Autorská dvojice Jan Hlávka a Jana Vybíralová vzbudila pozornost už svým románovým debutem Dračice, ovšem to bylo ve zpětném pohledu pouhé zahřívací kolo. Oba jsou fanoušky seriálového fenoménu Star Trek, a tak jejich srdce patří vesmírným dálavám plných čekajících dobrodružství. Takhle se zrodil nápad napsat v české science fiction velmi neobvyklý vesmírný cyklus, jenž vzdá hold klasickým rozevlátým space operám. A protože se oba psaním baví, od nápadu k jeho realizaci byl jen krůček. Román Mráz a hry vyjde co nevidět a s ním se zrodí nejen první svazek cyklu Algor, ale rovněž základ chystané edice Evropská space opera, v níž by se měly nejprve objevovat díla středoevropské science fiction, ale později, kdo ví…

Odkud se znáte, jak jste přišli na to, že byste spolu mohli spolupracovat a v neposlední řadě, jak spolupráce na románu probíhala?

Seznámili jsme se po Internetu, na dnes již neexistujících stránkách, kde se objevovaly Star Trek fanfiction povídky. Oba jsme velkými fanoušky, rychle jsme zjistili, že máme občas až neuvěřitelně shodné názory na psaní i čtení, takže zkusit něco společného byl další logický krok. Ani ve snu by nás tenkrát nenapadlo, že to povede tak daleko, prostě jsme se bavili a jedno vedlo ke druhému. Spolupráce na románu pak probíhala v podstatě stejně jako spolupráce na všech našich výtvorech. Konzultace, zamítání nebo schvalování nápadů, společné rozvíjení motivů, spousta přepisování – a ano, i sehrávané dialogy postav naživo přes chat.

Vaším prvním společným románem byla fantasy Dračice. Co stálo za změnou žánru na science fiction a co od vašeho druhého románu mohou čtenáři očekávat?

Dračice byla experiment – s úspěchem, který překonal všechna očekávání. Původně to byla povídka, která se poněkud vymkla plánovanému počtu stran. Nechtělo se nám ji škrtáním zničit, tak jsme ji ještě prodloužili o druhou část a vyšla kniha. Co se týče žánru, nijak se nevyhraňujeme. Oba čteme jak sci-fi, tak fantasy, záleží na momentálním nápadu, náladě a konstelaci hvězd, čeho se chopíme. Tentokrát mohou čtenáři očekávat knihu s propleteným příběhem, u které si mohou představovat zítřky. Zda jsou lepší, či horší, to už je na jejich posouzení.

Román Mráz a hry je úvodním svazkem cyklu. Kolik pokračování plánujete a na co v nich chcete čtenáře úvodního svazku navnadit?

Prozatím jsou plánovány čtyři díly, ale to se ještě může změnit. Hlavní dějová linie je vymyšlena jen velmi zhruba, prostor pro vylepšování a nové nápady je obrovský, i díky toleranci nakladatele Roberta Pilcha, který nás do ničeho netlačí ani nediktuje. Takže s jistotou se neodvažujeme říct nic. A na co čtenáře navnadit? Snad na velký vesmír s mnoha různými typy lidí, jejich příběhy a nečekané zvraty. Chtěli jsme najít optimální rovnováhu mezi komplexností a napětím, a doufáme, že alespoň to se nám podařilo.

Algor vyhlíží dle anotace jako vesmírná sága klasického střihu, v čem jste se při jeho psaní inspirovali?

Snažili jsme se vyhýbat úmyslným podobnostem se vším, co jsme už četli. Algor tedy nemá žádný jednoznačný předobraz, byť nějaké podobnosti hledající čtenáři jistě najdou – ty se dají najít prakticky u všeho.

Počítáte v rámci série Algor rovněž s kratšími pracemi?

Už jsme o tom uvažovali. Svět, co jsme vymysleli, je určitě dost velký, aby samostatné povídky unesl, takže časem k tomu možná dojde. Prozatím se ale chceme soustředit na dokončení hlavních knih.

Při čem si nejlépe odpočinete od psaní?

Trochu špatně položená otázka, protože psaní samotné je hlavně odpočinek od každodenního stresu. Naštěstí ani jednoho z nás neživí, takže si můžeme dovolit nemít žádný povinný denní počet normostran. Když potřebujeme probrat detaily zápletky, prostě se zastavíme a uděláme to. Algor je dlouhá kniha a i ve dvojici je to náročná záležitost. Věci se kupí, souvislosti komplikují, počet detailů, co se musí hlídat, aby celek držel pohromadě, neustále roste. Samostatně by ani jeden z nás takovou věc nezvládl.