Jeden z nejznámějších románů světově proslulé kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové, oceněný cenou Arthura C. Clarka, vychází jako audiokniha Příběh služebnice v podání Zuzany Kajnarové a Martina Myšičky. V roce 1990 byl podle románu natočen stejnojmenný celovečerní film v režii Volkera Schlöndorffa (např. Plechový bubínek), v němž si zahrály Natasha Richardsonová či Faye Dunawayová a scénář k němu napsal známý anglický dramatik Harold Pinter. V letošním roce vznikl také úspěšný a oceňovaný televizní seriál s Elisabeth Mossovou, Josephem Fiennesem či Alexis Bledelovou v hlavních rolích. Audiokniha však oproti knize disponuje i něčím navíc, nejen co se týče provedení, ale i obsahu. „Během pražské návštěvy Margaret Atwoodové se nám naskytla jedinečná příležitost a s autorkou jsme se domluvili na vydání rozšířené verze původního textu knihy o kapitolu, kterou napsala pouze pro speciální edici americké audioknihy. Posluchači tak dostanou ještě diskusní část přednášky profesora Piexota, který díky dotazům z publika dále rozkrývá podrobnosti fungování gileádského režimu a kde v plné produkci vystupuje dalších devět tazatelů: jak herci, tak novináři nebo třeba také my z vydavatelství,“ vysvětluje Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook.

Margaret Atwoodová: Příběh služebnice

účinkují Zuzana Kajnarová, Martin Myšička a další…

celkový čas 11 hodin 57 minut, mp3 339 Kč, CD 369 Kč

Dystopická vize ukazuje blízkou budoucnost na půdě dnešních Spojených států amerických, které se proměnily v republiku Gileád a vlády se chopil klerofašistický režim, jenž militantně volá po návratu k tradičním hodnotám. Země se potýká s ekologickými katastrofami a ztrátou lidské plodnosti, takže ženy, které ještě mohou mít děti, jsou jako „služebnice“ nuceny k sexuálnímu otroctví v rodinách velitelů, aby s nimi zplodily potomky místo neplodných chotí. Jednou z nich je i vypravěčka, která musí obezřetně manévrovat mezi Veliteli, jejich krutými Manželkami, hospodyněmi Martami i ostatními Služebnicemi – protože kdokoli z nich může být špionem Gileádu.

Nahrávkou v režii Jitky Škápíkové pulsuje původní hudba ve specifické aranži, kde hlavní melodickou linku obstarává elektrická baskytara doplněná o syrové elektronické zvuky ambientu. Vybrnkávané pasáže se převalují pod povrchem slov, probublávají s naléhavostí mezi řádky, kombinují strojový rytmus s melancholickým témbrem, nad nímž jako temný příkrov hlídkuje všudypřítomné oko houkavého syntezátoru, jehož pátravé tóny řežou naději s pravidelností, s jakou světlo majáku krájí čerň noci.

Margaret Atwoodová s vypravěčkou Zuzanou Kajnarovou.

Rozhovor s Margaret Atwoodovou

Příběh služebnice je vlastně nahrávkou nalezenou na magnetofonové kazetě, kam vypravěčka zaznamenala svou zpověď. Proč jste se rozhodla, že se vaše hrdinka o své osudy podělí právě touto formou?

Muselo jít o nějaké médium, které půjde snadno utajit. Tehdy mi připadalo, že magnetofonová kazeta by byla nenápadnější než papíry se zápisky. Šlo mi o hlas vypravěče. Ale pokud máte vypravěče – ať už se jedná o deník nebo nahrávku –, předpokládá se, že bude existovat nějaký recipient. Všichni ti, co si píší deník a pak ho někam schovají, jsou přesvědčení o tom, že to jednou bude někdo číst.

Rozhodla jste hned na začátku psaní, že půjde o objevené nahrávky?

