Je pozoruhodné, že tak expandující průmysl jako je ten herní a stejně tak mohutně expandující popkultura (jako je ta herní) se dočkává tak malé reflexe v literatuře a tím spíše ve fantastice, která by měla mít tendence právě do tohoto prostoru zabrousit. Jenže až na pár světlých výjimek, včetně průměrných až podprůměrných adaptací herních světů a experimentování s virtuální realitou se i fantastika většinu času vyhýbala herní tematice jako malé, trochu prašivé příbuzné. Na druhou stranu ale můžeme čekat, že se vše změní s tím, jak dospívají nové generace autorů, pro něž jsou hry jedním ze základních stavebních prvků dospívání a klidně i dospělého života.

Ernest Cline se po silnicích prohání v DeLoreanu. Jak také jinak?

A jedním z takových je i scenárista a spisovatel Ernest Cline, pro nějž je Ready Player One prvotinou. Na jeho příběhu je vidět přesně onen vliv herní kultury a to měrou vrchovatou. Vše začíná samotnou zápletkou knihy. V budoucnosti nás dle ní nečekají pěkné časy. Píše se rok 2044, ekonomická krize přerostla v energetickou a sociální nůžky se už rozevřely tak, že to nejlepší, v co mohou ti nevyvolení doufat, je život v paneláku z karavanů a dostatek hodin v ráji eskapismu, MMORPG (a pokud nevíte, co je MMORPG, budete v terminologii knihy notně plavat) hře OASIS, která přerostla v naprostou simulaci reality. Lepší reality. Barevnější, nadějnější, hrdinštější.

Zahrajte si Space Invaders zdarma online.

Vše se zamíchá ve chvíli, kdy zemře její tvůrce, James Halliday (fiktivní ekvivalent Steva Jobse či Billa Gatese) a uvnitř své hry spustí malou soukromou hru, jejíž výherce získá kromě pohádkového bohatství i kontrolu nad OASIS. Virtuální lovci pokladů se vrhají na vyřešení komplikovaných hádanek a mezi nimi jsou jak soukromí dobrodruzi z obýváku, tak (patřičně padoušské) nadnárodní korporace. A jedním z gunterů, jak se tito hledači jmenují, je i hlavní hrdina, teenager z nuzných poměrů a nefalšovaný závislák na všem týkajícím se OASIS a Hallidaye, Wade Watts. Právě jeho cestu a lov na tři klíče odemykající onen vysněný poklad čtenář sleduje. Svým způsobem není Ready Player One nijak komplikovaným příběhem. Je to tradiční cesta nuly, která se vlastní pílí vypracovává po jednotlivých stupních až k nebeským výšinám, kde může soupeřit i s těmi nejlepšími a nejbohatšími. Je to vlastně novodobá Popelka s americkým snem.

Nicméně to knize neubírá na zábavnosti. Nemalá část beletrie kopíruje určitá schémata a to Popelčino není výjimkou. Jde o to, do jakého kabátku danou pohádku (a skrytou touhu) oblečete. V tomto případě propůjčil Cline příběhu velmi svěží styl, který je spojený s herní dobou kamennou, osmdesátými lety, kdy nebyly konzole, handheldy, pohybové ovladače a víc než na osobním počítači se hrálo na herních automatech, které známe z porevoluční doby. Ready Player One je jednou velkou exkurzí do mysli, vzpomínek a tedy i nostalgie jednoho obrovského fanouška her té doby. Nicméně, nejde jen o hry, díky konceptu, kdy řešení Hallidayova úkolu spočívá v prověření znalostí oné dávné herní minulosti, se čtenář komplexně podívá na celkový popkulturní obraz oné doby. A když dojde na citace ze snímků jako Válečné hry či Jestřábí žena, mnoho čtenářů, kteří třeba hernímu tématu neholdují, ožije. Velkou zásluhu na tom má samozřejmě Clineův svěží styl, který se nesnaží o zbytečnou manýru. Navíc, v oblasti her netlačí tolik na pilu a poskytuje možnost, aby do děje smysluplně pronikli i ti, kteří mají počítač jen na práci. Sice si z obsahu určitě neodnesou tolik, jako „ti druzí“, ale ve výsledku jim z klíčových momentů Wadeova dobrodružství moc neunikne.

V angličtině je k dispozici nejen několik vydání, ale i kvízová aplikace pro telefony…

Navíc Cline pojal nemalou část knihy jako odraz současné internetové komunikace se všemi jejími neduhy i výhodami, specifiky i zvláštnostmi. Umožnila mu to právě OASIS, v níž se většina knihy odehrává a díky níž velmi jednoduše buduje most mezi současnou generací, které nejsou sociální sítě a virtuální komunikace cizí a knižní generací budoucnosti, pro niž jde o samozřejmost. Děj odsýpá svěže, pobízí čtenáře k ještě jedné kapitole, než půjde spát a ačkoliv mnohdy servíruje banální zvraty zavánějící klišé, činí tak obratně, nenápadně a hlavně „jinak“, což výtkám ubírá velkou část relevance. Osobně jsem měl problém jen s jednou věcí a to je český překlad. Chápu, že bylo těžké najít zlatou střední cestu mezi hráčským slangem, který stojí primárně na angličtině a českým překladem pro ty, kteří se prostě v této terminologii nevyznají. Nicméně mnohdy jsem měl dojem, že je přeloženo něco, co nemuselo být a naopak výraz, kterému by vysvětlivka pod čarou či významový překlad neuškodil, zůstal nezměněn. Celkově ale nebyl dojem z překladu vysloveně negativní, spíše terminologie působila občas kostrbatě. Tedy až na změnu pohlaví Cory Doctorowa z muže na ženu, což je chyba lajdácká. Ready Player One je tak knihou, jíž mohu s naprostým klidem doporučit všem herním fanouškům a všem, kteří se v prostoru virtuální komunikace nějak pohybují. Nemusíte být experty na hry 80. let, aby vás Wadeův příběh chytl. Nezaručuji, že na tuhle knihu budete vzpomínat ještě za dva roky, ale jsem si celkem jistý, že se budete těšit na každou další stránku a určitě si na ni vzpomenete, až někde narazíte na nějaký ten osmdesátkový relikt.

Aleš Smutný