. Jako ve všech komediích této doby se před kamerou střídají slavní herci, kteří si i samotné natáčení opravdu užívali. A užívali si i zápletku, která se točí kolem šeku na milion dolarů, o nějž bojují dva gangy. Do hry ovšem vstoupí i smrtící Hu-hu koktejl, pan Gogo, zvědavá paní domácí Harringtonová a půvabná redaktorka Sabrina. Hlavního hrdinu ztvárnil režisérův bratr Lubomír Lipský.

Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) byla první komedie, na které spolupracoval Oldřich Lipský s tvůrčím duem Svěrák-Smoljak. Je to také jejich nejúspěšnější film. Ačkoliv by se příběh o nesmělém mladíkovi, kterému pomůže ke štěstí kondiciogram, nedal nazvat žánrovým, minout jej nelze. Nejen, že patří mezi nejoblíbenější snímky u nás vůbec, odstartoval rovněž úspěšnou scenáristickou kariéru Zdeňka Svěráka i kariéru Ladislava Smoljaka. O tři roky později se díky Oldřichu Lipskému proslavil i další z tvůrců z okolí Zdeňka Svěráka, hudební skladatel Jaroslav Uhlíř, kterého přizvali ke spolupráci na rodinné pohádkové komedii Ať žijí duchové! (1977). Milou duchařskou podívanou si pamatuje takřka každý český divák, jak je ostatně u filmů Oldřicha Lipského zvykem. Zaujala nejen chytlavými melodiemi, vtipným scénářem, ale i triky, které dodnes nezestárly. A na dívku Leontýnku vzpomínají chlapci jako na svou první filmovou lásku dodnes. Příští týden profil Oldřicha Lipského uzavřeme. Připomeneme jeho spolupráci s Jiřím Brdečkou a další dvě parodie, které se zapsaly do srdcí českých diváků.