Sto tisíc království nedávno debutující americké spisovatelky Nory K. Jemisinové patří k tomu nejzajímavějšímu, co se letos na domácím trhu s fantastikou objevilo. Atmosféra vznešeného vladařského sídla plného vražedných dvorních intrik získává díky přítomnosti spoutaných bohů punc jedinečnosti, jenž vám sice připomene díla Rogera Zelaznyho či Neila Gaimana, ovšem Jemisinová je v rámci možností, které jí nejen tito dva vynikající spisovatelé ponechali, svá a jedinečná. Nejde o román, jenž by se vám zcela jistě líbil, na to je osobní vkus každého čtenáře příliš nepostižitelný, jde však o knihu, se kterou byste se měli alespoň zkusit seznámit. I kdyby jen z krátké ukázky, která pouze trochu napoví, nebo z krátkého rozhovoru s autorkou…

Co jste dělala, než jste se stala spisovatelkou?

Jsem psychologická a výchovná poradkyně, specializuji se na poradenství pro mládež a mladé dospělé (i když jsem pracovala i s jinými věkovými skupinami). Byla jsem zaměstnána na několika univerzitách jako správce a člen fakulty, také jsem pracovala jako dobrovolník veřejně prospěšných organizací a jako soukromá poradkyně pro volbu povolání. Bylo to zvláštní – spousta mých studentů netušila, že také píšu, a tak byli trochu nešťastní, když jsem k tomu utekla. Ale mnoho z nich tvrdí, že se na moje knihy těší.

Co děláte, když zrovna nepíšete?

Dívám se na druhořadé filmy včetně anime a mizerně dabovaných cizích filmů, hraju videohry (dala bych cokoli, kdybych mohla psát pro Squeenix nebo Atlus), jezdím na kole a věnuju se turistice, i když po přestěhování do New Yorku jsem tomu moc nedala, leda byste počítali schody v podzemce; a pokřikuju po blogosféře proti sociální nespravedlnosti.

Kdo nebo co vás nejvíce ovlivnilo?

Hmm, to je složité. Ovlivňují mě nápady z mnoha zdrojů, a ne všechny jsou literární. Po stránce umělecké nejvíc obdivuju autory jako Storm Constantinová, Tanith Leeová, Stephen King, Fumi Yoshinagová (japonská manga), dále Johna Coltraina (jazzový hudebník), a impresionisty. Duchovně – v tom smyslu, že mě inspiruje k psaní a zlepšování řemesla – Octavii E. Butlerovou, svou osobní velmistryni. Intelektuálně – Sigmunda Freuda. Jistě, v mnohém byl úplně vedle. Ale myslím, že dokonale vystihl trojnou povahu lidského vědomí, a líbí se mi jeho úvahy o snech.

Sto tisíc království je úžasně originální příběh. Odkud se vzal nápad na tento román?

To tedy děkuji! Upřímně – nevím. Ten nápad jsem dostala někdy před deseti lety, v období, kdy jsem se snažila myslet na cokoli kromě nedokončené disertační práce. Začalo to jen jako představy v mé hlavě: dítě, které si hraje s planetami, muž s hvězdami ve vlasech a prázdným, nekonečným prostorem v očích, palác, umístěný na neskutečně tenkém sloupu z kamene. Moje nápady tak obvykle začínají, jako náhodné výjevy, které nedávají smysl. Pak jsem postupně vymýšlela příběh, který by je propojil. Nejspíš jsem v minulém životě byla autorkou komiksů.

Legenda o stvoření Pána Noci a Jasného Itempase se vrací zpět ke klasické mytologii, přitom však popisuje něco zcela odlišného. Zabývala jste se podrobným výzkumem v této oblasti?

Hledala jsem informace o různých existujících náboženstvích, jelikož jsem byla důvěrně obeznámena s jediným, s křesťanstvím, a chtěla jsem vytvořit něco jiného, a přitom přijatelného. Podstata vesmíru ‚Země a Nebe‘ vychází z hinduismu. Některé jeho školy předpokládají existenci Tvůrce, Ničitele a Ochránce (někdy zkombinované do jediné bytosti, jindy rozdělené do dvou či tří). K tomu jsem přidala psychodynamické koncepty jako Jungovo kolektivní nevědomí, který mě léta fascinuje.

