Ocenění

Závoj smutku: Román jako televizní epizoda (recenze)

Autor | Aktuality | Neděle 19 října 2014 10.25

Doctor Who, na českých televizních stanicích překládaný jako Pán času, je celosvětovým fenoménem a zejména v posledních letech velmi oblíbený i u nás. Kultovní britský science fiction seriál běží s přestávkami již od roku 1963 a postava Doktora se stala nedílnou součástí fantastické popkultury, ještě než se pojem popkultura dostal do běžného užívání. Není divu, že seriál následovaly i audioknihy, povídky a romány. Mezi ně patří i román Závoj smutku, příběh Jedenáctého doktora a jeho společnice Clary, který právě vyšel v českém překladu.

Autor Tommy Donbavand dostal příležitost napsat román z doktorovského univerza poté, co napsal řadu úspěšných dětských knížek a působil jako herec, mimo jiné i klaun. Do Závoje smutku nakonec vtipným způsobem vnesl obě tyto zkušenosti. Zápletka je správně doktorovská s nádechem šílenosti, přesně v duchu seriálu a toho, co na něm mají fanoušci rádi. Objeví se i plno odkazů na předchozí příběhy ze sérií původní éry i po rebootu z roku 2005 a mihnou se i dobře známé postavy – i když to poněkud závisí i na úhlu pohledu. Po nečekaném dobrodružství na planetě s mydlinkovým oceánem vyhodí TARDIS Doktora a Claru v Dallasu den po atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho. V čase národního smutku se odevšad začínají vynořovat tváře mrtvých blízkých a živí jsou pološílení žalem a pocity viny. Na Doktorovi, Claře, agentu FBI Warrenovi a lékařce Mae je zastavit katastrofu dřív, než nenávratně pohltí celý svět. Premisa zní zajímavě a patřičně doktorovsky. Závoj smutku by nepochybně byla výborná televizní epizoda – ale jako kniha tak docela nefunguje. V seriálu obvykle nad nelogičnostmi a skoky či nepříliš uvěřitelnými dialogy mávnete rukou a užíváte si jízdu. Zato v románu vyniknou jako na stříbrném podnose, což se zde týká zejména oněch dialogů, které by vyzněly lépe na obrazovce. Při čtení jsem měla neustále pocit, že čtu přepis TV epizody a ne román. Doctor Who je samozřejmě v první řadě seriál, ale román by měl umět působit jako kniha a pracovat s románovými spíše než televizními postupy. Při TV zpracování by mohl být Závoj smutku možná nejlepší epizodou sedmé série nebo skvělým speciálem – vhodný materiál na hodinovou stopáž bezpochyby má. V románové podobě jde o vcelku vtipný a slušný počin, u nějž jsem se ovšem nemohla zbavit rušivého neknižního dojmu.

Následující odstavec obsahuje částečný spoiler, proto ho v případě, že si nechcete nechat ujít část překvapení (pokud o něj vůbec jde – o příliš překvapivý zvrat nešlo), s klidem vynechejte. Závoj smutku využívá způsob řešení zápletky, který je obzvlášť typický pro seriálovou Moffatovu éru – Doktor porazí protivníka ponořením do vlastních vzpomínek a emocí. Na jednu stranu se to hodí k seriálovým epizodám s Mattem Smithem, na stranu druhou už to začíná být poněkud předvídatelné. Navíc jde o typické relativně jednoduché a handwaviové řešení, které do seriálu zapadne hladce, ale v románu tolik neupoutá a jen posiluje dojem, že čtete něco, co mělo být spíše televizní epizodou. Zajímalo by mne, jak si s doktorovskou látkou poradili zavedení autoři jako Alastair Reynolds (román Harvest of Time), Neil Gaiman (kromě dvou TV epizod povídka Nothing O’Clock) či Paul McAuley (novela Eye of The Tyger), kteří jsou známí pro své originálnější a propracovanější zápletky. Možná se i jich časem dočkáme v českém překladu, ačkoli marketingově mají obě zmíněné delší práce tu značnou nevýhodu, že v nich nefiguruje žádný z Doktorů po rebootu – Reynolds pracoval s Trojkou, McAuley s Osmičkou. V Gaimanově povídce se sice setkáváme s Jedenáctkou, ale samostatně by krátká práce byla vydána stěží a těžko říci, jaký zájem by byl třeba o antologii z této série Puffin eshorts, kde spadá jedna povídka na každou z dosavadních inkarnací Doktora (s výjimkou Válečného doktora).

Závoj smutku nicméně přináší přesně to, co od něj lze čekat – lehce potrhlou zábavu, trochu napětí, Doktora ve své nejlepší formě a společníky sloužící v zásadě k tomu, aby měl Doktor komu vysvětlovat své geniální postřehy. Počátkem příštího roku by měl vyjít další román s Jedenáctým doktorem, Dalecká generace, a uvidíme tedy, jak se bude tato dílčí knižní série vyvíjet a jestli se dočkáme další nekomplikované zábavy, nebo i něčeho originálnějšího navíc.

Tommy Donbavand: Doctor Who – Závoj smutku

vázaná, překlad Tomáš Oakland, obálka Lee Binding, 256 stran, 278 Kč, vydalo nakladatelství Jota

Související články:

Doktor Who odhalí Závoj smutku (ukázka)

1 150 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Komentáře by Jana Dvořáčková — 19.10.2014 @ 13.12

    Zrovna v pátek jsem byla na poště pro balík. Opět jsem podcenila svou schopnost „dotáhnout to domů“ a připomínala jsem spíš ježečka s jablíčkem na zádech, jak si tak pěkně funí po cestě k vysněnému cíli :). Balík obsahoval i tuhle věc, na kterou jsem děsně zvědavá, a proto jsem tedy ten druhý odstavec přeskočila :).
    Až skončím s tou dva roky starou „kapesní“ verzí „Carpe diem“ od Fabiána, nad kterou osmiletý synovec kroutil hlavou a se slovy: „taková těžká, ty seš asi ňáká divná,“ se vydal prohrabovat mi knihovnu, vrhnu se na tohle. Časem mu dojde, že vrcholem podivnosti rozhodně bývá to, co se tak netváří.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.