Ocenění

Obsah XB-1 4/2014

Autor | Obsahy čísel | Středa 26 Březen 2014 8.00

Obsah XB-1 4/2014

Zahraniční SF

Derek Künsken: Cesta Jehly

(The Way of the Needle, 2012)

Ken Liu: Specifika vybraných druhů v oblasti tvorby knih

(The Bookmaking Habits of Select Species, 2012)

Daniel Abraham: Balfour a Meriwether v příběhu psů z harrowmoorských blat

(Balfour and Meriwether in The Incident of the Harrowmoor Dogs, 2013)

Domácí SF

Kristýna Obrdlíková: Ocharivo

Jana Rečková: Zácpa

Jakub Marek: Chronokatexe

Julie Nováková: Specialita šéfkuchaře

Božena Čechalová: Vzpomínky na fázi beta

Publicistika

Julie Nováková: Rozhovor s Kenem Liu

Ivan Adamovič: Nesmrtelné volání utopie

Aleš Smutný: Utopické revoluce v dystopických režimech

Fantastická věda

Asteroid pod parou; E-vousy; Podivné dědictví neandrtálců;

Výbuch u sousedů v M82

Filmfaroniáda

Filmové premiéry; Robocop; Já, Frankenstein;

Paranormal Activity: Prokletí; Lego příběh; Klapka!

Vivisektor

Čtenáři čtenářům; Petr Stančík: Mlýn na mumie;

Susan Ee: Pád andělů; Jasper Fforde: Poslední drakobijce;

Mark Hodder: Podivná záležitost se Skákajícím Jackem;

David Šenk: Proudové šílenství; Vlado Ríša: Stříbrný paprsek;

Martin Gilar: Zamrzlý vesmír; David Gerrold: H.A.R.L.I.E. verze 2.0;

Josef Pecinovský: Děti plástve; James S. A. Corey: Kalibánova válka;

Iron Man: Démon v lahvi; Nové knihy

Autor obálky: Alex Popescu

1 595 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 25 »

  1. Comment by squire — 26.3.2014 @ 9.40

    Yay! A Balfour a Merriwhatever (já se to snad nenaučím) je prostě skvělý, moc se těším:) 

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 1

  2. Comment by Cloudy — 26.3.2014 @ 12.06

    Dva XBčkoví novicové a Abraham, co víc si přát? No snad jen abychom ze Speciality šéfkuchaře nedostali Zácpu.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 0

  3. Comment by memnon666 — 26.3.2014 @ 14.45

    Je to jenom můj zrak a nebo je ten text na obálce „nečitelný“? (české povídky okolo rečkové)

    Oblíbené. Líbí/nelíbí: Thumb up 4 Thumb down 0

  4. Comment by idle — 26.3.2014 @ 14.50

    Ono to bude na papíře asi vypadat trochu jinak, ale je fakt, že zrovna kontrastní to není.

    Oblíbené. Líbí/nelíbí: Thumb up 6 Thumb down 0

  5. Comment by Jana Dvořáčková — 26.3.2014 @ 19.03

    squire: Hele, žádný démon na obálce a přesto tam máš povídku :).
    Obsah obecně vypadá sympaticky.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 1

  6. Comment by squire — 26.3.2014 @ 19.28

    Jana: No doteď to bylo tři z pěti, tak teď je to fifty fifty:) I když podle pohledu na obálku bych svoji povídku skoro nenašla, jak pěkně splývá s pozadím. Ještěže je tu ten obsah:)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 2

  7. Comment by cojone — 26.3.2014 @ 20.25

    Diky za Kena Liu – hlavne za rozhovor, protoze bohuzel zrovna vybrana povidka je jedna z jeho slabsich, i kdyz stale slusny nadprumer:)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 3

  8. Comment by Dilvermoon — 26.3.2014 @ 23.21

    Jak jsem mezi recenzemi zahlédl „Jasper Fforde“, hned jsem si představil další Středu Další. Že by mi něco uniklo? Bohužel ne. Škoda. Jinak jsem ale zvědav na Kena Liu, svou premiéru v XB zvládl z mého pohledu opravdu na výbornou, trochu jsem si potěšeně zahýkal, snad to bude v podobném duchu i tentokrát :-)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 3 Thumb down 0

  9. Comment by memnon666 — 2.4.2014 @ 9.17

    Mno tak naživo to teda lepší není, :/

    Oblíbené. Líbí/nelíbí: Thumb up 4 Thumb down 0

  10. Comment by arwenu — 2.4.2014 @ 18.32

    Netušila jsem, že Pavel Houser publikuje v zahraničí jako Ken Liu :)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 2

  11. Comment by Kim — 3.4.2014 @ 7.10

    právě čtu

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  12. Comment by Cloudy — 3.4.2014 @ 12.01

    Povídku Cesta Jehly ani nemusím číst. Potom, co včera pošťák doručil časopis ve stavu, v jakém ho doručil, vím naprosto přesně, kam mu tu Jehlu vrazím, až půjde kolem příště.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 1

  13. Comment by Kim — 4.4.2014 @ 10.17

    Hidden due to low comment rating. Click here to see.

