Slepozrakost Petera Wattse – důvod k oslavám?
První pololetí bývají pro příznivce fantastiky nepříliš radostná, nakladatelé si ty největší lahůdky šetří pro předvánoční hon na zákazníky a zajímavých titulů vychází pomálu. Fanoušek science fiction, tedy něco jako reprezentativní čtenář časopisu XB-1 (alespoň dle naší ankety), to má ještě těžší, protože kvalitní science fiction vychází pomálu po celý rok. Ale na všem si musíme najít to dobré: Přece jen jsme se v poslední době dočkali skvělých sbírek Teda Chianga a Grega Egana či nových románů Neala Ashera, Stephena Baxtera a Orsona Scotta Carda. A další pecka nás čeká co nevidět… Román Slepozrakost u nás dosud nepříliš známého kanadského spisovatele Petera Wattse vyšel poprvé v roce 2006 a záhy byl kritikou označen za nejlepší hard-SF posledních několika let. Záplavu nominací na různá prestižní ocenění sice neproměnil, ale to neznamená, že se tak stalo po právu. Postrádáte-li na trhu více science fiction od Reynoldse, Egana, Strosse, Morgana či P. F. Hamiltona, nebo jednoduše řečeno více čistokrevné science fiction, pak jednoduše nemáte proč váhat.
Zatímco v soukromí se Watts potýká s jednou katastrofou za druhou (mediálně vděčným tématem byla jeho potyčka s horlivým celníkem na kanadsko-americké hranici, která mu vynesla zákaz vstupu do USA, a nedávno tiskem proběhla zpráva o jeho boji s životu nebezpečnou masožravou bakterií), kariéru spisovatele mu prosvětlila alespoň cena Hugo za noveletu „The Island“ (2009, česky Ostrov-New Space Opera 2/Laser-books 2010), což je pro každého neamerického autora přímo troufalost. Doufejme, že se bude Wattsovi literárně dařit i u nás a snad se nezařadí mezi autory, které budou čtenáři SF marně postrádat, zatímco záplava nenáročných oddechovek bude i nadále lámat prodejní rekordy.
Peter Watts: Slepozrakost
brožovaná, překlad Jana Rečková, 344 stran, 279 stran, vyjde v dubnu/květnu
Země v ohrožení. Podivný útok mimozemšťanů. Nakvap zorganizovaná výprava naproti nepříteli. Jde o výzkum či boj?
Tak nějak by mohly znít novinové titulky, kdyby v této budoucnosti nějaké noviny měli. Nemají – všechno je obsaženo v noosféře a kdekdo má na získávání informací implantát.
Peter Watts si vymyslel zvláštní, exotickou (ale přitom nikoli nepravděpodobnou) budoucnost. Svoje hrdiny staví do podivných situací a proti zcela nepochopitelnému protivníkovi. Čeká je dramatické střetnutí – ale kupodivu ten nejhorší nepřítel číhá doma a vytvořili si ho sami lidé…
„Kniha je nabitá neotřelými nápady; autor vzal již existující objevy, technologie i filozofii, podíval se na ně z nového úhlu a pospojoval je navzájem jinak, než jsme zvyklí. Netradiční hrdinové – vypravěč s polovinou mozku umělou, mnohočetná osobnost čtyři v jednom, nemotorní vědci-kyborgové, upíří velitel výpravy – mají netradiční emoce, myšlení i chování. Skupina stvořená pro ponuré dobrodružství, drama civilizací i jednotlivců, končící tragédií…“
Jana Rečková, překladatelka knihy
Ukázka z textu:
Něco tu určitě bylo. Cítil jsem to pořád za sebou, ať jsem se otočil kterýmkoli směrem. Cítil jsem jakousi obrovskou řvoucí temnotu, vířící těsně mimo dohled, hladovou tlamu širokou jako celý ten tunel. Každým okamžikem se může neskutečnou rychlostí vymrštit dopředu a všechny nás pohltit.
„Jsou překrásní,“ řekla Jamesová. V jejím hlase nebylo ani stopy po strachu. Zněl jen ohromeně.
„Co? Kde?“ Batesová se neustále otáčela, jak se snažila obsáhnout pohledem celých tři sta šedesát stupňů současně. Roboti, jimž velela, se neklidně potáceli, jejich zbraňové nástavce mířily chodbou na obě strany. „Co vidíš?“
„Ne tady venku. Všude uvnitř. Všude. Vy to nevidíte?“
„Já nevidím nic.“ Szpindelovi se třásl hlas.
Pozn. Dáváte-li přednost originálu, využijte textu nabízeného volně v rámci tzv. creative commons licence.
1 215 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Tohle vypadá zajímavě. Asi koupím.
Slepozrakost je důkazem toho, jak moc může špatně zvolený obal klamat a že neutrální obálka (poblité hlavy, pouhý text, čirá abstrakce) může být pro knihu větším přínosem než efektní, ale s hlavním tématem jen podružně související ilustrace (OK, je tam lehký odkaz k filmové 2001).
I když jsem věděl, že má kniha dobrá hodnocení, kombinace upoutávky na deskách, obálky a první kapitoly mne vždy odradila. Měl jsem knihu za další z řady textů plných singularit, Rhys-Roryho kontinuí a dalších abraka dabraka kouzelných cizích, ale určitě „chytrých“ slovíček, jimiž je hard-sf (či spíše NSO) stále zaplevelenější. Jednoduše jsem naprosto ŠPATNĚ odhadl, co je skutečným obsahem knihy a nechal ji proplout kolem sebe. Vlastně to byly až Levné knihy, kde jsem ji vložil do košíku, že snad ji jednou také přečtu. Následoval půl rok, kdy jsem se nedostal přes první kapitolu a říkal si: „Ne, tohle nedám“… A nakonec jsem to na konci roku 2014 přečetl na jeden zátah. Chycen. Nadšen. Spokojen. Byˇne bezvýhradně. Jakoby se Watts rozhodl napsat další – opět o chloupek depresivnější – díl z Lemovy série o Kontaktu (Nepřemožitelný-Solaris-Fiasko). Watts mne donutil přemýšlet, zda sám nejsem autistický psychotik s půlkou mozku. V těch vztahových věcech dokázal být až nepříjemně přesný.
Na druhou stranu si říkám, zda to občas už nepřeháněl s motivy. Nebe, Upíři, všechny ty hyper kyber podivnosti, střídání žánrů (od 2001, přes Matrix a ONA (což znát nemohl) po Horizont události)… Někdy jsem měl pocit, že se pohybuje už na hraně kašírovanosti. Zároveň si nejsem jistý, zda je Wattsova premisa určující finální vyznění vůbec smysluplná. Klíč spatřuji v úhlu pohledu, jehož se dotkl třeba Card v Enderovi. Jednoduše řečeno – sebeuvědomění si emzáků mohlo jen unikat chápání lidí a naopak. Abych si uvědomil kulatost země, musím mít buď vynikající abstraktní představivost a matematické základy, nebo se musím vznést do velikých výšin. Po celou dobu jsem mylně předpokládal, že Watts postaví emzákům jako Antitezi Nebe. Z něj však nakonec byla pouhá rekvizita a řešení sociálního problému „kam s námi, když za nás stroje pracují lépe?“ Upíři pak už skutečně byli na hraně WTFM?
Uzavřu to – ta obálka českého vydání knihu prostě vraždí. Thesseus, vesmír, Emzák… i ta Země obalená světluškami ze zahraničních vydání je přesnější, než to, čím vybqavil svou knihu Triton…