Pokud někdo hledá mezi záplavou současných apokalyptických příběhů takový, jenž by nevycházel z fantastických scénářů a nadpřirozených motivů, pak by ho mohl volit právě román Williama R. Forstchena vydaný v Knižním klubu. Zabývá se jevem zvaným elektromagnetický impuls (EMP), který souvisí s explozí jaderné bomby. Reálně byl pozorován a jeho působení může vyřadit elektronická zařízení z provozu. Což je v dnešním přetechnizovaném světě, domyšleno do všech detailů, mnohem ničivější než běsnění přírodních živlů nebo válečný konflikt. Rozklad společnosti, na jehož začátku stojí právě EMP, vykresluje autor na osudech rodiny a domovského města hlavního hrdiny, Johna Mathersona. Tomuto vysloužilému vojákovi a profesorovi navíc vtisknul silně autobiografické rysy.

Když jednoho dne přestanou jít veškeré elektrické přístroje, nikoho nenapadne, že by nešlo jen o dočasný výpadek proudu. Jenže obyvatelé malého města v Severní Karolíně brzy přijdou na to, že nefunguje žádné spojení s okolním světem a že jim na nedaleké dálnici uvízly stovky dalších lidí, se kterými si teď nikdo neví rady. Netrvá to dlouho a situace si začne vybírat první oběti – nemocné, mrtvé z konfliktů nad tenčícími se zásobami potravin, z rozbrojů mezi usedlíky a nově příchozími, až po první popravené dle pravidel stanného práva. A nikdo neví, jak dlouho celá katastrofa potrvá.

Motiv EMP napadl už několik autorů, Fortschen jej však dotáhl do krajností. Přestože se na dění dívá očima hlavního hrdiny, román působí spíš jako pečlivá analýza. Nosnou stránkou knihy jsou dialogy, ve kterých se soustředí hlavně na plánování, jak vyjednávat a řešit aktuální problémy. Akce zůstává upozaděna, o některých zásadních událostech se čtenář dozví jen z vyprávění. Hlavní postavy pak staví autor před řadu morálních otázek. Zvnějšku jsou Johnovy reakce nepřátelské a tvrdé vůči okolí, vnitřní perspektiva jasně odkrývá, že vše dělá s cílem ochránit vlastní rodinu. Díky těmto etickým nástrahám působí hrdinové zajímavě, i když neprocházejí žádným hlubokým psychologickým obratem.

Pochyby však do čtenářovy mysli proniknou při vyčíslení rozsahu škod a času, který si stabilizace společnosti vyžádá. Forstchen v těchto bodech, pravděpodobně záměrně, přehání. Otázka poničení všech moderních zařízení je spekulativní sama o sobě. Situace by mohla trvat týdny či měsíce, ale že by v tomto horizontu nebylo možné zajistit jakýkoli způsob komunikace? Americká armáda i kongres se už dokonce EMP jako jedním z hypotetických teroristických útoků zabývaly a teoreticky by měly mít připraveno řešení. Když už nic jiného, ve skrz na skrz provázaném světě by to bylo otázkou chvíle, než by si někdo všimnul, že v USA je něco špatně, a došlo by alespoň k základní koordinaci a pomoci.

Román však „trpí“ i charakteristickým rysem amerických katastrofických příběhů. Ano, i tady se čtenáři v hojné míře dostane typického hurá-vlastenectví. Když mu už poněkolikáté šokované postavy zopakují „jsme přece Američané, jak si můžeme navzájem takhle ubližovat“, nelze to než respektovat, nebo ignorovat. Bohužel, i neustálé odkazy na podobné katastrofy (záplavy v New Orleans nebo 11. září) a na filmové trháky, které by měly prohloubit ve čtenáři dojem, že se vše odehrává „teď a tady“, po častém opakování samy anulují svůj účinek.

Kniha především kritizuje to, jak je ekonomicky vyspělá část světa závislá na elektronických přístrojích a jak nedozírné důsledky to může mít. Zároveň se nebojí upřímného pohledu na rozmazlenou západní společnost, která je bez podpůrných prostředků náchylná rychle podlehnout všeobecnému zmatku, hladu, nemocem, a jejíž členové se o sebe nedokážou bez civilizačních vymožeností postarat. Varovně zvednutý prst, který míří do vlastních řad.