Zinzi měla rodinu, práci, budoucnost. Jenže pak zjistila, jak moc velkým svinstvem umí být drogy. Výsledek? Žádná práce, jeden mrtvý bratr a zavržení ze strany rodiny. A samozřejmě jako bonus lenochod; zvířecí familiár všem demonstrující její vinu. Protože takhle to v Zinzině světě chodí: ti, kdo mohou za něčí smrt, získávají zvířecího – doživotního – společníka (možná si na něco podobného vzpomínáte z Pullmanova Zlatého kompasu, ale tady to opravdu není výhra). Moc, která za tím stojí, nikdo nechápe. Ale co taky potřebujete chápat, když to vidíte? Zvířetníci jsou prostě zločinci, žijí v ghettech (pokud je rovnou nepopravují) a jejich život či smrt normální lidi nezajímají… A tak Zinzi, která se připlete k podivnému případu zmizelé popové hvězdičky, ví, že buď své problémy vyřeší sama, nebo skončí jako smetí pohozené mezi kontejnery. I se svým lenochodem.

Městská fantasy? Ghetto fantasy!

V loňském roce rozjeli v plzeňském nakladatelství Laser-books další knižní řadu, tentokráte věnovanou populárnímu subžánru městské fantasy. Na rozjezd nám dopřáli Kroniky železného druida – zábavný mix všech možných mytologií zasazených do současné Ameriky (kterému se někdy v blízké budoucnosti také podíváme na zoubek – už proto, abychom zjistili, čím si tohle sice svěží, ale nijak převratné dílko zasloužilo nominaci na fantasy roku), ale opravdu zásadní počin, který by neměl uniknout ani lidem jinak se o fantastiku nezajímajícím, přišel až nyní. Zoo City je druhý román Jihoafričanky Lauren Beukesové – a už sám autorčin původ stojí za pozornost. Po loni vydaném Hanu Rajaniemim (anglicky píšící Fin se u nás uvedl skvělým Kvantovým zlodějem) se nám dostává v krátké době dalšího výrazného exotického hlasu. Hlasu, který dává naplno rozeznít názvu knižní řady, v níž vychází – Style. Protože právě stylu má Beukesová na rozdávání. Však si toho všiml i William Gibson, jehož pochvalu si můžete přečíst na obálce českého vydání.

Čímž je jasné, že myšlen je především styl literární, nikoliv oblékání – v osmdesátých letech bychom Beukesovou bez problémů zařadili ke kyberpunkerům, byť v jejím románu nenarazíme ani na jeden slot do hlavy, matrix či nadnárodní korporaci. Jenže to byly vždy jen vnější znaky. Důležitým byl jazyk, kterým kyberpunkeři psali – nabitý informacemi, speciálními termíny a svéráznou poetikou vycházející z aplikace rockových a punkových hudebních postupů na psaný text. Tehdy, v osmdesátých letech, se tak nejlépe psala sci-fi, ale kovaní kyberpunkeři se později uchytili u hororů či v mainstreamu, jen ta fantasy šla pořád trochu stranou (pokud nepočítáme podivné hybridy typu Williamsovy Jinozemě či Jordanova Kola času, kde se do tradičních tolkienovských eposů zasadily kyberpunkové motivy, nikoliv styl). Teprve Beukesová našla ten správný klíč, který by se snad dal považovat za ukazatel cesty.

„Lauren Beukesová je hodně, hodně dobrá… má nenucený, k dokonalosti vybroušený styl.“

William Gibson, autor Neuromancera

Její román není ani tak městskou fantasy, která reflektuje město (nebo moderní společnost) a jeho mýtus jako celek, ale prostě ghetto fantasy. Zinzin svět je prostě slum, skládka ztracených existencí, kde silnější požírají slabší, každý se snaží protlouct s co nejmenšími myšlenkami na morálku a lepší život jen matně tuší za hranicemi nablýskaných a nedostupných čtvrtí nebo za bariérou Před tím (tedy než to jako Zinzi grandiózně podělali a zabouchli si do tohoto světa dveře). V tomto ohledu nelze nevzpomenout, že Jižní Afrika dala fantastice nedávno skvělý film District 9 režiséra Neilla Blomkampa. Oproti této dokumentárně-akční pecce je Zoo City více hozené do detektivky ve stylu drsné školy, kde se ironií a vtipem nešetří, ale nenechte se zmýlit. Kniha je to depresivní a bezvýchodná a Zinzi je… jo, přesně tam.

Jihoafrická královna wisecracků

Lauren Beukesová má cit pro práci s „africkými“ motivy religionistickými (pozůstatky šamanské magie obohacené o Protiproud – tedy sílu stojící za familiáry), historickými (kruté poznámky typu „Rozsekat někoho na kusy je pěkná dřina. Zeptejte se Hutuů.“) i kulturními (zápletka přivede Zinzi do světa populární hudby) či prostě obecnými („Doprava v Joburgu je jako demokratizační proces. Vždycky, když už to vypadá, že se to někam pohne a všichni se dostaneme o kus dál, skončíte v další zácpě.“) Zároveň se však neutápí v nějaké lokální nesrozumitelnosti. V jádru knihy je univerzální žánrová zápletka (Zinzi se živí pátráním po ztracených věcech, poruší své zásady a svolí najít pohřešovanou osobu, načež se logicky stane ženskou na odstřel…) a je zde i dostatek obecně globálních styčných prvků (od mobilů přes skutečnost, že korupce, podvodné maily a rozřezávání lidí a jejich familiárů je aplikovatelné od Johannesburgu po Chánov).

Skvělým prvkem je i doplnění knihy o dokumentární bonusy (to jsme u Blomkampa měli také, což?) – od rozhovorů se zvířetníky po celém světě o jejich zkušenostech (a tedy vztahu společnosti k jejich problematice – přičemž slovo problematika používám záměrně pro jeho snadné propojení se slovy jako řešení a konečné), přes reportáže o hudebních producentech či přepis informační stránky z online databáze dokumentů o filmu, který byl natočen o prvním známém zvířetníkovi (včetně komentářů uživatelů a poznámce o vítězství). K síle těchto bonusů přispívá i to, že za některými nestojí Beukesová, ale účastníci jí vyhlášené povídkové soutěže. Rozmanitost je tedy zaručena. Posledním potěšením pro čtenáře je pak rozhovor s autorkou na konci knihy (o tradičním medailonku ani nemluvě).

Takže znovu: Zoo City je kruté i zábavné, dobrodružné i analytické, a ano, opravdu zásadní. Rozhodně kniha, se kterou se budeme v tomto roce setkávat v nejrůznějších žebříčcích, anketách a přehledech… a v následujících letech si to snad zopakujeme i s dalšími autorčinými knihami.

Lauren Beukesová: Zoo City

brožovaná, překlad Daniela Orlando, obálka John Picacio, 336 stran

Recenze převzata ze serveru Knihožrout.