Frank Castle, alias Punisher, není mezi českými příznivci komiksu neznámé jméno. Zásluhu na tom nese především nakladatelství Crew, které u nás sborníky s dobrodružstvími marvelovského antihrdiny vydává. Samozřejmě ne všechny – jde pouze o výtah toho nejkvalitnějšího, tedy příběhů z pera živoucí legendy, scenáristy Gartha Ennise, jehož lze označit za komiksovou obdobu Quentina Tarantina. Každopádně slovo „pouze“ je na místě, protože Punisherovo zrození se datuje už do roku 1974, a tak by možná nebylo špatné si o tomhle cynickém chlápkovi, který vyhlásil krvavou vendetu všem mafiánům, vrahům, násilníkům, drogovým dealerům, psychopatům, sadistům, pedofilům a všemu dalšímu, co považuje za odpad lidské společnosti hodný tak akorát kulky do břicha, říct něco víc.

Předně by bylo fajn si ujasnit jeden prostý fakt – Punisher rozhodně není žádný Mirek Dušín, jako devadesát procent superhrdinů, kteří ty špatné v nejhorším případě zmlátí do bezvědomí, spoutají a vysadí na policejní stanici. Punisher je ten špatný. Nebo lépe: ještě horší. Je totiž noční můrou všech kriminálníků, kterým zkříží cestu. A je jedno, jestli kradou kabelky starým dámám, nebo jsou hlavou největší mafiánské rodiny na Manhattanu. Jakmile se Frank rozhodne vzít si je do parády, krev teče po hektolitrech, střeva létají vzduchem a parchanti se zmítají v nekonečné agónii. A když už jsme u těch faktů, o superhrdinu v žádném případě nejde. Superschopností, tedy pokud mezi ně nepočítáte znalost asi tak tři sta dvaceti milionů způsobů, jak vykostit úchyla, moc nepobral.

Frank Castle byl obyčejný táta od rodiny, dokud si s manželkou a dětmi jednoho slunečného dne roku 1976 nevyrazil do Central Parku na piknik. To samé ráno se tam strhla přestřelka, při níž jeho žena, syn a dcerka zemřeli v křížové palbě a která resultovala v Punisherovo zrození. Polomrtvý Frank byl převezen do nemocnice, jen aby se v ní posléze mohl vypořádat s pár zabijáky, kteří se ho snažili odstranit jakožto nepohodlného svědka. Jejich problém byl, že neměli ani páru o tom, že Castle jednak vyrůstal ve čtvrti, která se zločinci jen hemžila, a navíc strávil pět let ve vietnamské válce, kde při obraně posledního amerického ležení holýma rukama vymlátil půlku Vietcongu a jíž předcházel trénink u armády, námořnictva a australského SASR. Poté se vypařil. Už se symbolickou lebkou na hrudi se vrátil na scénu jako drsný samozvaný mstitel, který za dobu svého působení stihl zlikvidovat více než dva tisíce lidí. Alespoň co se dá vyvodit ze sčítání mrtvých z června 2005.

První podnět ke vzniku Punishera jako postavy dal v polovině sedmdesátých let scenárista Amazing Spider-Mana Gerry Conway, který sem tam sám kreslil skeče hrdinů a záporáků, které posléze prezentoval výtvarníkům. Tenkrát mu na mysli vytanul obraz svalovce s malou lebkou na prsou. John Romita z Marvelu se nápadu chopil, lebku roztáhl na celou hruď, přidal pár detailů (třeba pás formující lebce zuby) a kreslíř Ross Andru se mohl pustit do příprav ztvárnění Punishera jako Spider-Manova antagonisty, načež se vůbec poprvé objevil v sešitu The Amazing Spider-Man číslo 129 v únoru 1974. A okamžitě se z něho stal hit. Doba přála charakterům typu Drsného Harryho (1971) a Frank Castle přinesl jejich povahové vlastnosti do světa komiksu. Gangstery brutálně zabíjel bez výčitek a Spideyho se snažil dostat kvůli podezření z vraždy Normana „Green Goblina“ Osborna. Zároveň ale nebyla opomenuta jeho nátura – pociťoval frustraci ze svých činů, hledal nějaké to místo v životě, kladl důraz na férový boj a při tom všem trpěl víc, než Peter Parker samotný.

Do začátku osmdesátých let hostoval Punisher v řadě sérií. Vystupoval po boku Captaina Americy, Daredevila, Nightcrawlera, dokonce i Spider-Mana. Největší sláva ho ale teprve čekala. Vlastního komiksu se dočkal až po čtrnácti letech.

Pokračování přístě…