Kdysi dávno jsem byla věrným fanouškem Karla Maye a westernů. Dokonce si pamatuji, jak jsem se na zoufale nudných hodinách němčiny s učiteli hádala, že Mayovku během výuky číst můžu, protože je od německého autora a tak se to vlastně počítá… A tak když jsem se poprvé dočetla o knize slovenského spisovatele Juraje Červenáka s názvem Chřestýš Callahan, která v sobě spojuje prvky správných westernů ze staré školy s prvky fantasy, bylo naprosto jasné, že ji musím mít a do časů, kdy byli mými nejlepšími přáteli Vinnetou s Old Shatterhandem, se alespoň na pár chvil vrátit. Callahan splnil vše, co jsem od něj očekávala a dokonce přihodil i něco trochu navíc. Pokud jste stejně jako já Maye za mlada přímo hltali, je Callahan čtení, které by ve vaší knihovně chybět nemělo. A šanci byste mu měli dát i v případě, že westerny vaším šálkem čaje nikdy nebyly.

Chřestýš Callahan je lovec hlav. Drsňák, jehož jméno na divokém západě něco znamená; stejně tak jako jména jeho dvou nejvěrnějších společnic Krásky a Bestie. Jen málokterý padouch je Callahanovi výzvou a v sedlové brašně mu obvykle nechybí poctivě zakonzervovaná hlava či dvě, což může na cestách leckdy způsobit nějaké to nepříjemné nedorozumění. Callahan a jeho dvě bouchačky jsou postrachem každého bandity, ovšem Divoký západ skýtá mnohem více nebezpečí, než jsou nějací ti zloději dobytka a násilníci. Taková nebezpečí, o kterých si domorodci pouze šeptají a bílí muži včetně našeho hrdiny, se jim vysmívají a považují je za pouhé báchorky pověrčivých divochů. Alespoň do toho okamžiku, než se s nimi setkají na vlastní kůži… Kniha je sbírkou tří povídek, z nichž dvě jsou vcelku kraťoučké, a ta prostřední je novelou o několika kapitolách. Povídky na sebe nikterak nenavazují, pouze v té poslední Callahan přestává být k nadpřirozenu tolik skeptický, a také trochu vzpomíná na staré a ne až tak úplně dobré časy, navíc lze každý z příběhů číst i samostatně. Autor si však prostředí Divokého západu vyloženě užívá a používá mnoho fiktivních i skutečných reálií. Čtenáři se tak díky němu mohou znovu setkat s bandou Wyatta Earpa a dozvědět se pravdu o Apačích, což by i dnes mohlo některým trochu zbortit dětské iluze.

Tady se však musím brzdit, abych čtenářům neprozradila příliš, co však prozradit mohu je to, že si většina fanoušků klasických příběhů z Divokého západu a současně i fantastiky rozhodně přijde na své. Callahan se k mému překvapení prostřílel i do nominací Akademie SFFH. A proč že jsem z toho udivená, i když ji tu tak chválím a doporučuji každému na potkání? To je vcelku jednoduché: přes mnoho příjemných momentů ve mně totiž žádný hlubší dojem nezanechala a rozhodně jsem neměla problémy se od čtení odtrhnout. Přestože je děj jednotlivých příběhů plný akce a o napětí či humor rovněž není nouze, v hlavě mi ničím zvláštním neutkvěly, příběhy jsou spíše přímočaré a postrádají moment překvapení a jejich děj je jednoduchý a bez zajímavých či překvapivých zvratů. Přestože jde o fantasy, Červenákovi se podařilo vystihnout podstatu Divokého západu mnohem lépe, než mnohým z těch, co se soustředili právě na westerny, a toto časové období společně s původními obyvateli Ameriky sobě i svým čtenářům lehce (a v některých případech vlastně i těžce) idealizovali. Pokud vás tedy přepadne nálada na nějakou odpočinkovou četbu, při níž si snad někteří z vás zavzpomínají na své dětství, Chřestýš Callahan by žádného čtenáře zklamat neměl. Přidává do žánru westernu totiž to, co mu vždy chybělo – prastaré indiánské bohy, co se rozhodli, že právě dnes je ten správný čas na pomstu. A nechybí ani nějací ti zombíci a dokonce ani upíři. Kdo by odolal?

Juraj Červenák: Chřestýš Callahan

brožovaná, překlad Robert Pilch, obálka a ilustrace Lubomír Kupčík, 272 stran, 248 Kč

Související články:

Chřestýš Callahan tasí vánoční kolty! (ukázka)