Loading ...Obsah XB-1 9/2015
Obsah XB-1 9/2015
Zahraniční SF
Jason Sanford: Paprika
(Paprika, 2013, překlad Karel Makovský)
Mike Resnick: Sedm pohledů na Olduvaiskou rokli
(Seven Views of Olduvai Gorge, 1994, překlad Adéla Bartlová)
- ceny Hugo a Nebula, nominace na cenu Locus
•
Domácí SF
Lukáš Hrdlička: Manuru
Jana Dvořáčková: Dvanáctá strážkyně
David Šenk: Běžec
Pavel Urban: Rekrut
•
Publicistika
Jason Sanford: Minulost, současnost a budoucnost fandomu
Roman Bílek: České tváře, které poznal svět 2
•
Fantastická věda
Nejjasnější supernova; Kde se vzala savana?;
První mozková síť – brainet
•
Filmfaroniáda
Filmové premiéry; Terminator: Genisys; Projekt minulost;
Méďa 2; Ant-Man; Chapppie; Klapka!
•
Vivisektor
Čtenáři čtenářům; Luděk Frýbort: Pod znamením půlměsíce;
Vlado Ríša: Hvězdní vandráci;
Jaromír Tkadleček: Žgrgle – dva valašské kriminální příběhy;
Zuzana Černá: Tajemství; Stephen King: Revival;
Ramón Gómez de la Serna: Kinolandie; Sebastian Rainer: Mysterium tremendum;
Lisa Jackson: Prokletí; Grégory Samak: Tajná kniha;
Taran Matharu: Učedník; Myung-Hee Kim: Simon Sues I. – Předvolání ďábla;
Nové knihy
•
Autor obálky: Jan Štěpánek
•
1 601 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Loading...
Skvělý tandem v zahraniční sekci, Resnick už se dlouho neobjevil. Obálka fajn, ale text je spíš pro křížovkáře.
Poznámka: Sanfordova Paprika je inspirována Paprikou Satoši Kona, nikoli Tinto Brasse. Snad příště
Novela Mikea Resnicka je letošním slíbeným reprintem (minulý rok v září se takto objevil Trnatec od Holdstocka a Kilwortha). Čtenáři ji mohou znát v překladu „Sedm vzorků z Olduvaiské rokle“ z magazínu F&SF 3/1996 a znovu se tak objevuje po téměř dvaceti letech…
Ide o horor, či sa mi to iba zdá?
Pokud to má být narážka na obálku, tak ta se myslím vztahuje k jedné z domácích prací. Hororové číslo přijde na řadu až v říjnu stejně jako minulý rok…
Aha, ja som si myslel, že sa vzťahuje na toho Resnicka
Nie je niečo od Iana McDonalda alebo Jonathana L. Howarda?
Letos nikoli.
Na tú Papriku som zvedavý, ak je to niečo zo sveta, kde sa odohrávalo výborné japonské anime, tak to bude veľmi zaujímavé…
Je to volně inspirováno, víc sám Jason zde: http://www.jasonsanford.com/blog/2014/6/my-story-paprika-podcast-on-escape-pod
Poté, co jsem osvobodila časopis ze schránky a ještě ve společných prostorách domu jej začala prohlížet, jsem pochopitelně došla ke své povídce a byla zvědavá na ilustrace. No a díky takové té lehce erotické jsem zakopla na schodech, přičemž mi z tašky vypadl jogurt, který se velmi nešikovně rozstříkl všude možně. Takže díky, Dane Růžičko, jdu vytírat chodbu. A za ilustrace samozřejmě. Mám čumět pod nohy, ne na zadeček hlavního hrdiny
.
Ale no tak. Snad jsem vás svým vlahým dívčím povzdechnutím neodradila od hodnocení ostatních povídek, proboha
. Jen do toho, mně si vůbec nevšímejte 
.
V září vyšel asi nejpodivnější Sanford, jakého jsem kdy četl. Možná jsem povídkovou Papriku pochopil úplně špatně: Satoshi (Kon) je zde vyvedený jako tvůrce nebo restaurátor hraček, díky nanotechnologiím v podstatě zvěčňuje vzpomínky. Paprika je zde jednou ze sestrojených bytostí, jejímž hlavním úkolem je zvěčnit přesnou kopii původní lidské osobnosti. Oproti filmu je postava Papriky úplně někde jinde, není bytostí, která by překračovala hranice mezi realitou a snem. Spíš to vypadá, jako by snem byl celý příběh (třeba díky obrovským časovým měřítkům), a to už je zase čistokrevný Sanford.
Tak jako pokaždé, i v případě Sedmi pohledů na Olduvaiskou rokli napíšu, že Resnick je zase super. Z medailonku si vybavuju otázku, zda čtenáři ocení znovuuvedení starších prací v novém překladu. No samozřejmě, že ano
Když už padnul za vlast (vlastně zadek) jogurt, tak si dovolím i pár slov k Dvanácté strážkyni. Výhrady mám dvě. První je onen zlom, kdy se příběh přesune jinam v čase (není úplně zřejmé zda vpřed nebo vzad) a prostoru. Možná to byl záměr, ale ono to v první moment působí tak, že sledujeme příběh původní strážkyně a nikoli strážkyně nové. Namísto doplňujících se dějových linií tu jsou jakoby dvě povídky v jedné. Druhou věcí, která trochu zamrzí, je minimální vykreslení fatálnosti situace člověka zajatého pro dobro lidstva. On si přijede na stanici vyřešit jen nějaký technický problém, ale doma na něj možná čeká manželka s večeří, děti zůstaly nevyzvednuté ve školce a já nevím, co ještě.