Green Lantern u nás donedávna nepatřil k nejznámějším superhrdinům. Což neberte nijak pejorativně. To je prostě fakt. A všechny poznámky, které jste mohli kdy slyšet o jeho druhořadosti, svědčí pouze o stavu českého povědomí stran komiksu. Ve Spojených státech rozhodně kope první ligu popularity. Zda se i u nás někdy zařadí k „velkým jménům“, to je ovšem ve hvězdách. Loni uvedený film ani zdaleka nevyužil svůj potenciál a český čtenář si může spravit chuť zatím jen u dvou komiksů, které ovšem rozhodně nebudou aspirovat na titul superhrdinský komiks roku. Loňské Tajemství zrodu i aktuální Žádný strach totiž ocení spíše fanoušci, kteří už mají s Green Lanternem zkušenost, a pak ti, kteří do žánru nevkládají žádná velká očekávání a chtějí se pouze bavit.

V tomto ohledu jim scenárista Geoff Johns vychází plně vstříc. Ale že by nabízel něco navíc, čím byste mohli komiksové pohany ve svém okolí přesvědčit, že ty bublinkaté obrázky opravdu stojí za to? To asi ne. Ani to však neberte pejorativně. Jedná se jen o upozornění, že ne každý komiks musí bořit či posouvat hranice. I zábava se musí umět…

Vesmírné potvory mluví zásadně německy

Jako každý úspěšný superhrdinský komiks, i Green Lantern za léta své existence pořádně ztloustl postavami, zápletkami, mytologickým i jiným balastem a čas od času je mu třeba nějakého toho zresetování. V ideálním případě se díky tomu opět odhalí původní kořeny a zdravé jádro a především se naberou noví fanoušci. Takže se necukejte, pokud nemáte v malíku všechno, co každé druhé americké děcko. Žádný strach je přesně pro vás.

Na počátku knihy se dozvíte základní informace o sborech Green Lanternů, toho času tak nějak rozprášených, i jejich schopnostech a pak už sledujete největšího pozemského šampiona Hala Jordana, jak se vyrovnává se svým údělem strážce Matičky Země. Ta pochopitelně ochranu opravdu potřebuje – vraždící androidi, pekelná žraločí bestie a zlolajné plány vesmírné rasy Gremlinů, jejíž skřetoidní zástupci mimochodem mluví německy – prostě čisté zlo, vážení.

Pokud bych měl něco vyzdvihnout, pak to, že Hal Jordan jde z akce do akce a nebezpečí nestačí jemně popleskat po zadečku a udělat na něj: „Ty ty ty, ošklivé Zlo.“ Naopak je třeba ho zničit a já opravdu kvituji, že na stránkách mainstreamového komiksu najdete takové lahůdky, jako přeměnu vidláka a jeho milé v hromádky zakrvácených kostí, stiskem žraločích čelistí vystřelenou bulvu a pár dalších krvavých a hořlavých detailů.

Pozitivní je i skvělá kresba, která perfektně využívá velké barevné kompozice (jimž pochopitelně dominuje zelená a jí příbuzné barvy), s jasně oddělenými plochami a plány. Akce je výbušná a dynamická a postavy jsou… superhrdinský standard, z něhož ovšem vystupuje jedna z nejvíc sexy ženských postav letošní komiksové sezony: kapitánka Jillian Pearlmanová. Ale můžete jí říkat Kovbojka. Je to mimochodem pilotka, vážení.

Čímž se dostáváme k tomu, v čem komiks opravdu exceluje…

O létání  a jiných věcech člověka

Každý superhrdina by měl mít něco, díky čemu dokáže projít napříč dobou a vždy oslovit svého čtenáře. Jakousi narativní obdodu svých superschopností. Batman se vždy nejlépe prosazuje prostřednictvím svých noirových kořenů, Superman skrze studii ikonického superhrdiny, Captain America reflektuje proměnu společenských požadavků na hrdiny a vliv propagandy… Green Lantern jako by nic podobného neměl. Nicméně vzhledem k recenzované knize si dovoluji tvrdit, že jeho zdrojem síly, krom zelené lucerny a jí nabíjeného prstenu, je romantický sen létat.

Létat vysoko a daleko. Být svobodný, ale přesto sloužit vyšším ideálům. Ne nadarmo je Hal Jordan letecké armádní eso, co má problémy s autoritami. Letectvo Spojených států je přece jen už od dob Pearl Harboru něčím, co sice má svůj díl lampasáků, ale pořád jsou to strážci Ameriky, Bůh jim žehnej. A i když je Hal Jordan sebevětší floutek a individualista, lepší místo pro něj nenajdete. Však se také v rámci velení v komiksu vše vyřeší chlapským přiznáním chyby. Jako kdyby na letecké základny ještě nedošla zpráva, že současná společnost starým a mocným strukturám nedůvěřuje.

Komiksový Top gun

Můžete tedy brát Green Lanterna jako komiksový Top Gun – můžete jej parodovat, můžete se mu smát, dělat vtipy o skrčkovi Cruiseovi/Jordanovi, ale nakonec budete muset přiznat, že kdyby se všechny pozlátka dělaly takhle dobře a paradoxně poctivě, bylo by na světě líp. Nikdo neříká, že máme mozek vyhodit, ale nechat ho odpočívat je někdy také příjemné. A proč se tedy nenechat unést příjemně staromódním dobrodružstvím čestných hrdinů brojících proti galaktickému zlu?

Mimochodem, pokud je zdrojem Zla kosmos, znamená to, že lidstvo není úplně zkažené a přes své chyby může být vesmíru přínosem. To je v poslední době poměrně menšinový názor. Pokud bych chtěl za každou cenu hledat společenské přesahy v popkultuře, tak bych mohl rozvinout teorii, že se vlastně jedná o obhajobu funkce „světového policajta“. Možná, ale raději bych nechal příběh příběhem a zůstal u romantického dobrodružství člověka, který vždy toužil létat, a jehož sen ho po svém splnění postavil před nepřátele z nejhorších nočních můr…

Green Lantern nejlépe funguje právě na této rovině. Hledat v něm (nebo alepsoň v dosud česky vydaných knihách) cokoliv jiného by bylo kontraproduktivní a koledovalo by si o nejednu ironickou poznámku („Vesmírný sektor 2814? Proč ne 90210?“). A když se k tomuto čistému dobrodružství přidá vhodná práce s flashbacky a něco rodinných konfliktů, získává výsledek hodně hořkou příchuť, která komiks přiblíží i dospělým čtenářům.

Cena za létání byla vždy vysoká, ale vždy se našli lidé cohotní jí zaplatit. A tak to má být, protože jinak by lidé byli navždy, abych parafrázoval Luise de Berniérese, ptáky bez křídel…

Recenze převzata ze serveru Knihožrout.