Martina Šusta netřeba dlouze představovat – všichni ho dobře známe jako šéfredaktora webových stránek magazínu XB-1, vedoucího zahraniční sekce časopisu, publicistu, editora a redaktora nakladatelství Laser-books. Sestavil antologie Trochu divné kusy 1 až 3 a Plameny hvězd, je také autorem Slovníku autorů anglo-americké fantastiky. Za svou dlouholetou činnost získal v různých kategoriích množství cen Akademie science fiction, fantasy a hororu. Na konec letošního roku si pro nás připravil novou retrofuturistickou antologii nazvanou Plnou parou. Co nám nejen o ní může prozradit a jaké další projekty momentálně chystá?

Tvé dosavadní antologie byly zaměřeny na „zvláštní“ fantastiku (zejména new weird, ale rozhodně nejen ten) a novou space operu. Proč sis pro svou nejnovější antologii zvolil právě téma steampunku?

Řada Trochu divných kusů byla sice zaměřená na „zvláštní“ fantastiku, ale u Plamenů hvězd to tak necítím. Šlo o moderní space operu otevřenou jakémukoli čtenáři dnešní fantastiky a podobně tomu je i u mé retrofuturistické antologie. O steampunku jsem v tomhle směru přemýšlel už delší dobu, v zahraničí se už docela dlouho drží na výsluní zájmu a o materiál tedy nebyla nouze, ačkoli byl dříve spíše doménou románových prací. No a když si přečteš řadu dobrých steampunkových povídek a vidíš, kolik už na toto téma v zahraničí vzniklo antologií, pak je to k nápadu sestavit vlastní soubor už jenom kousek…

Do budoucna začnou nabývat na důležitosti i neangloamerické online magazíny.

Mezi povídkami zařazenými do Plnou parou najdeme spoustu prací, které nabízejí velmi netradiční pohled na steampunk, často dokonce úmyslně obracejí subžánrová klišé naruby. Přijde mi, že se máme tím víc na co těšit – žánru málokdy dělá dobře, když ustrne na místě, a nový originální pohled často přitáhne i nové čtenáře. Co si myslíš o současném stavu steampunku obecně, co v něm přebývá nebo schází a jaké směřování bys v něm rád viděl v dohledné době?

Každý dobrý autor se samozřejmě snaží vnést do subžánru něco nového nebo alespoň uchopit jeho četná klišé originálním způsobem. Jinak by ta kniha byla se dvanácti příběhy docela nuda. I tak si ale čtenáři přijdou na tradiční steampunkové atributy i spíše zábavně pojaté povídky, které se mísí s těmi závažnějšími. Ona se retrofuturistická fantastika obecně dá rozdělit na tu „industriální“, která se zabývá dopadem všemožných převratných vynálezů na společnost (jako skvělého představitele tohoto směru lze jmenovat romány Iana R. MacLeoda) a na tu zábavnou a trochu bláznivou (u nás je z tohoto pojetí známá především Cherie Priestová, ale co nevidět by si to měl přihasit i Mark Hodder). Ostatně tohle dělení přirozeně vyplývá z toho, jak se dělí veškerá literatura… Oba tyto směry jsem se snažil ve své antologii spravedlivě vyvážit tak, aby to bylo pestré a v žádném případě nudné. Ostatně jde o kratší práce v rozsahu povídky až novelety, takže tu nenajdete žádnou vatu, všechno se v knize valí na čtenáře tempem parního rychlovlaku. Osobně bych byl rád, kdyby takto vyvážený byl alespoň do budoucna i steampunk, prozatím se v něm objevují mnohdy spíše potrhlejší příběhy, což se časem přejí jako ostatně cokoli, čeho je jednoduše moc.

Jak se změnila příprava antologií od doby, kdy jsi chystal první Trochu divné kusy? Přece jen tehdy ještě nebylo na trhu tolik online magazínů, zatímco dnes je množství povídek volně dostupné a valná většina má na webu alespoň krátkou ukázku…

Online publikování samozřejmě práci na antologiích o něco zjednodušilo, ale nijak závratně. Pro představu, z dvanácti povídek z Plnou parou pouze tři vyšly v online magazínech a jedna výhradně na Amazonu, valná většina tedy pochází z různých antologií. Takže stejně musím nejdřív oslovit autory s žádostí o zaslání textů… Na druhou stranu dnes díky elektronickému trhu vychází mnohem větší množství povídek, takže se orientace na trhu a výsledný výběr naopak spíše ztížily.

