Českou fantastiku ve věku nedožitých šedesáti dvou let opustila po dlouhém a statečném zápasu s rakovinou úžasná osobnost literárního světa – autorka, překladatelka a v neposlední řadě lékařka Jana Rečková. Zanechala po sobě třicet knih, více než dvakrát tolik povídek a bezmála padesát překladů. Romány jako Kniha prokletých a překlady knižních sérií jako Expanze s námi zůstanou i nadále a budou nám Janu připomínat, přestože jejího úsměvu a laskavého humoru na conech či knižních křtech se už bohužel nedočkáme. Poslední rozloučení se koná v pátek 6. dubna 2018 od 11:00 v Husově sboru, Dykova 1, Praha 10.

V české fantastice zanechala silnou stopu a nyní tak po ní zůstává obrovské prázdné místo. Jana byla neuvěřitelně pracovitá a plodná autorka i překladatelka (nemluvě o její lékařské kariéře v oboru neurologie). Její vlastní příběhy byly pokaždé zajímavé a své. Nezapadaly do jednoznačných škatulek, kráčely po vlastní cestě. To i mimo jiné znamenalo, že některé z nich mi osobně silně nesedly, jiné mě ale naopak stejně silně oslovily. Dokázaly minout i nadchnout – ale mnohem častěji nadchnout. Jana se nedržela jediného žánru a tónu a střídala je s neuvěřitelnou lehkostí a umem. Byla stejně tak doma ve světě space opery, komorního hororu a epické fantasy, což dokáže jen hrstka autorů. To platilo i o překládání. Na kontě má fantasy sérii Mágové od Leva Grossmanna, slavnou space operu Expanze literárního dua publikujícího pod společným pseudonymem James S. A. Corey (obě zmíněné knižní série se nedávno dočkaly i televizního zpracování), Rothfussovy Kroniky královraha (chystá se film i doprovodný seriál), Sullivanovo Dobrodružství Riyria (poslední svazek vyšel v den její smrti) a další série i samostatné romány a povídky. Konce některých výše zmíněných knižních sérií se bohužel nedožila, ale její skvělé překlady s námi zůstanou i nadále.

Osobně byla Jana vždy přátelská, ochotná, vtipná, schopná najít humor a nadhled i v nejtěžších situacích. S rakovinou bojovala od roku 2013, ale přes obtíže spojené se zdravotním stavem nadále navštěvovala cony, Svět knihy, knižní křty a další události a šířila kolem sebe dobrou náladu. Navzdory úctyhodné kariéře a úspěchům (řada nominací na Cenu Karla Čapka, získání tří cen Mlok, tří cen Ikaros, dvou cen Trifid, dlouhodobé působení v soutěži O nejlepší fantasy, kde je pětinásobnou Lady a Nositelkou meče, loňské jmenování velmistryní žánru v autorské lóži v ceně Aeronautilus) byla vždy neuvěřitelně skromná. Po většinu dospělého života dokázala spojit jak práci neuroložky na fakultní nemocnici na Bulovce a starost o rodinu a nemocného manžela, tak psaní a překlad – málokdo, koho znám, je natolik pracovitý, vytrvalý, metodický a současně tak originální a talentovaný, jako byla právě Jana.

Pár dní před tím, než podlehla nemoci, byla Jana nominována na cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu za celoživotní dílo. Málokdo by si cenu zasloužil tolik jako právě Jana. Její vlastní literární i překladatelské počiny posunuly český žánrový svět o mílové kroky kupředu. Osobního předání ceny v případě vítězství se sice nedočká, přesto doufám, že ji získá alespoň in memoriam. To je to nejmenší, co můžeme pro uctění její památky udělat. Nezapomeneme na ni – a díky svému úžasnému odkazu tu s námi svým způsobem zůstane navždy.