Warhorse – dočkáme se jízdy na válečném oři?
Jednadvacátého července se událo něco, co v Čechách moc často nevídáme. Parta nadaných herních vývojářů, mezi kterými nechybí ani zvučná jména tuzemských velikánů v oboru, si v Praze založila malé nezávislé studio Warhorse za účelem tvorby těch nejlepších titulů, co budou moct nabídnout. Hned jejich případná prvotina budí nadšené ohlasy a to ani není jisté, zdali se nejedná o pouhou fámu. Každopádně, tým tvořený veterány, jakými Daniel Vávra a Martin Klíma určitě jsou, spolu s Viktorem Bocanem a Zbyňkem Trávnickým, disponujícími dlouholetými zkušenostmi s herním vývojem, by jednoduše neměl vytvořit nic špatného. Jak sami podotýkají na oficiálních stránkách, zaměřují se na otevřený herní svět, silný příběh a realistický design, čili přesně to, v čem jsou Češi na poli videoher nejlepší.
A co že má být onou tajemnou prvotinou? Co se ví jistě – půjde o RPG. Z podoby webu Warhorse Studios si pak můžeme odvodit jisté další skutečnosti. Tedy za předpokladu, že jeho vzhled opravdu odpovídá tematickému zaměření hry. Dosud nepojmenovaný a v podstatě oficiálně neoznámený titul by mohl být zasazen do patnáctého století, doby husitských válek. Představa to vůbec není špatná, zvlášť když vezmeme v úvahu, na jakých hrách se vývojáři doposud podíleli. Za všechny jmenujme dvě: Mafia a Operace Flashpoint. Na první pohled jsou bezpochyby velmi rozdílné, ale společné jmenovatele mají a jsou jimi právě výše zmíněné realistické světy a dramatické příběhy hlavních hrdinů, které člověka chytnou a nepustí. Docela dobře si dovedeme představit, že se takhle proháníme na věrném oři po historicky přesném městu Táboru a přilehlém okolí a táhneme do bitev po boku Jana Žižky z Trocnova…
Součástí vývoje se můžete stát i vy. Špičková hra se nedá dokončit ve čtyřech lidech, alespoň ne v přijatelném časovém intervalu, a pánové z Warhorse jsou si toho dobře vědomi. Opět nám nezbude, než odkázat na internetové stránky studia – zájem mají o programátory, grafiky, designéry, ba i správce sítě, takže jestliže máte zkušenosti s tvorbou her, rýsuje se před vámi lukrativní pracovní nabídka.
Studiu Warhorse přejeme jen a jen zářivou budoucnost. A co vy, jste zvědaví na zajímavě vyhlížející projekt? Lákal by vás titul, pakliže by skutečně šlo o RPG zasazené do reálného a navíc dobře známého prostředí, i když by v něm nejspíš nebylo místo pro fantastické prvky?
744 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Všiml jsem si, že v počítačových časopisech webových a tištěných se již stalo zvykem, že všechny texty (včetně recenzí) jsou psány v množném čísle (typu „líbí se nám, doporučujeme, jsme zvědaví na..“), byl bych proto celkem rád, kdyby se tento zlozvyk nerozmohl i tady (byť zde samozřejmě nejde o recenzi).
Tedy – kdo přesně si dovede představit, že se prohání na věrném oři? Autor článku a k tomu i Martin Šust a J. Jiran, například? Asi ne, že…
Samozřejmě, že nejen autor textu, ale i čtenáři článku a hráči. O těch by se snad mělo psát v množném čísle.
Tohle používání množného čísla je už tak trochu můj zlozvyk. Ale na jednu stranu mi to přijde i nenucenější, než psát ze svého pohledu.
MŠ: já to chápu a vcelku by mi to nevadilo u vět jako „přejeme zářivou budoucnost“, což je opravdu jakoby za nás za všechny (a je to stejné jako když se napíše „na nového Scotta Lynche jsme čekali dlouho..“), ale ve větě „Docela dobře si dovedeme představit, že se takhle proháníme na věrném oři po historicky přesném městu Táboru a přilehlém okolí a táhneme do bitev…“ je to prostě jako pěst na oko, protože tohle si představuje autor textuale už zákonitě ne každý kdo si ho přečte.
Možná že jsem stigmatizován tím, že v textech o počítačových hrách je toto v posledních letech naprosto obvykklé, včetně recenzí, které jsou subjektivním útvarem; možná tedy reaguji příliš podrážděně…