Hvězdné vydání Hvězdného prachu (recenze)

Autor Michaela Šlapáková | Aktuality | Čtvrtek 31 ledna 2019 11.10

Příběh o spadlé hvězdě a mladíkovi, jenž se vydá do zapovězeného světa za zdí, aby ji přinesl darem své vyvolené, je díky filmové adaptaci notoricky známý nejen fanouškům jeho autora Neila Gaimana. Román Hvězdný prach vyšel v češtině poprvé už roku 1998 díky nakladatelství Polaris, které v průběhu let jeho vydání několikrát zopakovalo, od roku 2007 vychází s filmovou obálkou (a dalšími fotografiemi z filmu v příloze), v loňském roce také jako e-kniha. Konec minulého roku však Gaimanův prach přivál i z jiných koutů. Crew čtenářům nabídla zajímavou alternativu: bohatě ilustrované vydání, které novelu vrátilo tam, kam patří – z pouhého „merche“, který má ke koupi přimět především filmového diváka, povýšila opět na knihu, jež už svou grafickou podobou láká na osobitý, barvitý příběh z říše kouzel…

Přestože se nám Hvězdný prach dostal do rukou zprvu jen coby klasicky rozvržený román s obálkou Marka Fišera (kterou později nahradila ta filmová), byl už od počátku koncipován jako velkolepý projekt, pod nímž je vedle samotného Gaimana podepsán rovněž ilustrátor Charles Vess. Ten pro původní anglické vydání vytvořil dohromady 175 kreseb (jejichž počet pro pozdější edice ještě rozšířil), přičemž stačí knihou jen zalistovat, aby si čtenář uvědomil, jak moc jeho výtvarné ztvárnění posiluje dojem, který v nás magický příběh z tajemné Elfie zanechává. Vessova pohádková kresba jako by kopírovala styl Gaimanova vyprávění: romance o chlapci, který během svého putování dozraje v muže a objeví, co je to láska, zasazená do kulis fantastického světa, prošpikovaná pohádkovými motivy, avšak okořeněná smrtí, násilím či explicitním sexem, které se tu hlásí o slovo jaksi mimochodem, bez touhy šokovat. Není proto divu, že kresby jako vystřižené z pohádkových knížek nabídnou i milostnou scénu nebo krev.

Je proto škoda, že se plné (tedy ilustrované) vydání knihy nedočkalo revize českého překladu. Pozorný čtenář v textu objeví množství chyb, přičemž řadu z nich lze přičíst na vrub typografii – plýtvání kurzivou, která má vyjadřovat důraz kladený na slovo, může být záležitostí osobního vkusu, nicméně její nejednotné užití v názvech (hospod či hostinců zejména) je už očividným nedostatkem. Brýlemi vybavený čtenář si bude možná déle zvykat na příliš malá písmena, která ještě víc „blechovatí“ vzhledem ke komiksovým rozměrům knihy, a „grammar nazis“ se možná pozastaví nad poněkud volnějším užíváním čárek ve větách. V tomhle ohledu si mělo nakladatelství Crew dát bezesporu víc záležet.

Přesto je nový Hvězdný prach více než důstojným připomenutím, proč máme Gaimana tak rádi – protože v dospělém čtenáři vyvolává chvění, jež pociťoval jako dítě, které se do příběhu plného fantazie dokáže ponořit až po lokty. A když jde navíc o vyprávění, které nepostrádá logiku, přestože se v něm setkávají tak různorodé postavy, jako je personifikovaná hvězda, trojjediná čarodějnice, umírající jednorožec, duchové mrtvých princů nebo žena zakletá do ptačí podoby, není důvod nepřimhouřit oko nad maličkostmi. Díky oproštění se od spojitosti s filmovou adaptací se nedostaví zklamání, které někteří fanoušci filmu pociťují nad neexistencí poněkud transsexuálního kapitána Shakespeara či velkolepého „hollywoodského“ závěru – ty v knize zkrátka nenajdete. Štěstím však zaplesá znalec Gaimanova magického světa… zvláště když na jedné z Vessových kreseb objeví muže s tmavými brýlemi a v moderním dlouhém kabátu. Přídavek, který za vlastním textem příběhu nabízí „Exkluzivní cestu tvorbou Hvězdného prachu“, tuto spojitost vysvětlí. Stejně jako nabídne první návrh příběhu, galerii přípravných i finálních kreseb či Vessův skicář.

Komplexnost nového vydání Hvězdného prachu nenechá nikoho na pochybách – nejedná se o zbeletrizovanou podobu příběhu, který známe z televizních obrazovek, ale o kouzelný příběh, který je sám o sobě natolik vydatný, že rozhodně není pouhým „merchem“, ale uměním, které by si (jak je v žánru zvykem) zasloužilo vlastní propagační předměty – a nikoho nejspíš nepřekvapí, když se v knize nakonec dozví, že i takové předměty už dávno existují…