Spával v rakvi? Byl vážně tak morbidní jako mnohé jeho postavy? Spolupracoval s StB? Jaký skandál doprovázel jeho svatbu? Stal se za normalizace tendenčním autorem, nebo dokázal v nitru odolat a vložit i do tehdejších děl něco navíc? Opravdu ho tak fascinovala zrcadla – a proč? Život i dílo Ladislava Fukse, autora slavného Spalovače mrtvol, Pana Theodora Mundstocka a dalších známých próz, jsou obestřeny menšími i většími, bulvárními i seriózními záhadami. Příběh spalovače mrtvol nám dobře známého Jana Poláčka nyní mnohé z nich odkrývá.

Jan Poláček, zavedený autor psychologické fantastiky, dnes známý zejména díky svému románu Spěšný vlak CH.24.12, svou novinkou Příběh spalovače mrtvol s podtitulem Dvojportrét Ladislava Fukse uvedl novou edici nakladatelství Albatros Plus, Objevené portréty. Jedná se o úvod vskutku ambiciózní – jenž svým vysokým cílům dostál. Poláček se chopil nelehkého úkolu co nejvěrněji zobrazit poněkud tajemného autora a zvládl jej velmi dobře. Jen mezi námi čtenáři, už teď prozradím, že jediné, co bych knize vážně vytkla, je práce korektora. Prvním oddílem knihy je beletristický portrét Ladislava Fukse – a portrét je v tomto případě nejvýstižnější výraz, neboť zachycuje podobu Fuksova života v konkrétním okamžiku, v několika všedních dnech června 1974 a pár retrospektivách. Je to skica, črta; ukázka, jak asi mohl vypadat větší obraz, jehož pravou podobu už nikdo neuvidí. Na stovce stránek získáte pocit, jako byste spisovatele skutečně znali, a tato krátká črta obsahuje působivější a vypjatější momenty než leckterý román.

Druhý oddíl, popisující jak Fuksův život, tak zároveň i Poláčkovo bádání, je kouzelný právě spojením skutečností o spisovateli a detektivního pátrání, do něhož se pouštěl autor portrétu. Nabízí nám po úvodní skice snad co nejpřesnější krátkou exkurzi do života a tvorby Ladislava Fukse a už tím je fascinující; mně ovšem připadaly nejcennější právě postřehy o získávání jednotlivých střípků této mozaiky. Pouhé dvě dekády po smrti autora jsou mnohé aspekty jeho života záhadou a nejde jen o bulvární informace typu údajného spaní v rakvi nebo skandálu spojeného se sňatkem s Giulianou Limiti. Psal si ke svým příběhům předem podrobné poznámky, nebo nosil téměř vše v hlavě? Jak dlouho probíhaly přípravy natáčení Spalovače mrtvol a jak se Fuks shodl s režisérem Herzem? Byl Pan Theodor Mundstock i u nakladatele okamžitým úspěchem, nebo ho doprovázelo přepisování?

Jan Poláček (zdroj Albatros Media)

Lidské vzpomínky jsou značně nespolehlivé, zdroje v Památníku národního písemnictví i jiných archivech neúplné, memoáry patrně silně autocenzurované, informace z druhé a další ruky příliš ošidné. Zrádnost paměti dokonale ilustruje třetí oddíl – rozhovory s pamětníky, kteří si v některých detailech odporují vzájemně nebo s informacemi, které byly uchovány černé na bílém. Poláček si navíc umí hrát se čtenáři, a tak v průběhu jednotlivých oddílů trousí náznaky a otázky, které zodpovídá později. Zejména faktografická část se tak čte téměř jako detektivka – a někdy šlo o pátrání doslova, například když Poláček společně s Fuksovým přítelem Jiřím Tušlem a literárním historikem Erikem Gilkem vyrazili najít zapomenutý Fuksův hrob. Jaký tedy byl Ladislav Fuks jako člověk i spisovatel? Pro získání odpovědi si osobně přečtěte Příběh spalovače mrtvol; rozhodně neprohloupíte. Portrét člověka, který vás možná až uhrane, lehká hra se čtenářem, postupně gradující detektivní pátrání, krásný pečlivý jazyk… Mám dojem, že kdyby tuto knihu mohl dostat do rukou Ladislav Fuks, byl by alespoň ve skrytu duše potěšen.

Jan Poláček: Příběh spalovače mrtvol

vázaná, 304 stran, 249 Kč, vydalo nakladatelství Albatros – Plus

Související článek – Jan Poláček vypráví Příběh spalovače mrtvol (ukázka)