Vlastně už si nevzpomínám, jestli mě to napadlo hned na začátku nebo až později… Mým vzorem tehdy byla literatura svědectví, dokumenty z totalitních režimů nejrůznějších dob a míst. Máte-li vypravěče a svědectví, vždy je třeba sdělení jistým způsobem zaznamenat a nějak uchovat – vytesáte ho do kamene, ukryjete ho doma v tajné skrýši nebo zkrátka na místě, kde nebude nalezeno hned, ale kde existuje jistá šance, že ho nakonec někdo objeví. Vytvoříte časovou schránku. Tenhle postup má samozřejmě letitou tradici a spoustu předchůdců. I když své zápisky zašifrujete, děláte to s předpokladem, že je jednou kdosi rozluští. Pokud opravdu nechcete, aby vaše písemnosti byly zveřejněny, tak je spálíte.

Proč jste se přidala k audioknize ještě jednu kapitolu, která není v tištěné knize?

Vlastně mi to navrhli. Knížka končí pobídkou k diskusi, takže jsem si vymyslela hromadu otázek, pak jsem si z nich vybrala ty, na které bych chtěla nechat profesora odpovědět, trochu jsem je zpřeházela a sepsala do scénáře.

A je tahle kapitola nějak propojená s navazující druhou řadou seriálu?

Ještě ne…

A bude?

(s úsměvem tajuplně krčí rameny)

Jaký máte vztah k audioknihám, ke vstřebávání literatury sluchem?

Veškeré psaní je vlastně hlas vypravěče. Vždycky to tak bylo. Hlas jazyka, vypravěčství, to je nesmírně stará tradice. To, co dnes považujeme za literaturu, se dříve šířilo ústně. Když lidé začali psát, nebylo to kvůli literatuře, ale kvůli obchodním záznamům, kolik stojí co a kdo má komu co dát. Psaní začalo účetnictvím. Až pak si lidé uvědomili, že by tak mohli zaznamenávat příběhy, náboženské texty, cokoli… Ale to bylo až později, protože je daleko jednodušší si zapamatovat příběh než daňový výměr. Lidé přirozeně tíhnou k příběhům a vypravěčství. Nevyrábějí nás s „aplikací“ pro fakta, máme tendenci nechat se pohltit. Veškeré psaní je hlas skrze text a čtenář si v hlavě vlastně transformuje písmena zpátky na ten hlas. Proto pro romány není dobré rychločtení. Pokud někdo vstřebává beletrii skrze rychločtení, tak je to zřejmě recenzent…

Posloucháte audioknihy?

Já jsem z takzvané rozhlasové generace, takže mám ráda rádio i audioknihy. V současné době také spolupracuji na audioknize podle své komiksové série Angel Catbird, bude to velká audio dramatizace se spoustou herců, zvukových efektů a hudby jako za zlatých časů rádia.

Margaret Atwoodová (* 1939)

Kanadská spisovatelka, básnířka, literární kritička, a feministická a sociální aktivistka je jednou z nejvíce ceněných autorek beletrie současné doby; za její literární dílo se jí dostalo mezinárodního uznání. Mezi lety 1984 až 1986 byla prezidentkou PEN klubu. Studovala na University of Toronto a později také na Harvardu. Vyučovala na University of British Columbia (v roce 1965), Sir George Williams University in Montreal (1967–1968), University of Alberta (1969–1979), York University (1971–1972) a New York University. Za román Příběh služebnice (BB art, 2008; Argo, 2017) získala vůbec první ocenění Arthur C. Clarke Award za nejlepší vědecko-fantastický román, podle kterého byl v roce 2017 natočený úspěšný televizní seriál s herečkou Elisabeth Moss (seriály Mad Men, Top of the Lake) v hlavní roli. Česky vyšlo množství jejích próz, např. Ublížení na těle (Odeon, 1989), Muzeum zkamenělin (Odeon, 2002), Přežívá nejsmutnější (Mladá fronta, 2005), Z hlubin (NLN, 2006), Penelopiáda (Argo, 2007), Pýthie (Mladá fronta, 2009), a povídkových sbírek, např.  Modrovousovo vejce (Volvox Globator, 2002), Hra na vraha (BB art, 2004), Dobré kosti (BB art, 2005).