Ocenění

Dětská, nikoliv dětinská space opera (recenze)

Autor | Aktuality | Pátek 8 Leden 2016 13.30

Sergej Lukjaněnko se proslavil fantasy cyklem o Hlídkách, magických jednotkách v ulicích Moskvy. Nejen tím je ale živ, a tak čas od času zabrousí i do hájemství science fiction. Jako prozatím poslední do sbírky českých překladů jeho děl přibyla dvojice space oper Tance na sněhu a Genom. Dnes se budeme věnovat první jmenované, v níž si třináctiletý Tikkirej z celého srdce přeje opustit svou rodnou planetu Kariéra, protože jsou na ní podmínky k žití více než obtížné a po plánovaném úmrtí rodičů ho zde nic nedrží. Nechá se proto najmout do posádky vesmírné lodi Klajzma a jeho sen dostat se do vesmíru se mu tak záhy splní. Po pouhých dvou skocích zůstane na planetě Nový Kuvajt, a to v době, kdy se zde schyluje k dramatickým změnám. Setkává se nejen s chlapcem, jenž se následně stane jeho nerozlučným přítelem, ale rovněž s tajemným fágem, který si Tikkireje vezme do péče…

tance-na-snehu

Lukjaněnko vystavěl propriety svého univerza pomocí patrně nejvšednějšího vzorce, jaký lze ve sci-fi najít: Planety jsou sdruženy v Říši, které vládne Císař. Mimozemské rasy jsou sice tu a tam zmíněny, ovšem nijak aktivně s hlavními hrdiny neinteragují, což je obrovská škoda. Jediným vážnějším nepřítelem je tajemná Jíněja, která bez jediného výstřelu bere Říši celé planety a nikdo neví jak. Prim hrají pouze muži, protože ženy a dívky nejsou schopné létat do vesmíru. Lukjaněnkův lidmi obydlený vesmír je prazvláštně staronový, což znamená, že se stále jezdí auty, používají se tablety a pije se vodka, ale fágové používají plazmový bič, lidé se využívají jako živé počítače, létá se z planety na planetu a lidstvo se, jak už bylo zmíněno, stýká s mimozemšťany.

Samotný příběh je vyprávěn z pohledu Tikkireje, tedy v ich formě, čtenáři se tak nedostane žádných informací navíc, jež by mu snad pomohly dedukovat něco napřed. Chlapcova postava je opět zvláštně rozklížená – oplývá schopností vcelku dospěle přemýšlet o věcech, které se kolem něj dějí, ale v některých momentech se také umí předpubertálně nelichotivě vyjadřovat především o dívkách či být až roztomile naivní a dobromyslný. On sám není žádným vyvoleným, hybatelem děje nebo skrytým spasitelem říše. Je to jen kluk, který se připletl k důležitým věcem a hodlá je přežít, jak to jen bude možné. Ve výsledku jde o sympatickou volbu hrdiny, která čtenáře ušetří epických dilemat. O nic méně zajímaví nejsou ani lidé, se kterými tráví většinu času – na první pohled chladný rytíř Stas, zasvěcený službě pro dobro lidstva, a mladík Lion, který si díky nepřátelské technologii prožije o jeden život víc, než by měl.

Román je nadmíru civilní, velké a důležité věci se stávají jakoby někde za obzorem a Tikkirej spolu s přáteli se setkává jen s následky těchto událostí. Mezitím stihne i tábořit, bruslit a dělat spoustu jiných věcí, které děti s dobrodružnou povahou rádi dělávají. Nejde o kultovní knihu, která by jakkoli redefinovala subžánr nebo do něj vnášela prudce modernizované prvky, a ani tak nebyla zamýšlena, jde o román, který se bezesporu příjemně čte a jehož hlavní hrdina je sympatické, dobromyslné dítě. I přes to nejsou Tance na sněhu nudné a odhalení, kterého se nám v závěru dostane, není nikterak nelogické nebo křečovité. Jen redakční péče se pro tentokrát bohužel nepovedla a kniha tak trpí značným množstvím chybějících písmenek či naopak přebývajících, což je pro poslední překlad před nedávnem zesnulého Pavla Weigela nespravedlivě škaredá vizitka.

Sergej Lukjaněnko: Tance na sněhu

vázaná, překlad Eva Bůžková a Pavel Weigel, 392 stran, 298 Kč

TRITON-logo

569 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.