    Neoblíbené. Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 4

  14. Comment by Ronkar — 4.4.2014 @ 16.21

    Česká sekce je teda hooodně nabušená :D

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  15. Comment by Dilvermoon — 5.4.2014 @ 8.18

    Tentokrát mě potěšil i optimistický sloupek, navíc s oznámením, že Kroniky karmínových kamenů hodlají pokračovat. Jedna je na cestě a dvě další se chystají. Jsem zvědav, na co se zaměří.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  16. Comment by Jana Dvořáčková — 6.4.2014 @ 11.30

    Česká sekce je hodně rozmanitá :).
    Mým favoritem se stala „Zácpa.“ Furt jsem čekala, co z toho bude a ono tohle :). Hodně jsem se bavila a připadalo mi, jako bych také nějaký ten pohárek dostala :). Fakt jsem měla při čtení takový povznášející pocit.

    „Ocharivo“ je pěkně napsané, ale námět mě moc nezaujal. Ještě dočítám, třeba budu překvapena :).
    Nejde o zápor povídky, spíš vyhraněnost čtenáře – za to nemůže nikdo, to tak prostě je :).

    „Specialita šéfkuchaře“ mi připomněla „Božský pokrm“ od Clarka. Mírně překvapila na konci, ale bylo mi jasné, o co tématicky půjde :). Každé originální zpracovná se počítá.

    „Chronokatexe“ je taková klasika, prostě fajn povídka, od jejíhož autora si zase ráda něco přečtu. 

    „Vzpomínky na fázi beta“ jsou zvláštní tím, že jsou, tedy podle toho, co si pamatuji z rohovoru, možná trochu osobní. Třeba nemám pravdu, každopádně povídka se mi líbila.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 1

  17. Comment by squire — 6.4.2014 @ 19.15

    Jana: Ale jo, máš pravdu. Tahle povídka ze mě vypadla zhruba v té době, co jsme obíhali to nekonečné kolečko po dětských psychologiích, psychiatriích a neurologiích, což je ubíjející procedura, kterou si vyzobe každý rodič autistického dítěte – určit diagnózu je u takhle malých dětí ošemetné a přitom bez diagnózy nemáte nárok na žádnou odbornou pomoc, léky, logopedii, asistenci, neřknu-li příspěvek pro hendikepované, nic. Bylo to bídné období, tak jsem z toho aspoň vysekala optimistickou povídku:)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 1

  18. Comment by Jana Dvořáčková — 6.4.2014 @ 20.25

    squire: Doufám, že ti všechny ty posudky a žádosti o nejrůznější příspěvky a jinou pomoc dopadly dobře. Z vlastní a i ze zkušeností kolegů z práce vím, že o něco žádat je kolikrát skoro jako chtít to z kapes doktorů a posudkářů. Někteří se chovají fakt hnusně. Uzdravují lidi jak na běžícím pásu – ha, žeby námět na povídku :).
    V práci autistu máme, ale je to starší muž a podrobnosti o jeho stavu neznám. Komunikace s ním je těžší a chce to dost trpělivosti po něm třeba jen něco chtít.
    Správně, buď optimista, držím palečky, aby u vás všechno probíhalo co nejklidněji a hladce.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  19. Comment by squire — 6.4.2014 @ 21.29

    Jana: No, po téměř dvou roce zkušeností se systémem můžu říct, že nám to dopadlo tak napůl. Na jedné straně nám uznali nárok na speciální vzdělávací potřeby, takže dcera může chodit do specializované školky pro autisty. Nemusím tak platit těžké peníze za asistenta, kterého by jinak potřebovala, aby zvládla normální školku. Na druhé straně mou dceru, která neumí mluvit, nezorientuje se v prostoru ani v čase, sama se hygienicky neobslouží ani nenají a tak dále, vyhodnotili jako „závislou na péči jiné osoby v prvním stupni“ (ze tří), za což mám nárok na tři tisíce měsíčně. (Do práce samozřejmě chodit nemůžu, speciální školka funguje průměrně patnáct dní v měsíci). Jak to dělají matky samoživitelky, netuším….

