Japonští režiséři patří rozhodně mezi elitu audiovizuálního hororu a nejinak je tomu i u Hideo Nakaty, který pro fanoušky fantastiky převedl na plátno hlavní hrdinku úspěšného románu Suzuki Kojiho. Sadako, duch bledé dívky s dlouhými vlasy, vystrašil diváky nejen na japonských ostrovech, ale i po celém světě. Ačkoliv se ovšem jedná o vyprávění vycházející z tradičních strašidelných příběhů a stejně tak i vizuální podoba neklidného ducha není pro Japonce neznámá, horor Kruh opanoval kinosály a rozhodně rozšířil povědomí o fantastice natáčené v takto dalekých zemích. Úspěchy, ceny i remaky a pokračování jsme zmínili v první části článku, který je věnován režiséru Hideo Nakatovi, ovšem jeho tvorba není jen o bledé dívce vylézající ze studně. Ve svém portfoliu má rozhodně i jiné zajímavé počiny.

Než se znovu vrátil k osvědčenému vyprávění o Yūrei – neklidných duších lidí, kteří zemřeli násilnou smrtí, natočil zajímavý krimi-thriller Chaos (Kaosu, 2000) pojednávající o únosu manželky bohatého muže, který rozhodně stojí za zhlédnutí. Hlavní režisérovou parketou byl ovšem horor, a tak se k němu zakrátko opět vrátil. A znovu mu byla inspirací práce Suzuki Kojiho, tentokrát povídka ze sbírky Temné vody. Temná voda (Honogurai mizu no soko kara, 2002) využívá tématu z tradičních kaidan příběhů o neusmířených mrtvých a její předností je tradičně pomalu budovaná atmosféra strachu. Ačkoliv nebyl snímek tak úspěšný jako Kruh, posbíral hned několik cen z žánrových festivalů a okouzlil diváky po celém světě. Práva na remake byla prodána hned pět minut po premiéře, a tak mohli američtí diváci vidět totožný příběh znovu, tentokrát v hlavní roli s Jennifer Connellyovou pod režijním vedením Waltera Sallese (Temné vody, 2005). Hideo Nakata se ovšem s žánrovými příběhy na čas odmlčel a po natočení remaku vlastního snímku uvedl do kin další horor s prostým názvem Kaidan (Kaidan, 2007).

Kaidan se vymyká prozápadnímu modernímu způsobu vyprávění, kterým do té doby Hideo Nakata tvořil. V prostě pojmenovaném snímku rozvíjí tradiční motivy, které mohou být pro evropského diváka nesrozumitelné. Snímek také nebyl přijat tak vřele jako jeho předchůdci, ovšem na japonských ostrovech slavil úspěch ověnčený cenou za nejlepší scénář z filmového festivalu v Yokohamě. O rok později Nakata natočil film tematicky navazující na Zápisník smrti (Desu nōto, 2006) pod názvem L: Change the World (2008). Tajemný příběh o Zápisníku smrti, který si vydobyl obrovskou popularitu na japonském souostroví a kterému byl věnován i nejeden televizní film, ovšem pod vedením Hideo Nakaty neoslnil.

O dva roky později Nakata sice uvedl další snímek, který je v distribuci uveden jako žánrový, fanoušci ho ovšem jako horor neoznačují. Chatroom (2010) natočil v britské produkci a film se dočkal pouze vlažného přijetí. Zajímavějším se potom jeví aktuální snímek The Complex (Kuroyuri danchi, 2013), který byl inspirován knihou Ať vejde ten pravý švédského autora J. A. Lindqvista. Na rozdíl od švédské adaptace románu ovšem opět neuspěl dle představ producentů, a tak se režisér pro jistotu vrací ke svému nejslavnějšímu a nejosvědčenějšímu žánrovému filmu a na rok 2015 začal chystat Kruh 3D. Vize, kterými Hideo Nakata obohatil hororovou fantastiku, ovšem ovlivnily mnoho tvůrců. Nejen bledá Sadako, ale i postupné objevování tradičních japonských duchařských příběhů celým světem, motivovalo další režiséry k natáčení obdobných snímků, je tedy ironií, že byl divák rozpoutanou módní vlnou zahlcen. Jak jsme ale zmiňovali, strašidelné historky se vyprávějí v Japonsku už od dvanáctého století, a tak se těšme na další, které se objeví na stříbrných plátnech.