Ocenění

Plnou parou do krajiny fantastické představivosti (recenze)

Autor Julie Nováková | Aktuality | Úterý 10 Prosinec 2013 10.15

Napjatě očekávaná retrofuturistická antologie editora Martina Šusta se právě plnou parou přiřítila na pulty a webové stránky knihkupectví. Steampunk u nás získává čím dál větší popularitu a vychází zde stále více zahraničních i domácích prací tohoto subžánru. Jak se od nich Plnou parou liší, co nabízí navíc a jak zapadá do klasického pojetí steampunku? Zastoupen je jak typický steampunk, tak i díla, pro která se hodí daleko lépe editorem preferovaný pojem retrofuturismus. Vyskytují se v ní viktoriánská Anglie, Amerika, smyšlené světy i cizí planety a především celá plejáda zajímavých postav.

Úvodní povídka Doktor Lash vzpomíná Jeffreyho Forda je jednohubkou založenou především na  napínavé atmosféře a zajímavém nápadu nemoci infekční v prostředí tepla a vlhka – tedy všudypřítomné páře. V jistém okamžiku mne v souvislosti s jednou z nemocí způsobovaných vizí napadla pointa, k níž by povídka mohla směřovat, a trochu mne závěrem zklamalo, že tuto možnost Ford nevyužil. Tím by ale z lehce snového příběhu se silnou atmosférou učinil vypointovanou detektivku – tedy úplně jiné dílo. A to by mohla být i škoda, protože Doktor Lash se takový, jaký je, velmi povedl. Snad se v českém vydání objeví i další Fordovy povídky; především jeho Zmrzlinová říšeTrochu divných kusů je pro mne i po dlouhé době nezapomenutelná. To se o Doktoru Lashovi sice říci nedá, i tak mne ale rozhodně potěšil.

Mimova mumie od u nás dosud nepublikovaného Marka Hoddera je vtipnou variací na viktoriánskou detektivku. Baker Street je tradiční adresou londýnských soukromých detektivů včetně Macallistera Fogga, vyšetřovatele a zároveň podivínského vynálezce, který je zároveň poctou a parodií šíleným vědcům i výstředním detektivům. Příjemně šílená je i zápletka – a výsledkem je povedená, jednoduše zábavná povídka. Snad se u nás dočkáme i dalších prací z Hodderova pera (připravován k českému vydání je zatím jeho vřele přijatý román The Strange Affair of Spring Heeled Jack).

Na vážnější notu se čtenář dostane hned v další povídce, Hanoverově opravě (Jeff VanderMeer). Příběh stojí zejména na velmi dobře prokreslených postavách a jejich dilematech a emocích; ač prakticky nedějová, patří díky tomu Hanovera oprava mezi nejnapínavější kousky antologie. VanderMeer si vystačí s málem a dokáže na minimálním prostoru, s pár postavami a jednoduchou zápletkou vystavět silnější a hlubší příběh než většina dalších autorů.

Láska vchází do Hlubiny od Tobiase Buckella je příběhem odehrávajícím se v netypickém prostředí jednoho z mnoha městských států ležících v průrvách na zvláštním světě, spojených povrchovou železnicí a pečlivě střežících své zvyky a bránících se myšlenkové kontaminaci různě silnými prostředky. Steampunk, nebo v tomto případě spíše analogpunk, potkává dystopii, kolem se prosmýknou utopie, romance a dobrodružný román a ze směsi vzniká další velmi pěkná, byť dlouhodobě možná ne příliš zapamatovatelná povídka.

Opět do viktoriánské doby nás vrátí Harry a Marlowe a talisman kultu Egil od Carrie Vaughnové. S úvodní prací jejího volného cyklu, Setkáním Harry a Marlowa se zakladatelem éterijské revoluce, jsme se mohli seznámit v listopadovém čísle XB-1. Povídka v antologii mi připadala výrazně lepší než v časopisu – napínavější, zábavnější, lépe držící pohromadě a již s více do hloubky vykreslenými postavami. Jde o nekomplikovaný, ale rozhodně podařený dobrodružný příběh v duchu klasického steampunku, ozvláštněný mimozemskou (ale pro účely příběhu dostatečně steampunkovou) technologií.

Jak Špunti bezděky zachránili svět od Jaye Lakea čtenáře zavede do originálního světa Roury mezi dětský gang, který natrefí na zajímavou a potenciálně nebezpečnou technologii. Musím přiznat, že ač na povídce neshledávám absolutně nic špatného a vylíčení prostředí i postav bylo výborné, sedla mi z celé antologie právě svým zasazením a hrdiny nejméně. Jejich zpracování musím jednoznačně pochválit, jejich obsah mne naopak zaujal méně. Vzhledem k rozmanitosti povídek ve sborníku pravděpodobně každý čtenář najde jednu, které nebude moci nic faktického vytknout, ale jež ho pramálo zaujme. Nepochybuji o tom, že jinému čtenáři by se Špunti mohli líbit i nejvíce z celé antologie.

Elementálové Iana R. MacLeoda nás vrátí do Anglie na přelomu 19. a 20. století, do světa stárnoucích klubových povalečů a do mysli jednoho z nich. Jeho očima pozorujeme osud výzkumu jeho geniálního přítele. Pojetí moderních výdobytků typu elektřiny jako dalších verzí elementálních přírodních sil mi trochu připomnělo povídky Elizabeth Bearové z cyklu New Amsterdam. MacLeod je poetičtější, méně akční a vynalézavější. Především díky oběma hlavním postavám se povídka opravdu povedla.