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  20. Comment by Jana Dvořáčková — 7.4.2014 @ 17.23

    squire: Nevím, jestli je dobré to řešit tady, ale pokud dcera potřebuje Tvou péči a sama to nedokáže, patří do trojky úplně bez debat. Odvolala bych se, pokud jsi to ještě neudělala. Posudkáři rádi věci odbudou a snaží se lidi zastrašit.
    Často se i dětí ptají na záludné otázky, podle nichž pak jako by odvodí, že dítě je schopné něco udělat, i když není.
    Myslím, že třeba i na příspěvek na dopravu bys mohla mít nárok, protože dcera určitě sama nejezdí a něco to stojí.

    Od ledna letošního roku platí nové, respektive staré způsoby, kdy se postižený posuzoval podle zdravotního stavu a strašně záleží na tom, jak doktor ty zdravotní nedostatky formuluje.
    Ještě v prosinci minulého roku chodili do domácností postižených pracovníci z odboru péče o ZP a zkoumali, jestli se právě ten dotyčný dokáže sám o sebe postarat.
    Měli na to tabulku, vyptávali se, šmejdili po domě.

    Já to nezažila. Já se mizerně orientuji v prostoru a jet někam, kde jsem zatím nebyla, je utrpení, stejně jako třeba číst v mapách a jízdních řádech, vidět názvy ulic, či jiné pouliční popisky… a nejen to. Zneužívám k tomu přátele a kolegy z práce :).
    Když třeba něco píšu, mám to hodně zvětšené a používám ještě různé vychytávky, ale zase do toho nemůžu čučet dlouho, takže vlastně napíšu prd :). 
    Bylo mi proti srsti, aby mi po bytě šmejdila pracovnice a kupodivu pochopili, že můj problém je spíš ten orientační, než schopnost si uvařit a umýt se. Bylo to snad poprvé, co jsem narazila na člověka, který mě v tomhle pochopil a netvářil se přitom povýšeně.

    Také se ale třeba stalo, že přišli ke stařence, zeptali se jí, jestli ví, kde má umyvadlo, jestli ví, jak se vaří čaj a shledali ji zdravou, protože se umyje a uvaří si jídlo. Už nezáleželo na tom, že byla na vozíku s půlkou těla ochrnutou.

    Je mi jasné, že sis určitě hromadu věcí zjistila, ale kdybys měla nějaký problém, nebo si chtěla jenom pokecat, klidně mi napiš.
    Nedělám v oboru, jen žiju celý život se ZP a znám hromadu podobných lidí. Kolikrát je až k pláči jak s nimi dokáže systém vyběhnout.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 1

  21. Comment by squire — 7.4.2014 @ 20.05

    Jana: Šmejdilku po bytě jsme měli taky:) Myslím, že to je jeden z důvodů, proč mám přiznáno tak málo: šmejdilka víc než na dceru koukala na počet pokojů a když zjistila, že máme podlahovou plochu skoro 120 metrů, usoudila zřejmě, že jsme honorace, která almužnu státu nepotřebuje. 

    To posuzování znám. On je rozdíl mezi tím umět něco, a být toho aktuálně schopný. Dcera udrží lžíci, trefí se do talíře, trefí se do pusy: ergo kladívko, umí se najíst sama. Jenže: má problém s udržením koncentrace – aby se opravdu najedla, musím u ní sedět a připomínat jí, že jí. Jinak zůstane sedět s nabranou lžící kdesi mezi talířem a pusou klidně deset minut, a nakonec od toho odejde, aniž by to snědla. Jenže tohle už nikoho nezajímá, najíst se přece umí… a takhle je to se vším.

    Kamarádek s dětmi s různými stupni se ZTP mám taky hafo, tyhlety osudy sdružují (ostatně, nakonec se všichni sejdeme v pedagogicko-psychologické poradně, že…). Nakonec je to to, co mi dost pomáhá nepropadat panice, protože koneckonců Hanka je, přes všechna svá specifika, pořád alespoň mobilní, a navíc neagresivní, takže můžeme používat MHD bez problémů. Čím prochází kamarádka se synem, který je po DMO na vozíku a ještě navrch má autismus, to jsou teprve historie. Počínaje pojišťovnou, která odmítla proplatit potřebný vozík, a konče autem, které si nakonec museli koupit, protože šalinama to fakt nešlo…

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  22. Comment by Jana Dvořáčková — 8.4.2014 @ 16.43

    squire: To je děs a hrůza, jenomže je to věc, která se bohužel opakuje. Některé tyhlety úřednice jako by si hojily zmrzačená ega. Záhadou mi je, proč se to jeví jako celoplošná záležitost – že tě dokáže soudit cizí člověk způsobem, kterým ty by ses nechovala ani ke psům na ulici. Nad takové bestie je fajn se povznést, ale trvá to.
    Já třeba i obrečela různé schůzky a pohovory, když se mě tam ptali třeba „proč chci pracovat, když skoro nevidím.“
    Tehdy jsem jim neuměla odpovídat, teďka by tu odpověď slyšet nechtěli.

