Obsah XB-1 4/2014
Obsah XB-1 4/2014
Zahraniční SF
Derek Künsken: Cesta Jehly
(The Way of the Needle, 2012)
Ken Liu: Specifika vybraných druhů v oblasti tvorby knih
(The Bookmaking Habits of Select Species, 2012)
Daniel Abraham: Balfour a Meriwether v příběhu psů z harrowmoorských blat
(Balfour and Meriwether in The Incident of the Harrowmoor Dogs, 2013)
•
Domácí SF
Kristýna Obrdlíková: Ocharivo
Jana Rečková: Zácpa
Jakub Marek: Chronokatexe
Julie Nováková: Specialita šéfkuchaře
Božena Čechalová: Vzpomínky na fázi beta
•
Publicistika
Julie Nováková: Rozhovor s Kenem Liu
Ivan Adamovič: Nesmrtelné volání utopie
Aleš Smutný: Utopické revoluce v dystopických režimech
•
Fantastická věda
Asteroid pod parou; E-vousy; Podivné dědictví neandrtálců;
Výbuch u sousedů v M82
•
Filmfaroniáda
Filmové premiéry; Robocop; Já, Frankenstein;
Paranormal Activity: Prokletí; Lego příběh; Klapka!
•
Vivisektor
Čtenáři čtenářům; Petr Stančík: Mlýn na mumie;
Susan Ee: Pád andělů; Jasper Fforde: Poslední drakobijce;
Mark Hodder: Podivná záležitost se Skákajícím Jackem;
David Šenk: Proudové šílenství; Vlado Ríša: Stříbrný paprsek;
Martin Gilar: Zamrzlý vesmír; David Gerrold: H.A.R.L.I.E. verze 2.0;
Josef Pecinovský: Děti plástve; James S. A. Corey: Kalibánova válka;
Iron Man: Démon v lahvi; Nové knihy
•
Autor obálky: Alex Popescu
•
2 706 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Jana: Šmejdilku po bytě jsme měli taky:) Myslím, že to je jeden z důvodů, proč mám přiznáno tak málo: šmejdilka víc než na dceru koukala na počet pokojů a když zjistila, že máme podlahovou plochu skoro 120 metrů, usoudila zřejmě, že jsme honorace, která almužnu státu nepotřebuje.
To posuzování znám. On je rozdíl mezi tím umět něco, a být toho aktuálně schopný. Dcera udrží lžíci, trefí se do talíře, trefí se do pusy: ergo kladívko, umí se najíst sama. Jenže: má problém s udržením koncentrace – aby se opravdu najedla, musím u ní sedět a připomínat jí, že jí. Jinak zůstane sedět s nabranou lžící kdesi mezi talířem a pusou klidně deset minut, a nakonec od toho odejde, aniž by to snědla. Jenže tohle už nikoho nezajímá, najíst se přece umí… a takhle je to se vším.
Kamarádek s dětmi s různými stupni se ZTP mám taky hafo, tyhlety osudy sdružují (ostatně, nakonec se všichni sejdeme v pedagogicko-psychologické poradně, že…). Nakonec je to to, co mi dost pomáhá nepropadat panice, protože koneckonců Hanka je, přes všechna svá specifika, pořád alespoň mobilní, a navíc neagresivní, takže můžeme používat MHD bez problémů. Čím prochází kamarádka se synem, který je po DMO na vozíku a ještě navrch má autismus, to jsou teprve historie. Počínaje pojišťovnou, která odmítla proplatit potřebný vozík, a konče autem, které si nakonec museli koupit, protože šalinama to fakt nešlo…
squire: To je děs a hrůza, jenomže je to věc, která se bohužel opakuje. Některé tyhlety úřednice jako by si hojily zmrzačená ega. Záhadou mi je, proč se to jeví jako celoplošná záležitost – že tě dokáže soudit cizí člověk způsobem, kterým ty by ses nechovala ani ke psům na ulici. Nad takové bestie je fajn se povznést, ale trvá to.
