Novela „Enderova hra“ dnes nám dobře známého amerického spisovatele Orsona Scotta Carad vyvolala svého času zájem. Stejnojmenný román, do nějž byla o několik let později rozšířena, už nejen to – stal se jedním z nejznámějších vědeckofantastických románů vůbec a rozbouřil vášnivé diskuse nejen v rámci žánru, ale i v oblastech vojenství a etiky zejména díky svému využití dětí ve vesmírné válce. Někteří knihu ostře strhali, jiní nad hodnocením váhali, mnozí si ji zamilovali. Nyní přichází do kin filmová adaptace slavného románu. Můžeme se těšit na to, že podobně jako předloha vyvolá nové zajímavé diskuse, odnese si spoustu cen a zanechá v mnoha divácích dlouhodobý dojem?

Film se drží knižní předlohy poměrně věrně, ačkoli samozřejmě není přesnou adaptací. Vypadla vlastní linie Enderových sourozenců Valentiny a Petra, děj se přesunul blíž současnosti a z řady let se smrskl do blíže neurčeného, ale výrazně kratšího časového období. Postavy nevidíme vyrůstat, potažmo stárnout, více než čtyři roky v Bitevní škole tu vypadají asi tak jako jeden rok. S tím souvisí i nutná změna v pojetí hlavní postavy. Endera Wiggina nepotkáváme jako šestiletého. Jeho věk není nikdy zmíněn, ale vypadá přibližně na dvanáct až třináct let – a tím ho divák i nevyhnutelně vnímá jinak než původní knižní postavu. Výše popsané zásahy mají smysl z hlediska zfilmovatelnosti příběhu; kdyby se tvůrci drželi předlohy příliš křečovitě, stal by se nejspíše buď rozdrobeným (nemluvě o nutnosti komplikovaně maskovat dětské herce, aby vystihli rozpětí pěti let školy), chaotickým nebo příliš dlouhým a možná těžko uchopitelným. Nic z toho se u Enderovy hry nestalo; podařilo se ji natočit jako zajímavý, po všech stránkách povedený a silný snímek, byť bez rozbuškového potenciálu předlohy. Jednak oproti ní neukazuje nic nového, jednak obsahuje o něco méně kontroverzí (co se týče jak násilí, tak manipulací).

Kvůli uvedeným změnám má film výrazně méně znepokojivé vyznění než kniha; sledovat zpočátku šestileté dítě procházející roky tvrdého výcviku a detailněji popsaných manipulativnějších praktik je přece jen trochu jiný zážitek než vidět možná rok, nejvýše dva roky tréninku staršího chlapce. Podobný efekt má vypuštění linie Petra a Valentine, které ovšem považuji z hlediska filmu za nevyhnutelné – v celém rozsahu by se kniha vešla leda do minisérie, do jednotlivého snímku stěží. Navzdory těmto startovním nevýhodám si ovšem film s Enderovým příběhem poradil velmi dobře! Chválu si zaslouží zejména Asa Butterfield, šestnáctiletý představitel titulní postavy. Enderovi se v jeho podání dají věřit veškeré emoce a rozhodnutí. Nepředvádí pocity postavy ani příliš, ani málo, dokázal vystihnout přesnou míru, aby učinil hrdinu uvěřitelným. Z ostatních hereckých výkonů mi žádný nepřišel výjimečný, ale neměla jsem k nim ani žádné výhrady. Představitelé dalších dětských rolí (zejména Fazolka, Petry či Dinka) měli tu nevýhodu, že jejich postavy dostaly ve filmu méně prostoru na rozvoj a působily ve srovnání s Enderem trochu ploše. Vyloženě jednorozměrná ale neskončila žádná z nich.

Co se týče vizuální a hudební stránky, je film vynikající. Záběry jsou místy úchvatné a až na drobné výjimky nepůsobí příliš trikově. Za zmínkou rozhodně stojí i scény z Enderovy fantastické hry, již hraje ve chvílích volna. Soundtrack Steva Jablonskyho se podařil skvěle a k filmu se hodí. Menší výhrady bych měla k umístění dřívější bitvy s termiťáky do atmosféry Země – ano, šlo o přesun děje do velmi blízké budoucnosti, ale obří mateřské lodi hluboko v atmosféře jsou už dnes vážně přílišné klišé. Dočkáme se i záběrů lodí zastavujících po vypnutí motorů a pásu asteroidů, kde je mezi jednotlivými skalami jen těsně místo na průlet plavidla – zkrátka dalších klasických klišé vesmírných sci-fi filmů. Ale právě proto, že se stěží najde podobný film, který je nemá, je Enderově hře s lehkým srdcem odpouštím. Byl by nesmysl kritizovat jinak velmi dobrý snímek kvůli těmto relativním drobnostem. Trochu horší je to s přesunem děje na bývalou termiťanskou kolonii v jiné soustavě místo na planetku Eros. V předloze neexistuje nadsvětelné cestování (FTL), jen přenos informací pomocí hlásek. Vysílat Endera do jiné soustavy bez FTL nedává smysl, ale hlásky jsou ve filmu přesto použity. Ani to ovšem nepovažuji za zásadní chybu. Toto zasazení dalo tvůrcům možnost dovyprávět příběh Enderovy hry do konce, aniž by udělali podobný časový skok jako Orson Scott Card v předloze – a povedlo se jim to. Bez časového odstupu závěru od zbytku příběhu má film příjemně silné vyznění, ač tam jeden silný prvek z předlohy pro změnu schází.

Nejvíce se film zřejmě zalíbí těm, kteří knihu četli před delší dobou, přečetli jen původní povídku nebo zatím ani jedno z toho. Nedoporučuji si knihu osvěžit nebo poprvé přečíst těsně před zhlédnutím filmu. Rozdíly sice nejsou velké a považuji je za dobře zvolené, ne-li nutné k dobrému zfilmování předlohy, ale byla by škoda, kdyby na nich při sledování takto podařeného filmu ulpělo příliš mnoho pozornosti. Doporučila bych opačný postup – jít do kina, chvíli počkat a pak si osvěžit znalost předlohy nebo se s ní seznámit. Nudit se rozhodně nebudete! Enderova hra pro mě byla po všech stránkách velmi příjemným překvapením mezi letošními snímky. Doufám, že podobně povedených zpracování dosud nezfilmovaných slavných děl sci-fi bude čím dál více.

Enderova hra
USA, 2013, 115 min

Scénář a režie: Gavin Hood
Předloha: Orson Scott Card
Hudba: Steve Jablonsky
Hrají: Asa Butterfield, Abigail Breslin, Hailee Steinfeld, Harrison Ford, Ben Kingsley, Viola Davis, Moises Arias, Aramis Knight, Nonso Anozie, Andrea Powell, Han Soto

Spolu s filmových zpracováním se na knižní trh vrátila rovněž legendární science fiction předloha odměněná cenami HUGO a NEBULA.