Literární soutěže věnované fantastice u nás mají bohatou tradici. Nejstarší a nejznámější z nich nese honosný název Cena Karla Čapka (zkráceně CKČ) a je pořádána každoročně už od roku 1982. Nejeden renomovaný spisovatel české či slovenské fantastiky zde započal svou kariéru. O hlavní cenu v podobě keramické sošky Mloka zpravidla soutěží více než stovka děl a sympatické je, že zájem nemají pouze začínající autoři, ale mnohdy i zkušení matadoři. Čtenáři pak mají možnost přečíst si nejen v soutěži nejvýše umístěné práce v antologii Mlok, ale i ty, které porotu nezaujaly dostatečně, byly ovšem zajímavé natolik, že se dostaly do výběru administrátorky ceny Jiřiny Vorlové. Ani letos jsme o tuto tradici nebyly ochuzeni a ve sborníku Kočas na nás čekalo dvanáct příspěvků, které možná nepodléhají „většinovému vkusu“, ale o to jsou mnohdy zajímavější…

Zvou nás na návštěvu různých světů v různých časech, ovšem pozornosti neunikne ani naše současnost. Poodhalíme bytosti obyčejnými smrtelníky nevídané, vskrytu žijící mezi námi. Magie a zázraky se prolnou s technologickými vymoženostmi budoucnosti, přičemž hlavními hrdiny jednotlivých příběhů nemusí být jen lidé. Přes veškerou rozmanitost mají povídky přece jen jedno společného. Jejich tvůrci ve svých dílech nezapřou čirou radost z vyprávění i umění přenést ji i na ostatní. Napsat skutečně povedenou povídku však není lehké a zajímavý nápad či situace nikdy nestačí. Je třeba zaujmout čtenáře až do posledního řádku a v závěru ho nezklamat, což se samozřejmě povede pouze těm nejlepším a leckdy ani jim ne.

Mnohým povídkám dochází dech a ve výsledku připomínají spíše surový diamant, jemuž by slušela péče zkušeného brusiče, což ovšem vyžaduje zkušenosti, které začínajícím adeptům na literární řemeslo přirozeně chybí. Povídky Froštýnské pole od Zbyňka Moravce, Drak z Braevidy od Lindy Koutové či Můj chlapec spí Jely Abasové jsou klasickými příklady vzácných kamenů vyžadujících více péče. Přesto je v nich znát naděje do budoucna a na dalším příběhům těchto autorů je na místě věnovat zvýšenou pozornost. Vždyť mezi zdejšími autory je nejznámější překladatel Milan Pohl s vtipnou hříčkou Nováčci o mimozemské invazi, která skončila dříve než začala, a ani on zdaleka nepatří mezi spisovatele s obsáhlou bibliografií. Vybrat nejpovedenější práci je nelehký úkol. Značný potenciál má Zákon hrdinů Věry Mertlíkové. Zprvu chlapecké táborové dobrodružství s kapkou napětí se mění v nebezpečnou honičku s rytíři, lvy a anděly. Své fanoušky si určitě najdou i hororově laděné Brýle patří do pouzdra Zdeňka Hlaváčka. Záleží tak spíše na vkusu jednotlivého čtenáře.

Není na místě srovnávat antologie Kočas s reprezentativnějším Mlokem či dokonce vnímat je jako druhořadé. Kočas jednoduše nabízí zajímavou směs žánrů, nápadů a nadějného talentu, jejž zpravidla brzdí především nezkušenost. Jednotlivé povídky se nenesou na momentální módní vlně, ba naopak, tyto výběry mají lehce konzervativní ráz a nedočkáte se v nich nečekaných literárních či jazykových experimentů. Však také leckterá netradiční a netypická díla končí u porotců mnohdy výše, než si zaslouží, prostě proto, že narušují monotónnost obvyklé soutěžní produkce. Oproti tomu Kočas 2017 přináší zábavu a potěšení ze samotné četby a rozhodně není určen jen úzké skupince čtenářů. Jako v případě každé dostatečně rozmanité antologie si i zde každý najde to své, pokud tedy bude počítat s tím, že jde o výsledky literární soutěže určené k hledání nových tváří. Kniha je tak dalším důkazem, že své literární výtvory nemusíte schovávat doma v šuplíku. Stačí mít odvahu a zkusit to třeba příště…

Kočas 2017

sestavila Jiřina Vorlová

 brožovaná, 232 stran, 255 Kč