Ocenění

Třicet let neznámé filmové fantastiky, díl dvacátý, závěrečný

Autor Michaela Buriánková | Aktuality | Středa 4 Duben 2012 8.00

V minulých dílech jsme probrouzdali všechny trvale obydlené kontinenty a pátrali po zapomenutých a neznámých snímcích, které si horko těžko našly (nebo vůbec nenašly) cestu k nám do české kotliny. Cestování po světě ukončíme doma, abychom ozbrojeni pomyslnou lopatou, krumpáčem a vírou v zázračný úspěch, vlastní každému správnému archeologovi, vydobyli něco ze starých nálezových vrstev. Fantastických filmů se u nás točí málo a stáří nebo neatraktivnost tématu pro komerční zájmy pohřbívají i kvalitní snímky. Situace je nakonec taková, že i ty dobré zná většina filmových příznivců jen z vyprávění. Neobjevují se v televizi, v prodejnách ani v artkinech. Konečný obrázek se stane ještě depresivnějším při pohledu na veledíla, která točí někdejší nadějní režiséři dnes.

Romaneto (1980)

Jakub Arbes je jedním z prvních českých spisovatelů, který si pohrával ve svých dílech s nadpřirozenými a SF motivy. Autor sám a hrdinové jeho Svatého Xaveria se stali inspirací pro film s jednoduchým názvem Romaneto. Arbes, v podání Viktora Preisse, se v něm zapojuje do pátrání kolem tajemného oltářního obrazu.

Podle kritických ohlasů diváků ve filmu hraje prim atmosféra, ponurá a špinavá stará Praha. Hudbu, která podtrhuje a prohlubuje jeho náladu, napsal Zdeněk Barták, dlouhodobý režisérův spolupracovník (můžeme dodat, v dobrém i zlém). Když k těmto devízám připočteme kvalitní herecké obsazení, je zřejmé, čím film zakryl slabší dějovou linku. I tak jde o neobvyklý a zajímavý snímek v kariéře Jaroslava Soukupa, který se bohužel v 90. letech minulého století vrhnul do banálních režisérských eskapád (ano, mluvíme o tom samém člověku, který je autorem majorů Maisnerů a ukradených Dagmar…). Soukupovým posledním alespoň trochu snesitelným filmem, a dokonce s fantasticko-hororovým tématem, byla Svatba upírů. Velmi průměrný snímek zachraňuje opět tajemno dýchající z pražských zákoutí, obsazení herců, kteří snad ani zklamat nemohou (když nepočítáme ústřední dvojici) a komediální pojetí s divácky příjemným množstvím trefných hlášek.

Poslední přesun (1995)

Science fiction je v české kinematografii podivuhodně minoritním jevem. A postapokalyptických filmů vznikl zvlášť skromný počet. Jestli je Konec srpna v hotelu Ozón od Jana Schmidta nejlepším a nejznámějším, Poslední přesun pak patří k těm povedenějším, Masseba naopak k filmům velmi rozporuplně přijímaným, a o nových pokusech (např. podivné Jarmareční boudě) snad  ani  nemá cenu hovořit…

Jak se zdá, v polovině devadesátých let byli čeští filmaři o dost odvážnější, než je tomu dnes. S nadšením a s nasazením se zkoušela nová témata a žánry a zatím nebylo třeba ohlížet se a srovnávat s velkými zahraničními projekty za miliony dolarů. Hrdinové Posledního přesunu v krutém světě bojují o přežití a velká část děje se odehrává ve starých vojenských krytech nebo podzemních chodbách. Hlavní role svěřil režisér Kryštof Hanzlík osvědčeným tvářím – Jiřímu Bartoškovi, Ladislavu Mrkvičkovi, Zbyňku Fricovi a mladičké Sandře Novákové. Také u tohoto snímku hraje svoji významnou roli hudební doprovod, byť trochu odlišného ranku, než jsou klasické filmové, protože jejími autory jsou členové skupiny Lucie. Ocenění získal Jaroslav Brabec za práci s kamerou a snímek byl nominován na Českého lva za zvuk. Bohužel i u Hanzlíka můžeme jen sledovat, jak očividně nadaný režisér ztrácí soudnost a zaprodává se tragickým projektům – jeho poslední celovečerní Crash Road patří do zatuchlých filmařských stok.

Zatímco Romaneto můžeme někdy zahlédnout v televizi, v případě Hanzlíkova filmu je situace o dost horší. Ti šťastnější jej možná ještě vlastní na VHS, ale jinak se snímek vytratil. Sdílí tak bohužel osud řady filmů z 90. let, které vyšly ještě na těch páskových obludách, ale už nikdy znova.

202 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 5 »

  1. Comment by yerry — 4.4.2012 @ 18.13

    Mám len technickú otázku: Nebolo by možné pod článkom s viacerými časťami tieto časti linkovať alebo uviesť odkaz na stránku s linkami na všetky jeho časti?

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  2. Comment by Martin Sust — 4.4.2012 @ 18.30

    Není to dokonalé řešení, ale stačí kliknout nahoře na jméno autorky článku a otevře se vám stránka se všemi jejími příspěvky. Linkovat všechny části je poněkuď pracné, ale do budoucna zkusíme něco vymyslet.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  3. Comment by yerry — 4.4.2012 @ 18.56

    Ďakujem za odpoveď. Problém nastáva, ak autor má tých príspevkov viac alebo ak seriál píše alebo bude písať viac autorov. Vyriešiť by to mohla nová rubrika povedzme „Seriály“, alebo riešiť to pomocou tagov, kde každý seriál by dostal svoj tag. Pri aktuálnom zobrazovaní len najnovších príspevkov je probematické, teda ak sa nepoužije vyhľadávanie nájsť staršie ukončené seriály, ktoré sa už nezobrazujú, ak teda také existujú a v budúcnosti určite existovať budú. Čo je škoda ako pre čitateľa, ktorý takto prichádza o ucelené informácie, tak aj pre autora, prichádzajúceho o potenciálnych čitateľov, ale aj pre web, ktorý zasa prichádza o cenné odkazy a následný kredit u vyhľadávačov, ktoré práve takéto odkazy indexujú.
     

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  4. Comment by Martin Sust — 4.4.2012 @ 20.04

    Tak řešení známe, v tom problém nevidím. Spíše jde o to, kdy se k tomu dostaneme, v současnosti pracujeme na jiných úpravách. Řešení pomocí tagů se mi zdá sice jednoduché, ale je takové nešikovné či spíše nepříliš elegantní, osobně nejsem zrovna přítel podobných řešení. Ovšem web se neustále vyvíjí, i když možná neznatelně a problém seriálů snad nějakým způsobem vyřešíme :)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  5. Comment by yerry — 4.4.2012 @ 20.19

    Je jasné, že všetko chce svoj čas a toho nemá nikto dosť ;) Držím palce ako časopisu, tak aj týmto webovým stránkam.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.