Saladin Ahmed nás zve do království Půlměsíčního trůnu
Koncem letošního dubna se nám na knižních pultech rozhoří zajímavý souboj mezi nadějnými začínajícími autory fantastiky, kteří v českém překladu debutovali na stránkách časopisu XB-1 a v zahraničí se jejich prvním románům dostalo velmi kladného příjetí. Vedle románu Sto tisíc království od Nory K. Jemisinové se objeví rovněž očekávaný Půlměsíční trůn od Saladina Ahmeda z nakladatelství Gorgona Books. Pod rozpáleným pouštním sluncem, v krajině nekonečných písečných dun, džinů a ghúlů, mocných mágů i divokých nomádských kmenů leží majestátní Dhamsavát. V hlavním městě Půlměsíčních království vzrůstá napětí – lidé se bouří proti krutovládě nového kalifa a v ulicích začíná řádit neznámý zabiják…
Jenže to není to jediné, co dělá vrásky na čele doktorovi Adúlovi Maslúdovi, poslednímu dhamsavátskému lovci ghúlů. Navzdory šesti křížkům na hřbetě a stále citelnější únavě ze své náročné profese, Adúla se vydává na ještě jednu výpravu po stopách ghúlů, kteří zavraždili neteř jeho dávné lásky. Se svým společníkem potkává za dramatických okolností Zamíu, dívku z pouště, jejíž rodina byla celá pobita neznámými netvory. Společně zjišťují, že stojí proti nepříteli mnohem mocnějšímu, než si mysleli, a vrací se zpět do Dhamsavátu, aby požádali o pomoc své staré přátele, kouzelníka Davúda a alchymistku Litáz. Díky nim se jim podaří odhalit nitky spiknutí, které sahá až na nejvyšší místa, do Půlměsíčního paláce – sídla samého kalifa.
Saladin Ahmed: Půlměsíční trůn
brožovaná, překlad Vojtěch Sedláček, obálka Dominik Broniek, 376 stran, 299 Kč
Doktor Adúla Maslúd se už cítí starý. Na tom by nebylo zase tolik divného, ale Adúla je lovec nestvůr. Přestože by své nebezpečné povolání rád pověsil na hřebík, brzy je i on zatažen do víru zlověstných událostí. Společně se svými starými přáteli i mladým a nesnesitelně pobožným dervišem Rasídem se snaží podivným vraždám přijít na kloub. Co s nimi má společného vůdce městské chudiny, nepolapitelný král zlodějů, zvaný Sokolí princ? Jakou roli sehrává tajemná dívka z pouště? A jak s tím vším souvisí pradávná historie města?
Ukázka z knihy:
Profil autora:
Saladin Ahmed se narodil roku 1975 v Detroitu v americkém státě Michigan rodičům libanonsko-egyptského a irsko-polského původu. Vyrůstal v Dearbornu, městě s velkou a významnou arabskou komunitou. Psaní se věnoval už od dětství, později ho vystudoval i učil. Kromě poezie se proslavil především svými povídkami, které publikoval v nejrůznějších antologiích. Povídka Hooves and the Hovel of Abdel Jameela (česky v časopise XB-1 5/2011 jako Tajemství chatrče Abdela Jameely v překladu Blanky Petákové) byla nominována na prestižní cenu Nebula, udělovanou organizací amerických spisovatelů science fiction.
Půlměsíční trůn je jeho první román. Po vřelém přijetí od čtenářů i kritiky se dočkal nominace na cenu Nebula i cenu fandomu Hugo za nejlepší román roku 2012. Saladin žije nedaleko Detroitu se svojí ženou Hayley a dvojčaty Naimou a Malcolmem.
1 453 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Četl jsem to v originále a není to nic extra, taková standardní fantasy, nic inovativního nebo originálního, obsahem ani stylem.
Tak konec dubna se nám začíná pěkně nebezpečně vybarvovat – vyjdou knihy od Chiny Miévilla, Juraje Červenáka, N. K. Jemisinové, Saladina Ahmeda, O. S. Carda plus nová vydání knihy od G. R. R. Martina a Vládi Šlechty… Tomu říkám pořádný přetlak velkých a nadějných jmen, aby ti nováčci nedostali napráskáno.
Půlměsíční trůn je inovativní víc než dost. Autor sice v nějakém podcastu tvrdí, že jde o jeho poctu heroické fantasy typu Dragonlance, kterou čítával jako malý, a odpovídaly by tomu i zvolené literární postupy, nicméně jeho „hrdinové“ se klišé výrazně vymykají. Jsou to staří páprdové nebo náctiletá ucha a mají hodně problémů sladit své životní zkušenosti či naivní představy tak, aby se navzájem neosočovali z neschopnosti či přílišné horlivosti. Právě tenhle střet generací a dynamiku jejich interakce považuji za velmi originální. Na druhém místě je to pak živé (pseudo)orientální prostředí, které je v té záplavě světů založených na evropském středověku docela osvěžující. Jiné myšlení, jiná magie, jiné nestvůry… A do třetice: český překlad podle mě knize velmi pomohl, protože se v něm podařilo vychytat a po dohodě s autorem odstranit pár logických chyb.
Sluší se dodat, že jsem tu knihu redigoval a vydávám, takže můj komentář můžete brát jako zaujatý.
Právě knihy typu Dragonlance, respektive takové ty Dungeons and Dragons fantasy knížky mi to připomínalo (nezapomínejme, že DaD nebyly jen Forgotten Realms a Dragonlance, i u nás vycháze třeba Dark Sun, kterému se to blíží trochu víc, nakolik si to pamatuju).
Ad hrdinové – chápu, jak to myslíte s tím „generačním střetem“ – ale zaprvé mi to tam nepřišlo tak vyhrocené (a zajímavé) a zadruhé, postavy samotné až zas tak originální nejsou – mladý a naivní bojový mnich, který zjišťuje, že svět není černobílý, neméně naivní dívka, navenek tvrdá, uvnitř křehká, ani ten věk hlavní postavy ji podle mne nečiní nějak extra zajímavou.
Setting je sice ne zcela běžný, ale zase je to takové středňovýchodní klišé (už jenom ty Půlměsíční království, že…), takový disneyovský Aladdin.
Rinvit: já v žádném případě nechci shazovat Vaši práci, ale jako fantasy knížka je to dle mě průměr.