Ocenění

Zpráva o návštěvě Domu Na Kopci (recenze)

Autor | Aktuality | Úterý 18 srpna 2015 11.15

Žánrová klasika je dle názoru některých dávno vytěženým nalezištěm, ovšem opak je pravdou, zvláště pokud jde o hrůzostrašné příběhy. Po více než pětapadesáti letech se k nám díky péči nakladatelství Argo dostává román patřící přímo k základním kamenům moderních dějin hororového žánru. Dům Na Kopci americké spisovatelky Shirley Jacksonové je doslova etalon příběhů o strašidelných domech, nikoli však proto, že by snad byl pouhou snůškou od té doby stokrát omletých klišé s tímto tématem spojovaných. Dílo všeobecně považované na literární klasiku není prachem zaváté, jinými mnohokrát překonané, ačkoli se jím mnozí nechali inspirovat. Naopak je stále čtivým a i po mnoha letech působivým příběhem, jenž stojí za pozornost.

Dum_na_kopci

Univerzitní doktor filozofie John Montague se ve svém volnu věnuje zkoumání nadpřirozených jevů, při němž narazí na existenci ponurými historkami opředeného Domu Na Kopci. Společný pobyt v něm se rozhodne nabídnout pečlivě vybrané skupině lidí, kteří se v minulosti setkali s existencí nevysvětlitelných jevů. Souhlasí dvě dívky, vypravěčka příběhu, nejistá a vnitřně dosud nedospělá Eleanor, která svůj dosavadní život strávila péči o nemocnou matku a po její smrti se cítí být přebytečná a nikým nemilovaná. A Theodora, rozverná a tak trochu sebestředná, navíc snad lehce nadaná telepatickými schopnosti. K trojici se přidává černá ovce rodiny majitelů domu, nezodpovědný mladík Luke. Na všechny čeká dům, jehož místnosti jsou díky nezvyklé stavební dispozici zbaveny pravých úhlů, což už samo o sobě působí na návštěvníky rušivě, nemluvě o dusivém viktoriánském interiéru, vnějších místnostech bez oken, dveřích vzpírajících se poslušnosti či temných příbězích z minulosti.

Román bezesporu necílí na primární uspokojení čtenáře, nenajdete v něm přímá setkání s nadpřirozenem či snad dokonce krvavé vraždění zvědavých návštěvníků, děs je zde vyvoláván hezky postaru, plíživě a pomalu. Stejně jako se dům vkrádá do srdcí a duší postav, tak i strach pomalu proniká pod kůži citlivého a pozorného čtenáře. Knihu na závěr možná nezavřete bez dechu, o to víc se k ní však budete mimoděk v myšlenkách vracet, zvláště pokud někdy přenocujete ve starém domě či v něm snad dokonce žijete. Vedle autorčina vypravěčského umění nelze opomenout výslednou podobu českého vydání, obzvláště pak ilustrace Martiny Nožičkové, skvěle využité v grafické úpravě Pavla Růta. Je vidět, že klasika si protentokrát chvályhodně vysloužila odpovídající zpracování.

hill-house

Ne, že by se v příběhu samotném nenašla slabší místa. Z dnešního pohledu je pozdní příjezd vážené paní Montaguové a jejího přítele Arthura jednoznačně rušivý. Dvojice se svým frivolním přístupem k duchům vnesla do doposud tísnivé atmosféry takřka situační komiku. Jistě, i vzájemné rozhovory ústřední čtveřice se povětšinou nesou v lehce komickém duchu, rozverný tón jejich konverzace lze však brát jako obranu proti okolní dusivé atmosféře domu, před kterou jinak není úniku, aniž by odrážel skutečný vnitřní stav postav, což se o chování nově příchozích říci nedá. Rovněž závěrečná situace mi přišla z pohledu většiny návštěvníků krajně necitlivá a neopatrná. Na druhou stranu právě tato situace vyplynula v uspokojivé, přestože poměrně očekávatelné vyvrcholení příběhu.

Jde však o pouze kosmetické a dost možná i subjektivní vady na jinak zábavném a čtivém příběhu, jenž nechává na rozhodnutí čtenáře, kde končí realita a začíná ponurými okolnostmi vyvolaná představivost. Dle autorčina zvyku se román elegantně pohybuje přesně na hranici, aniž by ji kdykoli přesvědčivě překročil. Buď jak buď, je znát, že máme stále co dohánět i v té nejzákladnější žánrové klasice a o hororu to platí dvojnásob.

Spolu s vydáním Domu Na Kopci se totiž neubráníte myšlenkám, kdy vyjde kupříkladu podobně vychvalovaný Hell House (1971) od Richarda Mathesona opatřený taktéž motivem strašidelného domu, anebo kdy se dočkáme funkčního překladu románu Ghost Story (1979) od Petera Strauba, jehož první české vydání je bohužel nečitelné a jehož postavení je v rámci duchařských příběhů stejně neochvějné, jak je tomu u díla Shirley Jacksonové v rámci příběhů o strašidelných domech. A právě proto nelze než poděkovat nakladatelům vydávajícím hororovou klasiku, snad alespoň tento tenký pramen do budoucna nevyschne.

Shirley Jacksonová: Dům Na Kopci

vázaná, překlad Anna Urbanová, obálka Martina Nožičková, 248 stran, 289 Kč

Související odkaz:

Dům Na Kopci konečně v českém překladu! (ukázka)

argo-logo

1 284 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 2 »

  1. Komentáře by Toolshed — 18.8.2015 @ 12.26

    Osobne som od románu čakal niečo iné (to neznamená niečo viac, nepovedal by som, že som bol sklamaný). Predovšetkým ma zarazila prítomnosť absurdného humoru v rozhovor ústredných postáv a celková komplikovanosť/psychologizácia príbehu, ktorú osvetľuje aj záverečná esej o knihe. Pravdupovediac som čakal takú klasickú duchařinu a namiesto toho som dostal skôr psychologický román (horor by bolo asi trochu silné slovo), ktorý však naozaj v čitateľovi namiesto okamžitých pocitov hrôzy navodzuje skôr zamýšľanie sa nad psychikou duševne chorých ľudí a rozličných spúšťacích mechanizmov, ktoré v nich tieto choroby živia – a samaozrejme aj meditáciu nad osamelosťou človeka. Dalo by sa teda povedať, že tam, kde mi príbeh na očakávaniach ubral, to inde vynahradil.

  2. Komentáře by Martin Sust — 18.8.2015 @ 16.45

    Souhlasím s tím, že víc než na strach se autorka soustředí na psychologii své hlavní postavy i ostatních. Osobně jsem o tom věděl předem, takže mě to nijak nezarazilo. Na druhou stranu bych román stále řadil do hororového žánru, i když ta hranice je tu samozřejmě nezřetelná…

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.