Minulý týden proběhl pro mnohé bez povšimnutí jeden z mnoha předpovězených konců světa a lidstvo bylo opět ušetřeno. Původcem této myšlenky byl americký kazatel Harold Camping a jeho slovům uvěřily tisíce lidí…

Hranice mezi fantastikou a náboženskou vírou je velice tenká. Hlasatelem nové víry se může stát nejen zubař nebo publicista, ale i spisovatel science fiction. Obě oblasti se ovlivňují a nová náboženství naopak dokáží inspirovat tvůrce k úspěšným žánrovým dílům. V krátké sérii článků se pokusím nahlédnout do prolínání těchto oblastí a předložím i velice pestrou řadu mimozemšťanů, kteří nás již navštívili nebo spasili. Je jich už pěkná řádka a rozhodně by zaplnili leckterý intergalaktický bar. Dlužno podotknout, že ne všichni, kteří s myšlenkou mimozemského života koketují nebo se jí zabývají, jsou členy některého z náboženských hnutí.

To, co u nás tito vesmírní návštěvníci „natropili” a čím nás zaúkolovali, nese několik společných znaků. Rozptyl vyznávání je ovšem široký. Od komických rituálů po hromadné sebevraždy (někteří E. T. zkrátka nemají smysl pro humor). Ufologická hnutí bychom tak mohli rozdělit na dva hlavní proudy. Ten, který očekává konec světa a ten, který ho neočekává. Jedním z nejvýraznějších společných znaků je snaha spojit vědu s náboženstvím, tedy pomocí dnešních vědeckých poznatků interpretovat události v dějinách a „dovysvětlit“ je. I přes to tu však nalezneme reinkarnaci, ráj, obnovení ztracených kontinentů nebo nanebevzetí. Někteří odborníci jsou toho názoru, že se jedná o jakýsi v dnešní době přijatelný jazyk, který tradičním náboženstvím chybí. Zvláštní kapitolou jsou pak příběhy lidí, kteří byli uneseni na kosmické lodě. Toto téma je nahlíženo samostatně a zkoumáno nejen psychology, ale i vědci, kteří se věnují folkloru[1].

Pokusme se ale nejprve vysledovat kořeny a vznik prvních náboženských hnutí, kde hlavní roli hraje UFO. Ačkoliv výraznější rozvoj datujeme do druhé poloviny dvacátého století (především po „Roswellském incidentu“ z roku 1947 a pozorování Kennetha Arnolda), první publikace se objevují už na přelomu století. A nejsou nezajímavé.

Jednou z prvních vlaštovek je Oahspe (1881). Tuto „Novou Bibli“ napsal John Ballou Newbrough, zubař, spiritista a médium z New Yorku. Napsal ji na psacím stroji metodou automatického psaní a popisuje v ní tajemná zjevení i nadpozemské „lodě“. Andělé jsou nazýváni „ashary“. Tento termín pak nalezneme i v pozdějších hnutích.

Další knihou, kterou bychom měli zmínit je The Book of the Damned (Kniha zatracených) z roku 1919. Napsal ji Charles Fort (1874-1932) a shromáždil v ní mnoho nevysvětlitelných jevů např. případy levitace, samovznícení, podivných atmosférických úkazů, nevysvětlitelných zmizení nebo neznámých létajících předmětů (UFO). Fort byl spisovatel, novinář a výzkumník. „Kniha zatracených“ byla postavena na myšlence, že události na Zemi jsou kontrolovány a ovládány mimozemskými silami. Tato kniha (a následně i další tři vydané svazky) byla ve své době velice populární a ovlivnila mnoho lidí i hnutí. Byla inspirací i H.P. Lovecraftovi a dalším autorům fantastiky. Styl vyprávění a argumentaci potom převzal i populární Erich von Däniken nebo Robert Charroux. „Kniha zatracených“ je publikována a prodávána dodnes. Dobrou zprávou ale je, že je díky svému stáří rovněž volně dostupná na internetu.

Podmínky pro senzační události byly tedy připraveny. V druhé části se tedy můžeme soustředit na již zmíněný rok 1947.

Užitečné odkazy: