Space opera je mrtvá; ať žije space opera! Subžánr plný vesmírných lodí, kosmických bitev a mocenských střetů prodělal už bezpočet období slávy, úpadku a dalšího rozkvětu. Zformování hnutí new space opery ho opět oživilo – ale zároveň nevyhnutelně změnilo. Do této doby přichází román Leviatan se probouzí, první část volného cyklu Expanze autorské dvojice Daniela Abrahama a Ty Francka. Abrahama u nás dobře známe jak ze stránek časopisu XB-1, tak díky jeho fantasy tetralogii Kvartet vysoké ceny, která vychází u Laser-books. Až na jednu povídku se mi zatím vše, co jsem od něj četla, líbilo. O to víc jsem byla zvědavá na jeho space operu, napsanou navíc ve spolupráci s u nás zatím neznámým Tylerem Franckem pod společným pseudonymem James S. A. Corey.

Vydařený příběh, postavy i prostředí

Velmi příjemné a osvěžující je zasazení románu čistě do naší sluneční soustavy, prostoru tak obrovského, že momentálně nám cesty zabírají celé roky a konkrétní doba cesty často značně závisí na tom, jestli můžeme použít gravitační prak, nebo ne. Abraham s Franckem pro účely příběhu vzdálenosti zmenšili pomocí Epsteinova pohonu, ale i tak postavám většina cestování i mezi relativně blízkými tělesy zabere pár týdnů až měsíců. Sluneční soustava ovšem v podání Leviatana působí trochu nevyužitě, až bezmála nezajímavě – ve space opeře by sice bylo kontraproduktivní se zabývat třeba chemismem těles, když příklad schválně přeženu, ale ani očima postav nevidíme, jak vypadají. Co cítí, když před sebou po přiblížení spatří rozbrázděný povrch planetoidu? To nezjistíme. Možná se jim zdá už natolik všední, že mu nevěnují žádnou pozornost – a autoři tím pádem taktéž.

S postavami si ovšem Abraham s Franckem dokázali poradit velice dobře; všechny jsou uvěřitelné a velmi lidské – hrdinové z nutnosti spíše než bez bázně a hany a včetně s tím spojeného strachu, rizika a pochybností. Jen Miller spadá do oblíbeného stereotypu noirového detektiva tak dokonale, až je na něm tuze málo překvapivého: padesátiletý rozvedený policajt na hranici alkoholismu, jenž navzdory rozkazům nadřízených pokračuje v pátrání, které ho postupně pohlcuje. I on je sice napsán dobře a příslušnost k modernímu žánrovému archetypu nezakrývá, právě naopak, ovšem ponechává méně prostoru představivosti, než by se mi líbilo. Příběh i prostředí disponují syrovou realističností typu Vetřelce, kterého autoři i zmiňují v rozhovoru v závěru knihy jako příklad zčásti podobně laděné sci-fi – Nostromo se zašlými chodbami s kapající vodou, posádka ve starých overalech dělající svou všední každodenní práci, obyčejní lidé tváří v tvář nebezpečí… V tomto směru se Leviatan se probouzí velmi zdařil a dá se vřele doporučit.

Co se naopak nepovedlo?

Zejména v poslední době jsem si asi až příliš navykla na pocit úžasu v science fiction a také motivy a postupy hard sci-fi. Leviatan se probouzí je sice zasazen v naší sluneční soustavě, ale prakticky ji nevyužívá; při čtení mi na mysli mnohokrát vytanuly úžasné scény z 2312, pojízdné město na Merkuru, terraformace Venuše, osídlení Pásu i měsíců vnějších planet, zkrátka nádherně i celkem realisticky napsaná a smysluplná okružní jízda. Vím, že nejde o fér srovnání, 2312 není space opera, jde spíš o hard SF. Ale daleko zajímavější obraz soustavy než Leviatan poskytl třeba i Kvantový zloděj, směsice space opery, kyberpunku, hard SF a detektivky – žánrově tedy balancující alespoň trochu podobně jako Leviatan, který se dá označit za kombinaci space opery, noirové detektivky a SF hororu.

Nejde ani tak o to, že pro Leviatana je naše soustava jen nevýznamnou kulisou, která neskýtá důvody pro politický konflikt; autoři se ani příliš nesnažili svůj svět nějakým zajímavý způsobem pozměnit, ukázat ho v alespoň trochu nečekaném a novém světle. 2312 i Kvantový zloděj doslova překypují nápady. Biotechnologie, nanotechnologie, kvantové počítače – to všechno oba světy formuje a odlišuje od toho našeho, nutně mění nazírání postav a vede k poměrně originálním prvkům i zajímavým zápletkám. Leviatan jako by se technologicky až na Epsteinův pohon zasekl na počátku 21. století. To by ani tak nevadilo, kdyby místo výše zmíněných věcí nabídl něco jiného inovativního. Zoufale jsem se snažila v románu najít něco, co už jsem tisíckrát neviděla jinde, a selhala.

Možná byl snahou o originalitu prvek, jehož se dočkáte už v prologu a postupně se stane středobodem zápletky; jenže s ním jsem měla ten problém, že ani s přivřením obou očí nedává vůbec smysl. Musela bych se uchýlit ke spoilerům nejtěžšího kalibru, kdybych se měla vyjádřit konkrétněji, ale autoři mě tu zkrátka nepřesvědčili. Bylo jasně vidět, že sáhli ke strategii nulovým vysvětlováním se zkazí nejméně, ale když něco tak očividně nemůže fungovat, mohla by to zachránit riskantnější strategie alespoň velmi vágního pokusu o vysvětlení. Například Alastair Reynolds se ve svém Transportu ledu, který mi Leviatan také místy připomněl, se držel v mezích nevíme, jak to funguje, ale máme pár hypotéz… Možná ale Reynoldsovi prospělo, že se pustil do oblastí, o nichž zatím moc nevíme, zatímco Abraham s Franckem by se svým nápadem pochodili podobně už v devadesátých letech i dříve.

Probouzí se nová éra space opery?

Nicméně když přejdu svou výhradu vůči fungování prvku, autoři si s ním v rámci využití v příběhu poradili relativně slušně. Děj odsýpá rychle, postavy si oblíbíte a interakce mezi nimi fungují skvěle, dočkáte se pěkných napínavých scén… Nezískejte tedy dojem, že by byl Leviatan se probouzí špatný román; tím není v žádném případě. Je ovšem pouze lepší generickou space operou, která nenabízí nic moc nového – a to mě po vysokých očekáváních zklamalo. Doufám, že v dalších dílech volného cyklu Expanze autoři trochu popustí uzdu fantazii a jejich svět se dočká patřičného rozletu, jaký by si zasloužil. Navzdory zmíněným výtkám mohu Leviatana doporučit jako příjemné, zábavné, napínavé, svižně a zkušeně napsané oddechové čtení. Pokud máte rádi postupně se rozvíjející konflikty, noir, dovedně charakterizované postavy a napětí, román vás jistě bude bavit, i když na úsvit nového věku space opery to alespoň prozatím nevypadá…

James S. A. Corey: Leviatan se probouzí (cyklus Expanze, svazek první)

vázaná, překlad Jana Rečková, obálka Daniel Dociu, 456 stran, 399 Kč, vydá Triton 31. října 2013