Antologie Plnou parou se honosí skvělou obálkou Pavla Trávníčka.

Angloamerická fantastika prošla od počátku století mnohými změnami – rozvojem elektronických možností publikování, rostoucí popularitou nových subžánrů, nástupem anglicky píšících autorů z celého světa, ve velké míře třeba z Indie… Jaké změny považuješ za nejzajímavější či nejdůležitější a kam se podle tebe bude fantastika v tomto desetiletí nejspíše ubírat?

Všechno souvisí s rozvojem elektronického publikování a mazáním hranic a vzdáleností. Dnes už je angličtina natolik rozšířený jazyk, že si ho prakticky od dětství dokáže osvojit téměř každý bez ohledu na národnost. A díky novým možnostem a rozšiřování trhu vznikl prostor i pro neangloamerické spisovatele včetně těch českých. Osobně tento trend vnímám neobyčejně pozitivně a očekávám jeho prohlubování i do budoucna. Dnes mají stále ještě angloameričtí autoři navrch, ale nebude to dlouho trvat a autoři z celého světa se jim ve svých možnostech vyrovnají. Myslím, že do budoucna začnou nabývat na důležitosti i neangloamerické online magazíny a trh se ještě více rozšíří a diverzifikuje. Je to nezastavitelný fascinující proces, na kterém vydělají především čtenáři, jen se budou muset naučit platit dobrovolně za to, co jim denně přináší užitek, jinak to povede k neodvratitelné komercializaci a posléze k rychlému znehodnocení psaného slova.

Doufám, že čtenáře neomrzí fantastická povídka, v záplavě románů

v ní mnohdy najdete spoustu skvělých příběhů, myšlenek a nápadů…

Připravuješ v současné době další antologii nebo jiný projekt – a pokud ano, mohl bys prozradit alespoň v náznaku, na co se můžeme těšit?

Na tuhle otázku je ještě příliš brzy, sotva jsem dokončil poslední projekt, a i když mám v hlavě hned několik zárodků dalších antologií, všechno bude záviset i na tom, jak se antologii Plnou parou povede a co mi její případný úspěch dovolí podniknout do budoucna. Knižní trh je u nás v hlubokém propadu a zahraniční fantastika je na tom na českém trhu z mého pohledu hůř, než tomu bylo v posledních dvaceti letech. Ne, že by nevycházela záplava překladových titulů, ale najít mezi nimi něco skutečně zajímavého dá už docela práci. Začínám si připadat jako v těch dávných dobách, kdy fanoušci čekali alespoň na něco zajímavého jako na smilování, ovšem teď je to tak, že se musíme probírat spoustou často neskutečného braku a být vděční i za malinkatý nuget, což nám ale prozatím moc nejde, spíše se i nad tím nugetkem ještě ušklíbneme, což celý problém jenom prohlubuje…

Kdyby sis mohl okamžitě splnit jedno přání nebo sen týkající se fantastiky, co by to bylo?

No, úplně nejfantastičtějším přáním, které mám, je být opravdu zdravý, jenže to už se mi nepovede, takže bych se spokojil s tím, aby se to alespoň nezhoršovalo a hlavně aby zůstali zdraví i moji blízcí. Ale chápu, že tvá otázka mířila spíše k fantastice jako literárnímu žánru. Bylo by fajn mít znovu příležitost oživit magazín F&SF, což je ale poněkud bláhová naděje. Doufám, že časopis XB-1 se udrží nikoli pár dalších měsíců, ale snad i pár dalších let. A doufám, že čtenáře neomrzí fantastická povídka, v záplavě románů v ní mnohdy najdete spoustu skvělých příběhů, myšlenek a nápadů, stále je to pro mě zlaté jádro fantastického žánru a lituji všechny, kdo se povídkám vyhýbají…

Rozšířená verze rozhovoru vyjde v časopise XB-1.