Ctitelé klasické fantastiky, zejména pak science fiction s kořeny ve dvacátém století zřejmě nebudou souhlasit, přesto lze bez přílišného přehánění prohlásit, že dost možná žijeme na úsvitu nového zlatého věku fantastického žánru, pokud to tedy není až příliš otřepané tvrzení. Staří velmistři už odešli či už nepublikují, přestože se někteří dožili požehnaných let. Žánr se nebývale proměnil. Tolik diskutovaná diverzita s sebou vedle některých sporných až negativních projevů přinesla i neskutečnou otevřenost a nevídanou bohatost motivů. Ano, rovněž jistou rozmělněnost a nesoustředěnost, jisté ale je, že na angloamerické scéně předtím nikdy nevycházelo takové množství prací napsaných neangloamerickými autory. A nutno podotknout, že zajímavých, inovativních a fantastiku kupředu posouvajících prací, což má nemalý vliv na celkový obraz žánru.

Stačí vzpomenout jména jako Liou Cch‘-sin, Hannu Rajaniemi, Indrapramit Das, Thomas Olde Heuvelt, Usman T. Malik, Lavie Tidhar… a dojít až k Julii Novákové a Hanuši Seinerovi. Je neslýchané a v českém prostředí skandálně nedoceněné, že čeští autoři v čele s Julií publikují v předních tištěných i online žánrových magazínech! Nelze si představit lepší důkaz, jakou proměnou a bouřlivým vývojem prošla současná fantastika. Nelze si představit lepší důkaz, jak blahodárná a obohacující je ona mnohými proklínaná žánrová diverzita…

Do současného žánrového vzorce skvěle zapadá i Francouzka Aliette de Bodardová, spisovatelka vietnamského původu narozená v New Yorku. Proslula obsáhlou povídkovou sérií Xuya, v níž na ploše několika stovek let zobrazila alternativní svět, ve kterém se Spojené státy krčí na americkém kontinentu v sousedství mocné Aztécké říše na jihu a Číňany založeného impéria na západním pobřeží. Do aztécké minulosti pak zavítala ve své debutové románové trilogii Obsidián a krev (2010-2011), aby se po několikaleté pauze na knižní trh vrátila se sérií Dominium Padlých andělů, kterou v českém překladu nedávno začalo vydávat nakladatelství Host. Je pravděpodobné, že kniha ušla pozornosti většiny žánrových čtenářů, však se také objevila v pro knižní trh bouřlivé době před veletrhem Svět knihy a samo nakladatelství Host jí nadělilo silnou konkurenci v podobě oceňovaných, propagovaných a diskutovaných románů Všichni ptáci na nebi od Charlie Jane Andersové a Problém tří těles od Lioua Cch‘-sina. Snad proto má kniha také brožovanou vazbu, přestože většina fantastiky vychází v Hostu vázaně. O zajímavé fantasy od Aliette de Bodardové se tak takřka vůbec nemluví, otázkou je, zda je tomu tak po právu…

Není od věci upozornit, že nejde o fantasy epickou. Nepokračuje v „hostovské“ tradici Anthonyho Ryana či Luka Sculla, naopak se Host i s její pomocí snaží co nejvíce rozšířit své žánrové portfolio. Dokazuje to, že to v Brně myslí s fantastikou vážně a nehodlají jet pouze v zajetých, osvědčených kolejích, naopak zkoušejí i nové fazety žánru, aby nalákali co největší spektrum čtenářů. Řád zlomených křídel sází na pokud možno originální prostředí, v tomto případě na postapokalyptickou Paříž, která se z honosné a hrdé Belle Époque propadla do špinavých ruin po válce mocných a magií opředených řádů, v jejichž čele zpravidla stojí na zem svržení andělé…

