Ocenění

Se zimou konečně přichází i Led pod kůží! (ukázka)

Autor redakce | Aktuality | Pondělí 11 Listopad 2013 8.35

Románová pentalogie Mycelium Vilmy Kadlečkové je nejen autorsky ambiózní, ale rovněž nakladatelsky velmi odvážný projekt. Jako takový vzbudil vskutku nevídanou pozornost i za hranicemi fantastického žánru a navíc se setkal rovněž s nadšenou odezvou ze strany čtenářů. Po nepříliš dlouhé čekací době se na český trh chystá druhý díl pod názvem Led pod kůží a nezbývá než doufat, že ani trochu nezchladí čtenářské nadšení. Ne, že by snad byl důvod k obavám z poklesu kvality… Přejme tedy úspěch Myceliu i podobně troufalým projektům, které snad český trh po letech tupého omílání kdysi úspěšných konceptů konečně vyvedou ze zatuchlého ovzduší minulosti…

Vilma Kadlečková: Mycelium II – Led pod kůží

brožovaná, obálka Tomáš Kučerovský, 332 stran, vydá Argo 14. listopadu 2013

Laëgühr.
Led pod kůží.
Druhá z posvátných össenských drog.
Zaostří mysl na vzdálený cíl. Ukáže směr, najde spojení, otevře cestu.
Ale co když se z druhé strany zároveň někdo dívá sem?

Lucas Hildebrandt dosáhl všeho, co si předsevzal; jenže zároveň se nedopatřením a mimochodem dotkl nejtemnějšího össenského tajemství. Na jeho rukou jsou spóry laëgühru. A nad jeho hlavou číhají Lodě.

Ty, které bdí ve vesmíru, čekaly dlouho na svou chvíli; a ta konečně přichází. Jejich Sdílené vědomí se obrací ke Studni planetárního ticha, kam se Lucas uchýlil společně s Aš~šádem z Fomalhiwy. Össeanka Kamëlë cítí Jejich přítomnost a zoufale se snaží odvrátit neodvratné; ale všechny okolnosti jsou proti ní. Ve chvíli, kdy uvnitř össenské Církve naplno propukají mocenské boje, se ocitá v sítích cizích plánů. Dělá, co může, aby se vyhnula církevnímu Vykonavateli, záměrům velekněží i vlastní minulosti. Od Lucase Hildebrandta se nesmí nechat poznat, od ostatních se nesmí nechat zabít – a Fomalhiwanovi nesmí uvěřit. Za jeho mediálním obrazem slavného hrdiny tuší nepřiznaný záměr.

Jaké plány má Aš~šád z Fomalhiwy? A nakolik to souvisí s Loděmi?

Co je mezi ním

– a Jimi?!

Ukázka z románu:

Profil autorky:

Vilma Kadlečková se narodila roku 1971 v Praze. Psaní a láska k fantastice ji provázely od dětství. Od roku 1987 se její povídky začaly objevovat v literárních soutěžích SF klubů a v pololegálních fanzinech. Na počátku devadesátých let, když se trh otevřel, v rychlém sledu vydala několik knih, které se odehrávaly v alternativní budoucnosti a na jiných planetách – ve světě, kde existuje psychotronika a nerost zvaný argenit, sloužící bytostem s mimosmyslovými schopnostmi jako zdroj energie. Knihy z „argenitového vesmíru“ byly přijaté dobře a vynesly jí několik literárních cen, ale psaní se nestalo jejím hlavním zaměstnáním. Po dostudování knihovnictví na Univerzitě Karlově pracovala jako redaktorka, založila rodinu (je vdaná a má tři dcery) a literárně se na dlouhá léta odmlčela.

Od roku 2007 znovu publikuje. Její povídky se objevují v žánrových antologiích (Imperium BohemorumHvězdy české sci-fiKrvavá čest), podílela se na dětské fantasy Tajná kniha Šerosvitu a v roce 2010 jí vyšla průřezová sbírka Na pomezí Eternaalu – Legendy o argenitu. Název Legendy o argenitu nesou i její webové stránky (www.argenite.org), na kterých se lze dočíst více o ní a jejích dalších projektech. Sága Mycelium má vlastní stránky mycelium.argenite.org, kde lze nalézt trailer, ukázky z dalších dílů a ohlasy. Na Facebooku existuje stránka Legendy o argenitu a recesistická stránka Církev Akkütlixova.

483 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 2 »

  1. Comment by standa.e — 11.11.2013 @ 16.32

    Musím říct, že jsem se zprvu Mycelia trochu bál (a raději vše přidružené související s ÿ ignoroval), ale v danou chvíli je to pro mě nejenom jasný kandidát na domácí knihu roku, ale možná i kandidát na knihu roku vůbec a určitě největší domácí pecka za posledních XYZ let. Někde se ty roky práce a dvojí přepisování vážně musely projevit. Tak už se těším co přijde dál…

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  2. Comment by standa.e — 13.11.2013 @ 10.59

    No, byl jsem nadšený možná trochu příliš brzy. Přiznám se, že v okamžiku, kdy to autorka začala propojovat s reáliemi Argenitu, mě to prudce přestávalo bavit, stejně jako začal celý příběh divně přešlapovat a jako by jej psala autorka někdy před patnácti lety. Ale to je jen subjektivní neodborný pohled…

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.