    Musím mamky různě postižených dětí obdivovat pro to, co všechno dokážou a dovedou skousnout od okolí.
    Asi se to lehce řekne, ale pokud něco nevyšlo jednou, neznamená to, že to nevyjde podruhé. Nevzdávala bych se, nikdy.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  23. Comment by Jana Dvořáčková — 8.4.2014 @ 17.02

    Ohledně zahraničních povídek:
    „Cesta jehly“ má šíleně ujeté, pardon nepředstavitelné kulisy. Je to něco, nad čím i cokoli sci-fi (hlavně tedy fi) bledne. Tedy ne, že by se mi povídka nějak extra líbila, spíš mě zaujala její zvláštní originalita, byť mě tedy místy štvalo množství neustále se opakujících jehel a hrotů a špiček…

    Říkala jsem si „jo, dobrý, další třeba tak šílená nebude :).“ A ona je a opět originálně.
    Rozhovor s autorem Kenem Liu jsem četla před ní a dobře jsem udělala.

    Kupodivu Abrahama se číst nebojím. Jdu na něj :).

    Mám z toho celého pocit, jako by doteď většina autorů psala, (když to zase k něčemu přirovnám) ze zásob obrovského šuplete obsahujícího „známé věci.“ To jsou ve SF takové ty klasické vesmírné bitvy a výstřelky biologie a jiných věd, kontakty s mimozemšťany, kolonizace a různé hrátky s UI všeho druhu…
    Minimálně dvě zahraniční povídky z tohoto čísla ale napovídají tomu, že ono šuple má ještě skrytou přihrádku obsahující „cokoli, co si ani čtenář nedokáže představit.“

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  24. Comment by p.urban — 19.4.2014 @ 10.37

    Ten robot v Ocharivu se jmenoval Diana, nebo Amee? 

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 1

  25. Comment by Cloudy — 27.4.2014 @ 14.32

    Na květnových XBčkách už nejspíš zasychá barva z tiskárny, dubnové číslo by ještě nějakou tu poznámku sneslo.

    S Cestou Jehly jsem měl problém hned dvojího typu. Dějově klasický kung-fu příběh, kdy je žák povolán svým mistrem k provedení jakéhosi „inauguračního“ zabití, je zasazen do neokoukaného prostředí. V rámci povídek vydaných v XB-1 mi ale právě prostředí silně připomínalo Andersonův Epilog, který se z hlavy tak snadno nedostane, takže ta neokoukanost se jaksi minula účinkem. A abych zůstal u XBčkových povídek, pak Lynchova Postavil zeď, aby ji zbořil mi byla v rámci kung-fu SF sympatičtější, protože se nesnažila být za každou cenu tak jiná. Zkrátka, když už byla forma (nikoli ta literární) tak extrémně odtržená, pak jsem od obsahu čekal něco víc.

    Ken Liu dokázal ve Specifikách… učinit z encyklopedického výčtu dějovou záležitost. To je jedna věc, která mě překvapila a mile potěšila, protože Lano je svět už nebude tak osamělé. Překvapilo mě ale i hodnocení na Legii, které je na poměry zahraničních povídek opravdu nízké a nikde žádný komentář, škoda.

    A teď ten Abraham. Vždycky cítím potřebu se k jeho tvorbě vyjadřovat, ale hlodá ve mně obava, zda u ostatních existuje potřeba to po mně číst. Zatím poslední Balfour a Meriwether se krom své dobrodružné části věnuje i dvěma citlivým tématům. Bylo by opravdu velmi zvláštní, kdyby tandem Británie – Podzemní říše nebyl ve skutečnosti Spojené státy – Afghánistán, to by ani nebyl Abraham. K nesnadné situaci se nevyjadřuje (v závěrečné části ten stav ve skutečnosti nikdo neodsoudí), jen na ni poukazuje. Druhým tématem je samozřejmě homosexualita, což dneska sice nikoho nerozhodí, přesto je díky tomu příchuť povídky mírně pikantní. Po všech stránkách solidní práce.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.