Značka Zombicide hýbe herním světem už od roku 2012, kdy se zombie ukázali na herní desce vůbec poprvé. Děj se odehrával v přítomnosti a přeživší měli k dispozici krom palných zbraní také Molotovovy koktejly. Do české lokalizace se díky vydavatelství Blackfire dostala pozměněná varianta Černý mor, která hráče zavedla do temného středověku šmrncnutého magií. A aby toho nebylo málo, na hrbech orků letos přidupe i samostatná deskovka s podtitulem Zelená horda. Dnes si ale rozebereme rozšíření s názvem Wulfsburg, které už na pulty prodejen dorazilo. Do Černého moru by mělo vnést spoustu nového, včetně mapových dílů, které mají ambici změnit strategii celé hry. Naostřete tedy meče a načerpejte energii na sesílání smrtících kouzel. Hordy zombií v čele se zabijáckými vlky jsou tu!

Na začátku je třeba upozornit, že Wulfsburg nelze hrát samostatně bez Černého moru. A stejně jako u původní hry, i zde krabice uchvátí svým komiksovo–hororovým zpracováním. O kresby samotné se stejně jako v původním Zombicide postarala trojice umělců Jérémi Masson, Nicolas Fructus a Louise Combal. Styl kreseb se podobá provedení oblíbených komiksových sešitů jiné zombie značky – Živí mrtví, což vůbec není na škodu. Plastové figurky jsou povedené, nicméně čelist vám už nespadne tak hluboko, jako při rozbalování prvního Zombicidu. Je to dáno především počtem figur, kterých je „pouhých“ dvacet dva, a jejich vzájemnou podobností. Vlk je prostě vlk, ať už skáče s ocasem vysoko, či nízko. Nějaké to obnažené žebro už nehraje roli.

Uvnitř Wulfsburgu nalezneme čtyři nové postavy, což obnáší sejný počet figurek, rozlišovacích podstavců a plastových panelů přeživších. Rozšíření nenabízí jen větší variabilitu ve výběru nových přeživších. To by bylo málo. Naopak. Hlavní výhoda je v tom, že s novými postavami se nyní dá Zombicide zahrát až s deseti hráči najednou. Je ovšem trochu škoda, že nové postavy nepřinášejí nic moc nového a jejich dovednosti se podobají těm, které známe ze základní sady Černého moru.

Do hry přichází i nový faktor v podobě nepřátel. Jsou to už několikrát zmínění krvežízniví vlci. V základní hře dělali největší starost nepřátelé označení jako běžci. Ti na hrací desce úřadovali hned se dvěma aktivacemi. To znamená, že oproti všem ostatním druhům zombií mohli udělat při svém herním tahu o jeden útok či pohyb navíc. Právě to z nich dělalo často nevyzpytatelné nepřátele s útoky natolik mocnými, že nejeden hráč musel s vyškubnutými vlasy vzteky proklínat jejich rychlost, kvůli níž přišla jeho postava o život. A nyní přicházejí vlci hned se třemi aktivacemi! A to, přátelé, to už je výzva. V kartách zombií, které určují, jací nepřátelé se budou „rodit“ na herní desce, však chybí karty s extra aktivací pro tyto mocné nepřátele, což je ale po zralé úvaze považováno za rozumné rozhodnutí. Šest útoků z drápů jednoho vlka, přičemž se jich na jednom poli s přeživším může pohybovat třeba i deset, by nebylo příliš fair play. Hlavní výzvou je ovšem vlčí monstrum příhodně nazvané „Monstrvlk“. Od klasického bosse z Černého moru, tj. „zrůdy“, se liší právě třemi aktivacemi.

Za největší zápor základní hry byl považován patrně nedostatek silných zbraní, jež mohly zastavit větší monstra a zrůdy. Nyní je tento prohřešek napraven a do balíčku vybavení se přidává dalších dvacet dva karet. Nejvíce asi potěšila Upíří kuše. Ta disponuje dostatečnou silou na skolení zrůdy i monstrvlka a navíc za každého zabitého doplní přeživšímu životy. Nicméně k zahození není (i když vlastně ano) ani Čepel z dračího ohně, která po odhození (je pouze na jednorázové použití) může vymazat z mapy všechny zombie sdílející pole před vámi. Za zmínku také stojí, že ne všechny nové předměty lze používat hned po jejich nalezení. Postava musí být dostatečně zkušená, aby je mohla využít, což může být motivací dát se do nejbližší bojové vřavy. Posledními komponenty Wulfsburgu jsou mapové díly, jež obsahují věže. Ty se dají použít jako skvělé ostřelovací místo pro lučištníky či mágy, avšak má to i své negativum. Na vyvýšených místech sice lze zabíjet zombie i přes budovy, platí ale pravidlo, že to, co vidí hrdina, vidí i nepřítel, takže není radno nechat se na schodech věže odříznout hromadou hladových bestií.

Návod je napsán stylově a každé nové pravidlo obsahuje i krátký tematický příběh a navíc se chlubí rozšířením zkušeností v tzv. Ultračerveném módu. Pokud se totiž postava dostala ve zkušenostech na pozici 43, mohla zabíjet zombie dál, pouze pro potěchu a žádné další zkušenosti nezískávala. Nyní může pokračovat nadále od jedničky s tím rozdílem, že ve vyšších úrovních si může zvolit další dovednost, která je zobrazena na kartě hrdiny. Příručka logicky disponuje i deseti novými scénáři. Každý je vždy označen doporučeným minimálním počtem hráčů, obtížností a předpokládanou dobou hraní. Tato data je třeba brát jako orientační. Hra byla testována většinou v pěti hráčích, přičemž scénáře byly koncipovány na minimálně šest hráčů. Přesto se dala vyhrát, i když mnohdy až při opakovaném hraní a s šedinami ve vlasech navíc.

Hra Zombicide i její rozšíření je kooperativní záležitostí určenou pro hráče akčnějších deskovek. Bavit bude především ty, kdo si rádi vybavují svou postavu a vylepšují ji na bázi zkušeností, podobně jako v Dračím doupěti. Faktor náhody je jedním z nejdůležitějších prvků hry, pokud se totiž v začátku, kdy jsou přeživší doslova zelenáči, dostane ke slovu Monstrvlk, není příliš velká šance, že úspěšně dohrajete misi až do konce. Velká výhoda je i rychlost předávání tahu, čímž se i u většího počtu hráčů nemusíte bát nudného čekání. Samotné rozšíření pak vypilovalo nedotažená pravidla, která se týkala stropu u zkušeností, a přidala tolik toužené vybavení. Jedná se tedy o velice zdařilý přídavek k jinak už velmi dobré hře.

Zombicide: Wulfsburg

Design hry: Raphaël Guiton, Jean-Baptiste Lullien a Nicolas Raoult

Výtvarníci: Nicolas Fructus, Jérémy Masson, a Louise Combal

Pro 1 až 10 hráčů od 14 let s dobou hraní kolem 60 až 180 minut

(nutné Zombicide: Černý mor)