Já třeba i obrečela různé schůzky a pohovory, když se mě tam ptali třeba „proč chci pracovat, když skoro nevidím.“
Tehdy jsem jim neuměla odpovídat, teďka by tu odpověď slyšet nechtěli.
Musím mamky různě postižených dětí obdivovat pro to, co všechno dokážou a dovedou skousnout od okolí.
Asi se to lehce řekne, ale pokud něco nevyšlo jednou, neznamená to, že to nevyjde podruhé. Nevzdávala bych se, nikdy.
Ohledně zahraničních povídek:
„Cesta jehly“ má šíleně ujeté, pardon nepředstavitelné kulisy. Je to něco, nad čím i cokoli sci-fi (hlavně tedy fi) bledne. Tedy ne, že by se mi povídka nějak extra líbila, spíš mě zaujala její zvláštní originalita, byť mě tedy místy štvalo množství neustále se opakujících jehel a hrotů a špiček…
Říkala jsem si „jo, dobrý, další třeba tak šílená nebude :).“ A ona je a opět originálně.
Rozhovor s autorem Kenem Liu jsem četla před ní a dobře jsem udělala.
Kupodivu Abrahama se číst nebojím. Jdu na něj :).
Mám z toho celého pocit, jako by doteď většina autorů psala, (když to zase k něčemu přirovnám) ze zásob obrovského šuplete obsahujícího „známé věci.“ To jsou ve SF takové ty klasické vesmírné bitvy a výstřelky biologie a jiných věd, kontakty s mimozemšťany, kolonizace a různé hrátky s UI všeho druhu…
Minimálně dvě zahraniční povídky z tohoto čísla ale napovídají tomu, že ono šuple má ještě skrytou přihrádku obsahující „cokoli, co si ani čtenář nedokáže představit.“
Ten robot v Ocharivu se jmenoval Diana, nebo Amee?
Na květnových XBčkách už nejspíš zasychá barva z tiskárny, dubnové číslo by ještě nějakou tu poznámku sneslo.
S Cestou Jehly jsem měl problém hned dvojího typu. Dějově klasický kung-fu příběh, kdy je žák povolán svým mistrem k provedení jakéhosi „inauguračního“ zabití, je zasazen do neokoukaného prostředí. V rámci povídek vydaných v XB-1 mi ale právě prostředí silně připomínalo Andersonův Epilog, který se z hlavy tak snadno nedostane, takže ta neokoukanost se jaksi minula účinkem. A abych zůstal u XBčkových povídek, pak Lynchova Postavil zeď, aby ji zbořil mi byla v rámci kung-fu SF sympatičtější, protože se nesnažila být za každou cenu tak jiná. Zkrátka, když už byla forma (nikoli ta literární) tak extrémně odtržená, pak jsem od obsahu čekal něco víc.
Ken Liu dokázal ve Specifikách… učinit z encyklopedického výčtu dějovou záležitost. To je jedna věc, která mě překvapila a mile potěšila, protože Lano je svět už nebude tak osamělé. Překvapilo mě ale i hodnocení na Legii, které je na poměry zahraničních povídek opravdu nízké a nikde žádný komentář, škoda.
A teď ten Abraham. Vždycky cítím potřebu se k jeho tvorbě vyjadřovat, ale hlodá ve mně obava, zda u ostatních existuje potřeba to po mně číst. Zatím poslední Balfour a Meriwether se krom své dobrodružné části věnuje i dvěma citlivým tématům. Bylo by opravdu velmi zvláštní, kdyby tandem Británie – Podzemní říše nebyl ve skutečnosti Spojené státy – Afghánistán, to by ani nebyl Abraham. K nesnadné situaci se nevyjadřuje (v závěrečné části ten stav ve skutečnosti nikdo neodsoudí), jen na ni poukazuje. Druhým tématem je samozřejmě homosexualita, což dneska sice nikoho nerozhodí, přesto je díky tomu příchuť povídky mírně pikantní. Po všech stránkách solidní práce.