Autorčin současný domov tu tedy máme přímo v hlavní úloze, její vietnamské kořeny pak zastupuje hrdina příběhu či přinejmenším jedna z ústředních postav, i když většina děje je věnována právě Philippovi, exotickému veteránovi ničivé války, jenž byl Francouzi proti své vůli převezen do Paříže z jimi podmaněné domoviny bez reálné naděje na vytoužený návrat. Hned na začátku se proviní ochutnáním magií prodchnuté krve právě svrženého anděla, což mezi ním a andělskou Isabelle vytvoří neobvykle silné pouto. Oba se následně ocitnou ve službách nejstaršího řádu Stříbrostínu, jehož členové marně vzpomínají na někdejší slávu, kdy v čele řádu stával sám velký Jitřenec…

Samotný děj se pak soustředí na vztahy uvnitř Stříbrostínu a především na intriky vně jeho zdí – na mocenskou hru mezi řády, které vytrvale soutěží o sebemenší výhodu nad ostatními. Značný prostor je věnován i Philippově setrvalé a neukojitelné touze po svobodě a jeho marnému sebetrýznění ve vzpomínání na ztracený domov. Autorce se vcelku daří spřádat originální tkanivo příběhu, prohlubovat charaktery jednotlivých postav a budovat vzájemné vztahy od náklonosti až po rivalitu a nenávist. Je znát, že se nesoustředí na akční scény, přestože i ty se najdou, zapomeňte ale na vpřed zběsile uhánějící děj moderních krvavých fantasy v současnosti zastoupených Anthonym Ryanem či Brianem McClellanem. Dominium lze přirovnat spíše k románu Sto tisíc království od N. K. Jemisinové, společné mají i to, že úvodní svazek série je uzavřený a lze ho tak číst samostatně bez mučivého přerušení uprostřed dějového oblouku.

Román se bohužel nevyhnul jistým slabinám. Děj místy vázne, snad aby se autorce podařilo zdůraznit vnitřní duševní pochody jednotlivých postav. Snaha obohatit pařížské prostředí o exotický podtón Phillipovy domoviny je možná až příliš silná, zcela by postačil jeho původ a odlišný druh magického nadání. Padlí andělé reprezentovaní nejsilněji čerstvě svrženou Isabelle se zde ze zcela naivních postav až rychle a nesourodě mění v intrikující sobce, uvítal bych temné podtóny jejich povah znatelné už od začátku nedobrovolného pobytu mezi lidmi. Samotní andělé jsou postavy v soudobé či spíše nedávné fantastice často využívané, u nás však ne zase tolik známé. V podání de Bodardové jsou docela zajímavým zpestřením. Zapřisáhlé ateisty patrně zamrzí vedle jejich počáteční naivity i bolestné přemítání nad důvodem nekompromisního vyvržení z kůrů nebeských. Válkou zdevastované Paříž je vcelku nadějnou kulisou, autorka se však víceméně omezuje pouze na sídlo Stříbrostínu a hlubší zasazení velkoměsta do fiktivního světa pouze naznačuje, stejně jako se nedočkáme bližšího osvětlení vzniku a průběhu nedávné války (možný materiál pro knižní pokračování či pro doprovodné kratší práce, kterých de Bodardová vydala hned několik). Obecně tu tedy najdeme příliš mnoho jen naznačeného, nevysvětleného…

Řád zlomených křídel tak uvítají zejména čtenáři toužící po něčem inovativnějším i za cenu nedokonalostí, což je tradiční cena za vybočení z ustálených klišé. Autorce nestačí jen vytvořit zajímavé prostředí a přijít s atraktivní základní zápletkou, snaží se o nápaditou fantasy a její úsilí do jisté míry nese své ovoce, ačkoli zřejmě nepůjde o všeobecně populární sérii. Host si zaslouží pochvalu za odvážné představení tvorby výrazné představitelky současné fantastiky, jakou Aliette de Bodardová jistě je. Nemohu se však zbavit pocitu, že jí sedí spíše omezenější prostor v mantinelech kratších prací, kde je silnější a jistější si sama sebou. I tak si ale rád počkám na pokračování nazvané Řád věčných trnů, v originále vydané v dubnu tohoto roku, Hostem připravované na jaro roku 2018.

Aliette de Bodardová: Řád zlomených křídel

brožovaná, obálka Nekro, překlad Vojtěch Ettler, 424 stran, 329 Kč