Co se stane, když všemocným bohům dává podobu a omezení mocná, čistě lidská síla? Tak zaprvé a především se lidé budou snažit vtěsnat je do vlastního chápání světa, rozděleného na den a noc s jejich přechodem při rozbřesku a soumraku. Tím se samozřejmě bohové stávají podstatně složitějšími, neboť lidé si spojují se střídáním dne a noci mnoho dalších pojmů – světlo, temnotu, odstíny šedi, horko, chlad, změnu, řád, chaos, život. Pak jsem se ale zamyslela nad křesťanským pojetím stvoření člověka k obrazu Božímu. Doslova vzato a obráceno to znamená (alespoň pro mě), že tito bohové nakonec budou náramně lidští, když odhlédneme od jejich moci ve vesmírném měřítku a tak dál. Milují, nenávidí, tvoří si vztahy, mají nedorozumění.

Ale co se stane, když spojíte kosmické síly s typickými emocemi – a poruchami – lidské rodiny? A odtud už se všechno začalo odvíjet.

Máte mezi svými literárními postavami oblíbence? Jestliže ano, proč?

Mám různé oblíbené postavy. Původně byl mým oblíbencem Nahadoth, protože obsahoval tolik rozporů. Byl mocný, ale zranitelný, nepochopitelný, a přitom velice lidský, temný, ale nikoli zlý, a tak dál. Ano, nejspíš si můžete myslet – všechno tohle je pro mě přitažlivé. Ale když jsem příběh psala, naprosto jsem se zamilovala do Yeine, která je tak trochu jako já, ale dotažená do extrémů: rozhněvanější, chladnější, zranitelnější, impulzivnější. Jsem hodnější než ona, ale občas si přeju, abych nebyla.

Dalším nenápadným oblíbencem se stal Sieh. Ani jsem nečekala, že by mě mohl okouzlit stejně jako Yeine, ale stalo se. Strašně se mi líbí, že je sice prastarý, ale je odhodlán útočit na život tak, jak to dělají děti. Líbí se mi, že někdy sklouzne do podoby starce, a pak musí znovu naskočit do vlaku. Ze všech hrdinů bych se jenom s ním skutečně chtěla setkat (tedy, kdyby byl skutečný).

Která část procesu publikace se vám jako začínajícímu autorovi nejvíc líbila?

Den, kdy mi zavolali, že se kniha prodává. Ale to není součástí procesu vydávání, že? Dobře, tak tedy když jsem se poprvé setkala se svou redaktorkou Devi a ta se rozplývala, jak velice se jí kniha líbila. Má kniha! Snažila jsem se nepištět radostí, ale nepovedlo se mi to. Ale ještě jsem s publikováním neskončila, tak se mohu jen dohadovat o tom, co se možná ukáže jako nejlepší ze všeho: po vydání, až uvidím reakce čtenářů. Jsem z toho trochu nervózní, ale pod tím? Nemůžu se dočkat. Když jsme u toho – jestli tohle čtete a chtěli byste mi sdělit, co si myslíte o Stu tisících království, běžte na mé webové stránky nkjemisin.com. Chvála, námitky, všechno je to voda pro můj mlýn. Sem s tím.

Následující text čtěte jen v případě, že už máte Sto tisíc království za sebou…

Teď když byli znovu nastoleni dva ze tří bohů, co můžeme čekat od dalšího románu?

V knize druhé se dozvíte, co se stalo s Itempasem po ztrátě moci – a také co ho přimělo obrátit se proti svým božským sourozencům na samém začátku Války bohů. Rovněž můžete očekávat podrobnější vysvětlení světa Země a Nebe. Ve Stu tisících království jsem se zabývala výhradně společenskou smetánkou, takže jsem se omezila na příslušné kulisy. Ve druhé knize se chci zaměřit na obyčejné lidi a ukázat, jak se vyrovnávají například s obrovitým stromem, jenž jim zastíní oblohu, a se situací, kdy prodavač na rohu může být přestrojený bůžek. Příběh se soustředí na mladou slepou ženu, která jednoho rána najde na smetišti muže bez domova, který září jako vycházející slunce. Vezme ho k sobě, a tento prostý čin milosrdenství ji zaplete do spiknutí za účelem zničení bohů. Objeví se mnoho postav z prvního dílu, ale půjde o velmi odlišný příběh. Myslím, že bude právě tak uspokojivý.

přeložila Jana Rečková