Dnes to budou krátké filmy. Krátké filmy, už zase?, zavrtí se čtenář na své židli. Ano, je to tak, odpovídá autor článku a začne rozvíjet ódu na krátké filmy. Krátký film je tím, co povídka pro literaturu. Je zkušebním kamenem, chemickou laboratoří, žhavou výhní, v jejímž žáru se učeň stává mistrem. Může mít ostré a pevné hrany jako broušený drahokam, uzavřený a neměnný. Může být fantazií, volnou hrou motýlího letu, která zdánlivě nemá cíl, ale přináší lehkost, radost a potěšení. Krátký film je krokem do světa velké kinematografie, dveřmi otevírajícími budoucnost nadějného tvůrce. Zkrátka, kdo nemá rád kraťasy, jakoby nebyl. Anebo ho za trest sežere nějaká příšera podobná těm v následujících filmech. Ale něco takového jistě nehrozí čtenářům našeho literárního časopisu…

The Cat with Hands (Kočka s lidskýma rukama) (2001)

Muži přicházejí ke studni schované v lese a jeden z nich vypráví strašidelný příběh o monstru, které v ní žije. Samozřejmě jen proto, aby se ona příšera objevila a příhoda dostala dramatický spád.

Horor je o atmosféře a fantazii diváka a ta se nejlépe probouzí, když mu jsou ponechány náznaky, pouhé indicie, když si v hlavě začne sám doplňovat, co režisér záměrně vynechal. Tento kratičký film Roberta Morgana je toho dokonalou ukázkou. Inspirací mu byl děsivý sen, který se zdál jeho sestře. Použitá technika českým diváků připomene díla Jana Švankmajera, kde se kombinují hrané sekvence s těmi animovanými pomocí loutek a modelů. Prostředí je neurčité, jakoby rozmazané, ale natolik obecně uchopitelné, že si divák bez problému představí podobnou studnu někde za městem na anglickém venkově. Velká část konečného hororového vyznění filmu je zásluhou Marka Ashwortha, který k němu dělal zvuk. Použil zkreslené hlasy koček a šimpanzů a hlavně se mu podařilo vytvořit atmosférickou zneklidňující náladu. Byla to jeho první spolupráce s Morganem a od té doby spolu natáčejí dál. Nedávno Morgan dokončil nový snímek a chystá řadu projektů, nyní už dlouhometrážních.

The Descendent (Potomek) (2006)

Dvojice nájemných vrahů přijíždí ke svému cíli, aby záhy zjistila, že jejich oběť není zcela standardní. Více z děje prozradit by znamenalo pokazit stupňující napětí kratičkého příběhu, při kterém běhá mráz po zádech. Absolventský snímek Roberta Glickerta dýchá na záda i filmům etablovaných hororových a akčních režisérů. Amatérského na něm není zhola nic. Což se potvrdilo i na úspěšném tažení různými festivaly, které vedlo k tomu, že jej koupila do distribuce televize.

Glickert pochází z Texasu a filmy ho lákaly už v dětském věku, kdy běhal se starou kamerou po lesích a se svými kamarády natáčel první pokusy. Po střední škole získal stipendium, které mu umožnilo studovat film dál na univerzitě. Tři roky po svém absolventském snímku natočil další úspěšný krátký film Road to Moloch (Cesta k Molochovi), zasazený do současného Iráku. V hororově-akčním příběhu skupina amerických vojáků objeví jeskyni a v ní podezřelé množství mrtvol. Jak se dá očekávat, brzy úspěšně rozšíří jejich řady. To už se ale režisér dostal i k hollywoodským trhákům a jako asistent produkce pracoval na Transformerech nebo Iron Manovi. Podle posledních zpráv získal příležitost natočit celovečerní film podle vlastního námětu (mělo by jít o kombinaci science fiction a krimi) ve spolupráci s režisérem a producentem Justinem Linem.