Na do té doby nejlepší kousek sbírky hned po rozečtení aspirovalo Zepelínové město autorské dvojice Michaela Swanwicka a Eileen Gunnové. Svěží, originální, zábavná i promyšlená povídka se však zhruba v polovině zlomila v poněkud uspěchanou, předčasně ukončenou a nedovysvětlenou. Je to škoda, stačilo by pár stránek navíc a Zeppelínové město by bylo skutečně výjimečným kouskem. Takto je pouze velmi dobrou dobrodružnou povídkou s vtipným a svérázným pojetím retrofuturismu; navzdory ukvapenější druhé polovině rozhodně potěší, zaujme a pobaví a je jednou z nejzajímavějších povídek antologie.

Edisonův Frankenstein od Chrise Robersona líčí svět, kde díky objevu nového prvku pára zcela vytlačila elektřinu jako drahou, složitou a nepotřebnou. Jde o příběh dělající čest příznačnému fantastickému něco je jinak, neboť Roberson skutečně změnil jen jediný prvek světa a pak si hrál s tím, jak se historie následně odštěpí od naší a co to bude znamenat pro společnost. Povídka mě rychle vtáhla jak pěkně vystihnutým světem, tak zasazením na Světovou výstavu 1893 a postavou hlavního hrdiny; typického steampunkového anglického gentlemana nečekejte, naopak se dočkáte nezvyklého a svěžího pohledu alžírského průvodce na dobový západní svět. Mrzelo mě jen to, jak rychle povídka skončila; stojí tak na nápadu a atmosféře, ale už ne na ději nebo pointě, ač mi připadala jako materiál vhodný i na román.

Oproti tomu Stříbrný okraj Tima Pratta je postaven na látce ideální pro povídku. Námět je originální a poetický; zajímavému, ale už nijak výjimečnému a nekomplikovanému příběhu rozsah krátké práce vyhovuje dokonale. Zajímalo by mne, jak si Pratt (jehož povídky se u nás dříve objevily v TDK 2 a 3), jemuž očividně forma krátké povídky vyhovuje, poradil s příběhy o větším rozsahu. Na kontě má už větší množství románů; Stříbrný okraj mne tedy jen pobízí to zjistit.

Hrdinou a vypravěčem Arbeitskraftu od Nicka Mamatase je Bedřich Engels. Jde o vtipný nápad, byť tím autor zároveň riskuje, že zachováním Engelsovy rétoriky bude občas čtenáře mírně nudit. Mamatas nicméně udržel reformní úvahy a agitaci na přesné hranici vykreslení postavy a bezproblémové únosnosti. Na Arbeitskraftu mne velmi potěšila reflexe doby a jemné odkazy na počátky steampunku jako samostatně rozeznávaného subžánru.

Závěrečná povídka Osm mil od Seana McMullena zůstává v 19. století, ale opět je tu něco jinak. Námět svým způsobem skládá poctu Doylovi i Burroughsovi – máme tu pro nás nereálnou, ale vážnou vědu, anglické aristokraty i dobrodružství. Svými důsledky velkolepý příběh vzduchoplavce najatého na velmi zvláštní úkol byl příjemným zakončením sborníku.

Celkově je Plnou parou povedená antologie plná rozmanitých, zajímavých a často i poměrně originálních povídek, která potěší jak fanoušky steampunku, tak čtenáře, kteří se s tímto subžánrem ještě nesetkali nebo jej nemají právě v lásce; termín retrofuturismus odpovídá pojetí antologie skutečně lépe než užší steampunk. Některé povídky zamířily tímto směrem po opravdu nezvyklé, svérázné cestě – ale žádná není natolik jiná, aby oslovila jen menšinu čtenářů. Na jednu stranu je to trochu škoda – po Trochu divných kusech mi Plnou parou připadala navzdory nadílce skvělých nápadů stále dost při zemi. Na stranu druhou jde o antologii, která osloví – a především potěší – velmi široký okruh čtenářů a může připravit půdu pro samostatné práce autorů zahrnutých povídek i pro budoucí sborníky.

Lákavý je v tomto případě nejen obsah, ale i provedení. Obálka Pavla Trávníčka je skutečně luxusní a evokuje úžasnou steampunkovou atmosféru. Uvnitř mne zase potěšily ozdobné grafické prvky nadesignované tak, že působí jako vytištěné na tiskařském lisu v 19. století se všemi s tím spojenými okouzlujícími nedokonalostmi; to mi přišlo jako vtipný a originální nápad, který dodává Plnou parou další kousek paropunkového kouzla. Snad se tedy brzy dočkáme dalších takových antologií – dobře vybraných zajímavých povídek a podobně pěkně ztvárněných knih není nikdy dost!

Martin Šust sest. Plnou parou: Antologie retrofuturistické fantastiky

vázaná, obálka Pavel Trávníček, překlad kolektiv překladatelů, 264 stran, 279 Kč  / 189 Kč (e-kniha)

Související články:

Příběhy se valí na čtenáře tempem parního rychlovlaku!

476 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by Cloudy — 24.2.2014 @ 15.15

    Výborná záležitost. Současná steampunková vlna mě krom pár povídek publikovaných na stránkách XB-1 úplně míjí, tím víc na mě tahle antologie fungovala jako žánrový teaser. Jak už se Martinovi povedlo mnohokrát, čím méně profláknutý autor, tím zajímavější výsledek. Určitě bych rád četl něco dalšího od Jeffreyho Forda, Nicka Mamatase i Seana McMullena (Osm mil je moje osobní jednička z celé antologie).

    Oblíbené. Líbí/nelíbí: Thumb up 5 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.